Rallye Dakar 2019: Engel poslouchá tátu a Roučková letěla v kombinéze

Dvojice na bugině SxS ve složení Olga Roučková a David Zelenka dojela na 20. místě ve své kategorii. Bohužel technické problémy vyřadily španělského motorkáře v českém týmu Juana Pedrera Garciu a jezdce na čtyřkolce Tomáše Kubienu.

V úvodu soutěže si ze sestavy MRG nejlépe vedl právě Kubiena, jenž se držel v popředí své třídy. V páté etapě však přestal fungovat motor jeho quadu. „Problém byl v tom, že jsem měl airbox umístěný pod motorem a právě tam se dostalo nejvíce jemného písku feš feš. I kdybych etapu dokončil a vyměnil motor, brzy by mě potkalo totéž znovu. Drtivá většina čtyřkolek, která měla stejnou konstrukci jako ta moje, odstoupila na stejnou závadu. Snažil jsem se to v páté etapě dotáhnout alespoň do kontrolního bodu, abych nepřidělával problémy organizátorům,“ uvedl Kubiena.

To už byla ze hry také španělská hvězda týmu Juan Pedrero Garcia, jenž musel vzdát na začátku třetí etapy vinou prasklého těsnění pod hlavou. Jezdec se ujistil, zda ho v týmu nebude potřeba a pak odletěl domů a zbytek Rallye Dakar komentoval pro jednu ze španělských televizních stanic.

Dakar 2019: Tatra Buggyra – Bylo to o schopnosti přežít

Důležité bylo nezabloudit

Situace se tak ve své polovině vykrystalizovala tak, že se z Milana Engela stal lídr celého týmu. Soutěž začal na 34. místě, o den později si o čtyři příčky pohoršil a po maratonských etapách v půli závodu byl na 29. místě. „Byl to můj pátý Dakar a nenechal jsem se vykáznit. Před odjezdem mi táta kladl na srdce, abych hlavně posbíral všechny waypointy (časové kontroly a zachoval si za všech okolností chladnou hlavu. To se mi nakonec vyplatilo. Před dnem volna mi Josef Kalina připomněl, že tohle není závod o rychlosti, ale o navigaci, přemýšlení a taktice. I na to jsem pak na trati myslel,“ vzpomíná jablonecký rodák.

Nejvýraznější posun zaznamenal na začátku druhé poloviny soutěže, když dosáhl šestnáctý čas dne a dokázal si během jediného dne vylepšit pozici o devět míst a dostal se do vysněné první dvacítky. „Panovaly často hodně složité podmínky, protože ve vysokých nadmořských výškách byla hustá mlha, kde bylo vidět sotva na pět metrů. Člověk musel udržet nervy na uzdě a věřit, že včas zaregistruje nějakou nerovnost, velký kámen nebo zlom na duně. Projevila se také moje dobrá fyzická příprava, protože místo únavy se mi začalo jezdit lépe než v první části soutěže,“ říká Engel.

Riskoval až do finiše

Po osmé etapě se český závodník posunul na šestnáctou příčku, kterou udržel i předposlední den, kdy byla na programu speciálka v dunách u Pisca. Před ním byl Polák Adam Tomiczek, v součtu o 55 sekund lépe. Zbývala závěrečná erzeta dlouhá 112 kilometrů. Na dakarské poměry tedy krátká.

„Před posledním dnem, kdy se rozhodovalo o patnáctém nebo šestnáctém místě, mě tým tlačil, abych ještě tu minutu stáhl, ale já jsem říkal, že to asi nepůjde,“ popisuje Engel. „Důležité bylo samozřejmě dojet. Ovšem když jsem odstartoval a cítil jsem, že mi to jde, řekl si, že se musím ‚zmáčknout‘. I když je to těžké, v dunách se mi povedlo Tomiczkovi ujet o sedm minut. Přiznávám, že jsem dost riskoval, protože část etapy se mi dařilo absolvovat s britským továrním jezdcem KTM Samem Sunderlandem. Mohl jsem si tak vychutnat jízdu absolutní špičky, která jede neskutečnou „střelbu“ a děsně riskují. Když jsem dojel do cíle a měl všechny waypointy, napadlo mě, že to patnácté místo tam je,“ vzpomíná Engel na závěr Dakaru.

Výsledek šestadvacetiletého jezdce zaujal mnoho zasvěcených. Opustí tedy osvědčenou sestavu pod vedením zkušeného manažera Ervína Krajčoviče? „U Moto Racing Group jsem pět let a z toho, co oni dělají pro mě a já pro ně, už vyplývá určitá vazba,“ říká Milan a připomíná jednu dost závažnou skutečnost. „Druhou polovinu Dakaru jsem říkal, že tohle je můj poslední, že další nechci jet, protože to bylo opravdu náročné. Myslím, že jsem svůj názor změnil, ale dostat se do první desítky znamená riskovat zdraví i techniku, protože motor to nemusí vydržet. Skočíte na pěti dunách, další vám nevyjde a je z toho ve velké rychlosti pořádný malér. Několikrát se mi stalo, že mi nohy lítaly všude možně, ale naštěstí se mi to podařilo vždycky ustát „Jsem poloprofesionál, mohl bych se závodění věnovat profesionálně, ale důležité je ježdění na motorce. Fyzicky se můžete připravit jakkoliv, ale jakmile nebudete vyježděný na motorce, nebudete objíždět světové závody se světovou špičkou, tak prostě nebudete mít šanci.“

Prokop pomohl Roučkové v dunách

Česká závodnice Olga Roučková loni dojela Dakar na čtyřkolce a stala se první českou ženou, které se podařilo být v cíli. Už při návratu z ročníku 2018 uvažovala o změně stroje a letos usedla do buginy SxS Can Am Maverick. „Musela jsem se naučit, že na rozdíl čtyřkolky mám silně omezený výhled. Navíc na čtyřkolku byla zapotřebí větší fyzická kondice,“ shrnuje česká závodnice své dojmy.

„Hodně mi pomohl prosincový trénink s týmem Martina Prokopa v Dubaji, kde mi kluci trpělivě vysvětlovali jízdu v písku. Bez tohoto „školení“ bych letošní Dakar nezvládla. Duny byly obrovské fakt neskutečné paneláky. Díky omezenému výhledu jsem však často neviděla na zlom duny. Občas jsem říkala navigátorovi Davidovi, jak bych na některých úsecích se čtyřkolkou letěla a on jen řekl: Tak leť,“ usmívá se nad zážitky Roučková.

Její zkušený navigátor osvědčil suchý humor i ve chvílích, když mašina zapadla v písku. „Řekl mi, zapadla jsi, tak se vykopej. Pak samozřejmě vylezl a taky mi pomohl. Ještě teď mám rukojeť lopaty obtisklou v dlaních. V poslední etapě jsme dokonce přišli o jeden výjezdový plech. Zůstal tam někde pohřbený v písku,“ vzpomíná závodnice.

Rallye Dakar 2019, cíl: Prokop nejúspěšnější Čech. Historické šesté místo!

Kategorie SxS startovala většinou jako jedna z posledních a navíc díky několika zapadnutím, dojížděla posádka pouze tři z deseti etap za denního světla. „Jednou se nám při stoupání na pětikilometrovou dunu přetrhl řemen a my museli opravovat. Sama se ve tmě bojím, takže bylo dobré, když jsme se ve závěru jednotlivých etap povzbuzovali jeden druhého.“

Podobně jako týmový Milan Engel vadila posádce buginy občasná hustá mlha, ale ovšem nejenom to. „Měli jsme integrální přilby a pod nimi ještě sluneční brýle. Jenomže prach zvaný feš feš se dostal úplně všude, takže jsme museli občas zastavovat a vyplachovat si oči, protože ty v takových podmínkách opravdu strašně trpěly. V tu chvíli jsem nadávala, že nemáme okno. To bych v takové chvíli uvítala,“ připomíná Roučková a dodává: „Během celého Dakaru jsme se v kabině ani jednou nepohádali. David mě občas hecoval, abych nejezdila jako ženská. Když se mi chtělo na záchod, jen řekl, že ještě sto kilometrů speciály a pak tě pustím.“

Její putování Dakarem však neskončilo po průjezdu cílovou rampou. Vsadila se totiž v týmu, že pokud Rallye Dakar dokončí, nechá si na sobě závodnickou kombinézu až do příletu do Prahy. „Letěli jsme zpátky s kluky z týmu Tatra Buggyra a samozřejmě padala spousta vtípků. Je fakt, že mi nikdo nic neodpustil a kombinéza mohla dolů až doma. Asi bych díky ní v letadle neshořela, ale mám ji obtisklou snad úplně všude,“ dodává Olga Roučková.

Nejenom ona, ale celý tým Moto Racing Group se začne znovu připravovat v následujících týdnech. Prvním podnikem, kterého se Moto Racing Group v jejím rámci zúčastní, bude dubnová Morocco Desert Challenge. V jednání je v červnu Silk Way Rallye v Kazachstánu a Číně. Na podzim ještě jedna africká soutěž a pak už Rallye Dakar 2020.