RECENZE: Tři zazděné kostry. Solidní krimi Složka 64 vsadila na dráždivost

Někteří tamní recenzenti dokonce Složku 64 označují za vůbec nejlepší dánskou detektivku včetně předešlých částí série, filmů Žena v kleci, Zabijáci a Vzkaz v lahvi.

7 fotografií

Ano, je to solidní žánrová práce, ostatně jako vždycky, nicméně zas tak propastný rozdíl mezi jednotlivými přepisy knižních bestsellerů Jussiho Adlera-Olsena není. Na popularitě Složky 64 se podepsal spíše fakt, že tradičně dráždivou zápletku tentokrát inspirovala temná kapitola skutečné dánské historie, někdejší ústav pro „padlé“ dívky zřízený na odlehlém ostrově. Právě na stopu týrání jeho někdejších chovanek zavede tandem policistů, které hrají Nikolaj Lie Kaas a Fares Fares, bizarní nález tří koster zazděných v kodaňském bytě.

Režisér Christoffer Boe důsledně střídá časové roviny, tedy události z roku 1961, kdy těhotnou dceru pošle její otec násilím na „převýchovu“, a nynější pátrání, které souběžně provází linie mladičké muslimky mířící tajně na potrat.

Tísnivost minulosti s melancholií současnosti se sice dobře doplňují, ale z reminiscencí se složí jednak příliš předčasná nápověda řešení, jednak nadužívaný model lidské zrůdnosti pod zástěrkou medicíny.

Kamera, za níž stál Jacob Moller, diváka nešetří, navzdory severské náladě mrazivé přízračnosti si vychutnává názorné detaily: vyříznuté pohlavní orgány, bití, mučení, lesbický i drogový nátlak, zvrhlost od personálu po rybáře. Působivě natočeno, o tom není sporu.

Pohnutka na vodě

Nicméně stále jde o film, který žánrovou šablonu výtečně naplňuje, avšak nepřekračuje. Naopak dodržuje všechna její klišé, počínaje vzácnými slzami na tváři zarytě asociálního šéfa a konče klasickým závěrečným soubojem na několika frontách, kde se výrazněji prosadí Johanne Louise Schmidtová coby kolegyně obou vyšetřovatelů.

Rvačky, plameny, výstřely, všechno je v pravý čas na pravém místě. Bohužel nechybí ani protivný prvek moderních románů o zločinu, jejichž autorům nestačí vraždící soukromník. Nutně potřebují celé spiknutí vlivných osobností v pozadí, přičemž v případě Složky 64 je jeho ideová pohnutka hodně na vodě.

Na druhé straně se dá pochopit, proč se k podobným postupům sahá. Obyčejná detektivka pak totiž dostává nálepku vyššího umění díky projevům aktuální společenské angažovanosti. S lehkou nadsázkou lze říci, že kromě napínavé krimi přináší dánská novinka do našich kin politicky korektní příspěvek k tématu uprchlíků, neonacismu i sexuálního násilí na ženách včetně hrdinky symbolizující hnutí MeToo.