V souvislosti s výročím sebeupálení Jana Palacha historik ÚSTR Petr Blažek v diskusním pořadu Českého rozhlasu plus připomněl 16. ledna 2019 i hanebnou lež komunistického funkcionáře Viléma Nového o studeném ohni, který byl Palachovi slíben, místo kterého ale údajně dostal benzín. Nový také tvrdil, že Palacha k sebeupálení nutili Pavel Kohout, Luděk Pachman, Lubomír Holeček, Vladimír Škutina nebo Emil Zátopek. Ti tehdy spolu s Palachovou matkou Libuší Palachovou podali na Nového žalobu (Emil Zátopek ji kajícně stáhl), komunistická soudkyně Jarmila Ortová však žalobu zamítla.
Soudní lidé u nás Nového tvrzení opakovat nebudou, najdeme je nanejvýš v komentářích pod články na kremelských hlásných troubách Aeronetu a Sputniku.
Souvislost s Ruskem ale najdeme ještě jinde. Nikolaj Starikov, ruský politický funkcionář spisovatel, bloger, obchodní ředitel petrohradské televize První kanál a autor mnoha pseudohistorických knih, se na svém videoblogu z 27. dubna 2016 vyjadřoval o invazi Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Vedle tvrzení, že invaze byla nutná, protože se v ČSSR dostali k moci komunisté-majdanisté [sic!], že v Československu byla zcela rozvrácena státní správa, že na československé území zabloudila americká tanková divize, se můžeme dovědět, že Alexander Dubček měl nehodu na Slovensku, ale byl převezen do české nemocnice, odkud už živý nevyšel.
Od času 9:30 se Starikov věnuje Janu Palachovi a tvrdí toto: Šlo o něco podobného jako oranžová revoluce. Západní rozvědky začaly připravovat skupinu deseti mladých lidí k akcím. A anglický diplomat-rozvědčík prohlásil, že je nutné probudit národ akcí, kdy se nějaký mladý člověk upálí. Na setkání přinesl dvě nádobky a demonstroval účinek tzv. „studeného ohně“ na sobě. Pak se zeptal, kdo je ochoten akci provést. Přihlásil se Jan Palach. Rozvědčík mu slíbil, že ho připraví, nic se mu nestane a že se vrátí jako hrdina. Rozvědčík Palachovi také slíbil, že mu přichystají kufřík s prohlášeními pro novináře. Na místě se už sešla velká skupina novinářů, kteří dopředu věděli, co se stane. Palach se polil, zapálil a opravdu uhořel, protože v lahvičce byla jiná kapalina. Hasili jej kolemjdoucí, zastavovaly se tramvaje. Palach utrpěl velmi těžké popáleniny. Po převozu do nemocnice poskytl interview, ve kterém žádal, aby jej nikdo nenásledoval. Anglický „soudruh“ prohlásil, že je třeba, aby se upálil někdo další, aby takových lidí byla řada. Dívka, po které to chtěl, odmítla, protože si otevřela nádobu a cítila hořlavinu. Měl o tom být natočen a vysílán film, ale po rozbití ŠSSR a Československa už se to nestalo a dějiny začaly být překrucovány. Takovýmto podvodem se vytvářejí hrdinové.
Potud tedy (parafrázované) Starikovovy neskutečné lži, které zcela nevyvratitelně dokazují, že ačkoli se Starikov věnuje dějinám, je na tomto poli šarlatánem a nestydatým podvodníkem. Ve Starikovově případě je ovšem závažné, že nejde o nějakého pisálka okresního formátu, ale přímo o jednoho z významných ruských ideologů (Starikov je spolu s dalšími pseudoodborníky členem Putinova think-tanku Izborský klub), který téměř nesleze z obrazovky všemožných ruských televizních kanálů. Starikov také navštívil Českou republiku, kde má mnoho oddaných přívrženců. Jeho populárněpavědecké texty u nás publikují média jako Zvědavec, Protiproud, Nová republika, Sputnik, AC24, Vlastenecké noviny, Gloria.tv, Svobodné rádio, Parlamentní listy, vesměs tedy jde o entity, které se zaklínají vlastenectvím a každého, kdo jim není po chuti, dehonestují jako vlastizrádce. O jakou vlast ale těmto médiím a jejich zřizovatelům jde, se jasně ukazuje už jen z toho, že jsou schopni brát Starikova jako seriózní zdroj.
Poznámka
O Starikovových „kvalitách“ coby historika a vědce vůbec blíže v recenzi Daniela Šmihuly na Starikovovou knihu Geopolitika (vydal Spolok slovenských spisovateľov v roce 2015).