Hrozí nové vzplanutí severoirského konfliktu? Bez EU nejen severoirského
Komentář Jana Moláčka: Blížící se brexit a nejasnosti týkající se režimu mezi Irskem, Severním Irskem a Velkou Británií oživují nepříjemné vzpomínky na nedávnou historii v tomto koutě Evropy. Stará nepřátelství přitom mohou ožít i jinde. Stačí k tomu málo – vrátit jim reálný obsah, který se rozplynul v evropské integraci.
Pokud proti sobě v nějakém konfliktu stojí různá náboženství, etnika či národy, máme tendenci ho vysvětlovat jejich vzájemnou nenávistí. Je to přirozené a mnohdy je to pravda. Ale nikdy ne úplná.
Není nic přirozeného ani navěky daného, že by se Srbové nutně museli nenávidět s Chorvaty, Hutuové s Tutsii, katolíci s protestanty nebo muslimové s židy.
Mnoho konfliktů jsme si zvykli vnímat jako konflikty etnické nebo náboženské, protože v nich obě strany používají náboženskou či nacionalistickou symboliku a propagandu, kterou motivují příslušníky vlastního kmene k boji proti sousednímu.
Když se ale touto rétorikou nedáme zmást, obvykle za ní najdeme jiné, podstatně přízemnější a hmatatelnější příčiny konfliktu. I když si je málokterá válčící strana vyšívá na prapory. Boj o moc, území, zdroje, pastviny, ložiska surovin, vodu, přístup k moři a podobně.
Vyhladit, nebo se dohodnout
Vezměme si třeba takový teror Islámského státu. Možná právě u něj máme ze všech současných konfliktů nejsilnější tendenci vysvětlovat ho čistě nábožensky – jako pokus realizovat v Sýrii a Iráku zvrácenou a anachronickou představu skutečně islámské společnosti. Velitelé Islámského státu ovšem ani při veškeré náboženské horlivosti nezapomínali na přízemnější benefity, které jim dobyté území nabízelo – především na ropu, které těžili tisíce barelů za miliony dolarů denně. A tak je to vždycky.
Sprovodit ze světa náboženský či etnický konflikt lze v zásadě dvěma způsoby.