Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.
Pasažéři | 2018
csfd  
US premiéra: nestanovena
CZ premiéra: 15.01.2019
režie: Jana Boršková
hrají:

Pasažéři: Recenze


ikona
Rimsy
jana borskovapasazeri
Nezávislost, láska, pocit bezpečí, hranice, respekt. Vyrůstání v dětském domově tyto základní životní potřeby narušuje do takové míry, že je nasnadě otázka - jak se pak dá žít? 

Vedle velmi osobního dokumentu Od višní do višní se Jana Boršková zatím zapsala hlavně několika cestopisy pro Českou televizi. Posledních zhruba šest let ale připravovala výpověď o dětech z dětského domova. Zaujal jí divadelní spolek s názvem Pasažéři z Dětského domova Lety a z původní osmičky sledovaných mladistvých vykrystalizovala čtveřice, kolem níž se točí i aktuální, sociálně laděný dokument.

Sledujeme čtveřici mladíků na prahu dospělosti. Pomalu opouštějí jistoty dětského domova a snaží se uplatnit ve světě, kterému příliš nerozumí. Není to příjemná podívaná a člověka musí napadat spousta otázek na téma, proč nejsou děti v domově vedeni mnohem praktičtěji. Podle očekávání se však jedná o problémové mladistvé, kteří těžko zvládají návaly agrese a dalších emocí, nerespektují autority a hranice.

V zásadě se jedná o celkem povedené dílo, jež má však pro mě jeden zásadní problém - objevuje se rok a čtvrt po filmu Sbohem děcáku, s nímž pohříchu sdílí mnohem víc než pouze ústřední téma. Stylem vyprávění i zjevnou neschopností sledovaných postav poprat se se životem se totiž jedná o velmi podobný zážitek, a tak diváci zmíněného filmu vlastně nemají důvod novinku vidět - pokud si chcete udělat ještě detailnější obrázek o Pasažérech, klidně si přečtěte i recenzi staršího díla; až tolik podobností lze bez problémů najít.

Ze samotného srovnání těchto dokumentů však Pasažéři vycházejí o něco hůře, jelikož hlavní postavy nejsou tak dobře zapamatovatelné a vzájemně odlišitelné. Na druhou stranu však divák mimoděk dostává i náhled do romské kultury a několika jejích skutečně autentických momentů. Touto optikou jsou nejzajímavější scény s rodiči, což je vpravdě unikátní materiál: jak na dně musí člověk být, aby dobrovolně dal své dítě do dětského domova? Výpovědi lidí, kteří nároky života příliš nezvládli (ale jejich ratolesti je mají přesto rády), jsou nejsilnějšími momenty dokumentárního sledování Jany Borškové.

Nedostatkem je určitá nepřehlednost, jelikož se s hrdiny setkáváme v blíže nedefinovaných časových odstupech a na neznámých místech. Zjevně nebylo záměrem zahltit diváky faktografickými údaji, spíše jde o předání pocitu, dojmu ze životních situací postav; avšak alespoň základní kontext by všední reálie hrdinů vykreslil ještě sugestivněji. No nevadí. Spíše než pro originální podívanou však Pasažéři zaujmou zájemce o toto neveselé, ale sociálně významné téma.

Komentáře

  • Do této diskuze ještě nikdo nepřispěl, buďte první.
VSTOUPIT

Verdikt

avatar6/10

Rimsy

Dokument o mladistvých, kteří vycházejí z dětského domova. Nerozumí životu ani sami sobě, a přesto jsou nuceni být dospělými. Rutinně natočený pohled na smutné společenské téma.


© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace