"Legenda českého filmu, mistr mluveného slova. Nenapodobitelný. Nenahraditelný," uvedlo na twitteru ministerstvo kultury. Pro ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD) byl Munzar PAN herec a vynikající dabér. "Další herecká legenda odešla do hereckého nebe," napsal na twitteru. "Byl skutečnou ikonou českého divadla i filmu," uvedl na twitteru bývalý ministr kultury Daniel Herman.

Když slavil osmdesátiny, vzpomínal Munzar, jak při svých začátcích v Národním divadle stával při představeních v portále, sledoval, jak to mistři dělají, a dal si velký úkol: nepřekážet.

"Minimálně pět šest let jsem tam stával a díval se. Když jsem pak hrál velké role, zjistil jsem, že nechodím do šatny - pořád jsem se měl na co dívat. Věřím, že gesta a intonace těch mistrů tam jsou dodnes, i když Národní i Stavovské prošly rekonstrukcí," vzpomínal před šesti roky.

Do Národního divadla přišel Munzar v roce 1957 po ročním angažmá v Mladé Boleslavi, a pod vedením předních režisérů jeho hvězda záhy stoupala až k vrcholnému charakternímu herectví. Ztvárňoval rovné, sympatické chlapíky, stejně jako komplikované hrdiny nebo krajně negativní typy.

Byl Merkuciem v legendární inscenaci Romea a Julie, hrál titulní roli Shakespearova Jindřicha V., byl Mefistofelem v Goethově Faustovi. Divákům utkvěl v paměti také jako Brechtův Arturo Ui, Rejtar z Vévodkyně valdštejnských vojsk či Bláha z Našich furiantů.

Žert i Synové a dcery Jakuba Skláře

Munzar často hrál v televizi i filmu, mnohdy po boku své manželky Jany Hlaváčové, jako tomu bylo třeba v životopisném snímku o skladateli Leoši Janáčkovi nazvaném Lev s bílou hřívou.

Munzar účinkoval také v adaptaci Kunderova Žertu, k dalším jeho filmům patří Dědeček automobil či Srpnová neděle. Velký prostor mu dávala i televize, u jejíchž začátků stál i jako hlasatel.

Sám si velmi cenil titulní role v posledním seriálu Jaroslava Dietla s názvem Synové a dcery Jakuba skláře či dramatizaci Falladova románu Ubohý pan Kufalt. Televizní seriály ho zaměstnaly i po roce 2000, šlo například o Náměstíčko, Příkopy, Hraběnky nebo Místo v životě.

Munzarův podmanivý hlas a kultura hlasové techniky ho zařadily mezi nejlepší české dabéry. Jeho hlas je spojen hlavně s americkým hercem Paulem Newmanem. V letech 1995 a 2000 byl Munzar odměněn cenou Františka Filipovského za mistrovství v dabingu.

Dětství prožil ve východních Čechách

Luděk Munzar se narodil 20. března 1933 v Nové Včelnici na Jindřichohradecku, dětství však prožil ve východních Čechách. Absolvoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové, poté studoval herectví na pražské DAMU.

Po škole byl jednu sezónu v angažmá Městského divadla v Mladé Boleslavi, potom již přešel do Prahy. Po odchodu z Národního divadla v roce 1990 společně s manželkou Janou Hlaváčovou, kdy se jejich představy o poslání a směřování divadla rozešly s představami nového vedení divadla, začali jezdit po zájezdech. Do divadla se už jako herec nevrátil, příležitostně se věnoval divadelní režii.

Munzar spolu s Hlaváčovou byli také jedněmi z mála českých umělců, kteří nepodepsali takzvanou Antichartu odsuzující prohlášení Charty 77.

Roku 2012 obdržel cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.

Své poslední filmové role Munzar ztvárnil ve snímcích Nevinnost a Svatá čtveřice režisére Jana Hřebejka a v televizním dramatu Piknik Hynka Bočana. Pro Hřebejka byl jedním z prvních herců, u kterých si už v dětství uvědomil jejich velikost.

"Když jsem ho při natáčení filmu Nevinnost potkal, ten můj obdiv vůči němu nejenom jako k herci, ale i jako k osobnosti vzrostl," řekl. "Obdivuhodný chlap, skvělí lidi odcházej," doplnil. "Byl to člověk neuvěřitelně poctivý, i ve své profesi, jako člověk i v herectví. A dělal jenom věci, o kterých byl přesvědčený, že to stojí za to," podotkl Bočan.

Miloval přírodu, létání i závodní auta

Kromě herectví bylo smyslem života Munzara, který miloval přírodu a koně, také létání a závodní auta, a především jeho rodina. Pro svoji vnučku napsal knížku, veršovánky S vůní vánku po heřmánku. A jeho literární prvotinou byla knížka o létání, ale nejen o něm, s názvem "…když jsem to slíbil!"

Munzar byl také průvodcem po rozhlednách, vyprávěl o věkovitých stromech a pramenech řek v televizních dokumentech. V pražském divadle Viola měl večery poezie Františka Hrubína a Jaroslava Seiferta.

Herec zemřel po dlouhé nemoci ve svém domě v pražských Modřanech ve věku 85 let. 

Nejen kolegové z branže mu na sociálních sítích postupně vzdávají hold.