Článek
„Tým mi v průběhu celého minulého roku vytvořil super podmínky. Tehdy jsem si po Dakaru dal měsíc pauzu a začal dřít. Pracoval jsem na fyzičce, piloval i jízdu na motocyklu. Ani dovolenou jsem si nedopřál, protože jsem věděl, že už musím zajet kloudný výsledek," vypravuje borec, jenž krotil stroj KTM.
Při premiéře v roce 2015 byl třicátý, o dva roky později čtyřiatřicátý. V letech 2016 a 2018 rallye nedokončil. „Letos jsem byl ale hodně sebevědomý, protože příprava byla skutečně skvělá. Ale od čtvrté etapy jsem byl pod obrovským tlakem. Jsme motocyklový tým a můj španělský parťák Joan Pedrero i čtyřkolkář Tomáš Kubiena vypadli už po třech etapách. Kdybych vypadl i já, šlo by o obrovský neúspěch. Jsem rád, že jsem se nezhroutil," směje se osmadvacetiletý rodák z Jablonce.
„Dokázal jsem udržet klidnou hlavu. Hodně mi pomohl táta, který mi už před odjezdem kladl na srdce, ať nikde nezmatkuji, a hlavně důsledně projedu všechny kontrolní body," vypravuje Engel. „Vše ještě umocnil Pepa Kalina, který před dnem volna přišel a řekl, že Dakar není o rychlosti, ale o navigaci, myšlení a taktice," připomíná Engel debatu s českou legendou Dakaru, která mnohokrát soutěž ovládla v roli navigátora a letos mapovala rallye v roli žurnalisty.
Engel se postupně prodral ze čtyřiatřicáté pozice na patnáctou, což je pro jezdce v soukromém týmu nebývalý úspěch. „Však za mnou také chodili třeba šéfové tovární KTM a dělali si legraci, co jsme Milanovi šlehli," vykládá s úsměvem manažer Moto Racing Group Ervín Krajčovič, že si Engel vysloužil velký obdiv.
„Z hlediska motorkáře rozhodně neplatí, že Dakar byl o ničem. Z pěti účastí byl letošní nejtěžší. V minulosti se v Argentině či Bolívii jelo mnohdy na dlouhých pistách, kde se držel plný plyn dlouhé minuty. Prostě ideální pro závodníky bez mozku, ale nic pro mě. Letos v Peru soutěž zpomalila. Obrovské množství dun, jemný písek. Kdo zkusil jet dvě stě kilometrů na krev, byl po padesáti fyzicky zruinovaný. Bylo potřeba přemýšlet. Doufám, že do budoucna zůstane charakter soutěže stejný," přeje si Engel.
Nijak přitom neskrývá, že během první poloviny soutěže se mu hlavou honily myšlenky o smysluplnosti jeho počínání. „Říkal jsem si, že už nikdy Dakar nepojedu. Ale teď končit nechci," neskrývá, že patnácté místo mu dodalo energii.
„Nebude přitom snadné se posunout. Elita bojující o stupně vítězů duny skáče. V poslední etapě jsem si to zkusil, když jsem se držel předloňského vítěze a letos bronzového Angličana Sunderlanda. Konec jsem si po jeho boku náležitě vychutnal, protože jsem tušil, že mám náskok a patnáctou příčku mi nikdo nevezme. Je to super výsledek, který jsme náležitě oslavili."
