Rozměrná informelní deska (Koláž II) z roku 1960 symbolicky otevírá výstavu a nastíní Valentovu tvůrčí senzibilitu, která vždy směřovala k řádu, jež se slovy Františka Šmejkala, „zrodil z překonání hmoty duchem.“ Soubor obrazů z 60. let na téma Portrét Situace (1965) či Portrét Zvěstování (1966) diváka přivede k okupačnímu roku 1968, kdy Jiří Valenta odešel do emigrace, konkrétně na severní cíp Německa do Hof Dodau u Eutinu. Zde vytvořil cyklus devíti obrazů Pocta Mistru Theodorikovi, s podtitulem Devět pokusů o zavěšení člověka do prostoru (1968) a konvolut leptů Dodauer Biliard (Antropometrická cvičení) z roku 1969.
Po roce 1970 se Valenta přesunul do Plönu. Existenční nutnost je dovedla k pasířskému řemeslu, které citlivě využíval v cyklu Votivních desek Pro sv. Lalu a v cyklu Votivních desek o sv. Krappovi (1970). Právě deska o sv. Krappovi v dialogu se soubory křehkých papírových koláží představuje jádro druhé části přehlídky. V roce 1977 Valenta z vlastního rozhodnutí uzavřel malířskou tvorbu a po zbývající léta se věnoval fotografii. Své poslední obrazy vkládal do bílých hlubokých rámů, pietně překrýval sklem a upevňoval na širší podkladovou desku jako schrány. Valentovo celoživotní téma setkání člověka s vyšším řádem univerza, jež od počátku formovalo jeho tvorbu, zde dosáhlo plnosti smyslu a duchovního naplnění.
kurátorka: Ilona Víchová
