Kolik branek může nastřílet zelenáč v nejslavnější hokejové lize světa? Možná byste se divili… V historii najdeme pěknou řádku nováčků, kteří během premiérové sezony v NHL střelecky zářili a zastínili spoustu velkých hvězd soutěže.
V základní části sezony 2021/22 byl nejlepším kanonýrem v NHL Auston Matthews, který měl na kontě 60 branek. Americký snajpr se zařadil mezi excelentní střelce hned ve svém prvním ročníku v zámořské lize, v němž nasázel 40 gólů, a od té doby se drží stále v popředí v této statistice.
Ze současných noviců v elitní soutěži na tom byl nejlépe Tanner Jeannot, který měl po 81 zápasech na kontě 24 branek. Co je to ale proti jedenácti borcům, kteří se trefili během své první sezony v NHL nejvíckrát. Najdete je v následujících kapitolách.
Pokračování 2 / 12
11. Steve Larmer (Chicago Blackhawks) – 43 gólů v sezoně 1982/83
Je s podivem, že kanadský útočník Steve Larmer ještě ani po téměř třiceti letech od chvíle, co ukončil profesionální kariéru, nebyl uveden do Síně slávy NHL. Jedna z největších legend Chicaga by si to bezpochyby zasloužila.
Larmer je příkladem hráče, jehož skauti v draftu těžce podcenili a nakonec z něho vyrostla hvězda NHL. V roce 1980 po něm až v šestém kole sáhli Blackhawks a nakonec tohoto rozhodnutí určitě nelitovali. V nováčkovské sezoně 1982/83 byl mladý útočník k nezastavení – odehrál 80 utkání, ve kterých zaznamenal 43 branek a 47 asistencí. Dalších pět gólů a sedm nahrávek si připsal v 11 utkáních v play-off a po skončení ročníku byl právem vyhlášen nejlepším nováčkem prestižní ligy a získal Calder Trophy.
Přestože s Chicagem spojil drtivou část kariéry a v dresu s indiánem na hrudi odehrál jedenáct sezon, ze Stanley Cupu se radoval až po přestupu do New Yorku Rangers, kde strávil dva roky. Profesionální dráhu ukončil v roce 1995 s bilancí 1006 zápasů a 1012 bodů (441+571) v základní části soutěže. V play-off zaznamenal ve 140 duelech 131 bodů (56+75).
Pokračování 3 / 12
10. Mario Lemieux (Pittsburgh Penguins) – 43 gólů v sezoně 1984/85
Jedním z hráčů, jehož jméno je synonymem klubové věrnosti, je Mario Lemieux. Super Mario, jak se mu také přezdívalo, zvládl odehrát v Pittsburghu sedmnáct sezon. Mohlo jich být víc, ale jeho kariéru poznamenala zranění a vážná nemoc. I tak se nesmazatelně zapsal do dějin světového hokeje.
Že se do NHL řítí něco mimořádného, bylo jasné, když Mario Lemieux v juniorské soutěži QMJHL v sezoně 1983/84 nasbíral v 70 zápasech neuvěřitelných 282 bodů (133+149) a získal Mike Bossy Trophy. Pro Pittsburgh byla první volba v draftu jackpotem v loterii.
Hned v premiérové sezoně se stal urostlý Kanaďan ozdobou nejslavnější ligy světa. Do statistik si zapsal rovných sto bodů (43+57) a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka.
Je držitelem mnoha rekordů, které jeho následovníci budou jen těžko překonávat. V 915 zápasech nastřílel 690 gólů a posbíral 1033 asistencí, dvakrát dovedl Tučňáky ke Stanley Cupu, v roce 2002 se podílel na zisku olympijského zlata a pro individuální trofeje by si mohl nechat postavit muzeum. Mimo jiné získal šestkrát Art Ross Trophy a třikrát Hart Trophy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 4 / 12
9. Barry Pederson (Boston Bruins) – 44 gólů v sezoně 1981/82
Kanadský forvard Barry Pederson je jedním z pouhých dvou hráčů v tomto výběru, který patří mezi nejlepší kanonýry v nováčkovské sezoně v NHL a přitom nezískal ocenění Calder Trophy. Šikovný centr nebyl nikdy draftován, a to přitom v juniorské soutěži WHL předváděl fantastické výkony. V sezoně 1979/80 nasbíral v dresu celku Victoria Cougars 140 bodů v 70 zápasech a o rok později měl ve statistikách dokonce 147 bodů (65+82) z pouhých 55 utkání.
Po nadaném forvardovi sáhl Boston a Pederson hned v premiérové sezoně v NHL dokázal, že to bylo správné rozhodnutí – nastřílel 44 branek a na dalších 48 nahrál, takže úvodní ročník mezi zámořskou elitou zakončil s 92 body z 80 zápasů. Dalších 18 bodů (7+11) zaznamenal v 11 duelech v play-off.
V následujících dvou ročnících se Pederson dokonce přehoupl přes stobodovou hranici – maximum si zapsal do statistik v sezoně 1983/84, kdy posbíral 116 bodů (39+77). V roce 1986 změnil dres a další necelé čtyři sezony odehrál ve Vancouveru, pak se přes Pittsburgh a Hartford vrátil na závěr kariéry zase do Bostonu, kde v roce 1992 sekl v pouhých 31 letech s hokejem.
Je zvláštní, že hráč jeho kvalit nemá na kontě žádný výrazný kolektivní ani individuální úspěch, až na to, že si dvakrát zahrál v All-Star Game. S NHL se rozloučil s bilancí 654 bodů (238+416) v 701 zápasech, v play-off odehrál 34 utkání a zaznamenal 52 bodů (22+30).
Pokračování 5 / 12
8. Rick Martin (Buffalo Sabres) – 44 gólů v sezoně 1971/72
Snad jen fanoušci Buffala Sabres a pár znalců historie NHL si pamatuje na to, jak fantastickým hráčem býval Rick Martin. Kanadský útočník, jehož v roce 1971 draftovali Sabres už jako pátého v celkovém pořadí, si sedmkrát v řadě zahrál v Utkání hvězd NHL a v roce 1976 se podílel na vítězství reprezentace javorového listu na Kanadském poháru.
Martin vlétl do NHL hned po draftu jako vichřice a okamžitě se zařadil mezi osobnosti soutěže. V premiérovém ročníku odehrál 73 zápasů, v nichž nastřílel 44 branek a k nim přidal 30 asistencí. Vysoce konzistentní výkonnost si pak držel prakticky až do konce kariéry, kterou předčasně ukončilo na začátku osmdesátých let vážné zranění.
Ve své nejlepší sezoně (1974/75) zaznamenal v 68 zápasech 95 bodů za 52 branek a 43 asistencí. Během kariéry dokázal pětkrát nastřílet aspoň 44 branek. Martin je dodnes rekordmanem Buffala v počtu nastřílených hattricků, v počtu sezon, v nichž nasázel soupeřům 40 a víc gólů a 50 či více branek. Celkem drží šest klubových rekordů. V roce 1989 byl jeho dres s číslem sedm vyvěšen pod strop arény, kde hrají Sabres domácí utkání. Zemřel v roce 2011 ve věku 59 let.
Pokračování 6 / 12
7. Joe Malone (Montreal Canadiens) - 44 gólů v sezoně 1917/18
Kanaďan Joe Malone byl prvním opravdovým králem produktivity v NHL. Jeho 44 gólů v pouhých 20 zápasech v dresu Montrealu v první sezoně soutěže bylo rekordem ligy až do roku 1945. To už ale ročník čítal 50 utkání. Od té doby se neobjevil nikdo, kdo by sázel v průměru dvě branky na zápas.
Nutno však podotknout, že do premiérového ročníku v NHL naskočil už jako zkušený hokejista. Bylo mu 27 let a měl za sebou pěkných pár sezon v soutěži NHA, v níž hájil barvy Quebecu. „Phantom Joe“, jak se mu přezdívalo, se před ročníkem 1919/20 vrátil do Quebecu a vytvořil rekord sedmi gólů v jednom utkání. V NHL hrál do roku 1924. Soutěž opustil s bilancí 126 odehraných střetnutí a 143 nastřílených gólů. V polovině minulého století byl uveden do Hokejové Síně slávy.
Pokračování 7 / 12
6. Dale Hawerchuk (Winnipeg Jets) – 45 gólů v sezoně 1981/82
Kanadský centr Dále Hawerchuk se stal jedničkou draftu v roce 1981, kdy si ho vybral Winnipeg. Už od svých raných let v NHL byl srovnáván s Waynem Gretzkym. Brusle dostal od rodičů už ve dvou letech a první zápasy hrál jen o dva roky později.
Velmi rychle se projevil jeho výjimečný talent a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let exceloval v juniorské soutěži QMJHL. V sezoně 1980/81 zaznamenal v celku Cornwall Royals v 72 zápasech 183 bodů za 81 gólů a 102 asistencí. Tým tehdy přivedl k vítězství v lize a posbíral řadu individuálních ocenění.
Hned jeho první sezona v NHL navázala na tu předchozí v juniorské soutěži. Tehdy osmnáctiletý mladík ohromil v 80 zápasech ziskem 103 bodů za 45 branek a 58 nahrávek. V play-off nasbíral ve čtyřech zápasech osm bodů (1+7). Hawerchuk rozmetal na prach 18 klubových rekordů a získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka roku.
Nebyl typem mediální hvězdy, ale spíše plachým introvertem, který se vyhýbal pozornosti, ovšem jakmile skočil na led, byl nepřehlédnutelný. Ve své druhé sezoně sice zůstal v kanadském bodování pod stobodovou hranicí, ale v následujících pěti letech se dostal pokaždé nad ni. Nejlepší byl ročník 1984/85, kdy nasbíral 130 bodů (53+77). Tehdy se stal třetím nejmladším hokejistou v dějinách NHL, který se během sezony dostal nad metu 50 vstřelených branek za sezonu.
V roce 1990 opustil Winnipeg a zamířil do Buffala. V následujících pěti letech vyhrál třikrát klubové bodování, přičemž ani jednou neklesl pod 86 bodů. V sezoně 1994/95 ho limitovalo zranění a po ní odešel jako volný hráč do St. Louis Blues. Po následujícím ročníku však v pouhých 34 letech ukončil ze zdravotních důvodů sportovní kariéru.
Přestože odehrál v NHL „jen“ 16 sezon a působil v Západní konferenci, jíž tehdy vládl Edmonton a Calgary, zanechal za sebou v soutěži nesmazatelnou stopu. V 1188 zápasech základní části zaznamenal 1409 bodů (518+891). Ve 13 po sobě jdoucích sezonách si držel průměr více než jednoho kanadského bodu na utkání. Hawerchuk se stal 23. hráčem, který nastřílel v NHL 500 branek a 31. hokejistou, jenž posbíral tisíc bodů.
Nikdy sice nezískal Stanley Cup, ale vždycky byl připraven reprezentovat rodnou zem na mezinárodních akcích. Hrál na mistrovství světa juniorů, ze tří šampionátů dospělých má ve sbírce tři stříbrné medaile (1982, 1986, 1989) a dvakrát pomohl vyhrát Kanadský pohár (1987, 1991). V roce 2001 byl uveden do Hokejové síně slávy.
Pokračování 8 / 12
5. Luc Robitaille (Los Angeles Kings) – 45 gólů v sezoně 1986/87
Málokdo asi očekával, když si Luca Robitailla v roce 1984 vybralo Los Angeles až jako 171. hráče v celkovém pořadí draftu, že z něho vyroste jedna z legendárních postav NHL. Údajně nebyl dobrým bruslařem, takže o něj nebyl zájem. Kings však nechali „Lucky Luca“ ještě dva roky vyzrát v juniorské soutěži QMJHL, v níž se stal v dresu celku Hull Olympiques superhvězdou. Během dvou sezon nasbíral v 67 zápasech neuvěřitelných 340 kanadských bodů!
V roce 1987 získal Calder Trophy pro nejlepšího nováčka NHL, a to navzdory faktu, že skutečně nikdy nebyl nijak excelentním bruslařem. Odehrál tehdy 79 utkání, nastřílel 45 gólů a posbíral 84 bodů. Ve své nejpovedenější sezoně 1992/93 měl ve statistikách 125 bodů za 63 branek a 62 asistencí. Uměl dávat góly téměř z ničeho. Alespoň 44 branek zaznamenal v osmi po sobě jdoucích sezonách – jen Wayne Gretzky a Mike Bossy jsou na tom v tomto ohledu lépe.
V roce 1994 vstřelil vítězný gól ve finále mistrovství světa v Itálii a zajistil pro Kanadu po 33 letech dlouhého čekání zlaté medaile. Z Los Angeles se ve stejném roce stěhoval do Pittsburghu a přes New York Rangers se o tři roky později vrátil opět do Kalifornie. Premiérového Stanley Cupu se však dočkal až po přestup do Detroitu v roce 2002. Po dvou sezonách v dresu Rudých křídel se potřetí vrátil do Los Angeles, kde v roce 2006 ukončil po 19 letech kariéru v NHL.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 9 / 12
4. Joe Nieuwendyk (Calgary Flames) – 51 gólů v sezoně 1987/88
Tři prsteny za vítězství Stanley Cupu, Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off a také Calder Trophy pro nejlepšího nováčka sezony. Mimo to také zlatá medaile z olympijských her. To je stručná vizitka kanadského centra Joea Nieuwendyka, jenž byl v roce 1985 draftován ve druhém kole Plameny z Calgary.
Ve své nováčkovské sezoně 1987/88 dostal prostor v 75 zápasech a odvděčil se 51 góly a 41 nahrávkami. Okamžitě bylo jasné, že se v prestižní zámořské lize objevila nová hvězda. Nieuwendyk pak odkroutil v NHL rovných dvacet sezon a celou dobu si udržoval konzistentní výkonnost.
Kariéru ukončil v roce 2007 na Floridě a ve statistikách má zapsáno 1257 utkání a 1126 bodů (564+562). Dalších 158 zápasů zvládl ve vyřazovacích bojích, v nichž nasázel soupeřům 66 branek a na dalších 50 nahrával. V roce 2011 byl uveden ho Hokejové síně slávy.
Pokračování 10 / 12
3. Alexandr Ovečkin (Washington Capitals) – 52 gólů v sezoně 2005/06
Alexandr Ovečkin je už nyní jednou z největších postav v historii světového hokeje. O jeho kvalitách svědčí suché statistické údaje, které říkají, že si drží průměr více než jednoho kanadského bodu na zápas.
Ovečkinův vstup do nejslavnější hokejové soutěže na světě byl impozantní. V roce 2006, tedy dvě léta poté, co si ho v draftu jako prvního vybral Washington, se stal nejlepším nováčkem sezony. Během první stovky zápasů v NHL dokázal nastřílet 64 branek, což je víc, než se povedlo Gretzkymu, Lemieuxovi či Crosbymu. Ve stejném období nasbíral 128 bodů a ve statistikách za sebou nechal mimo jiné třeba Lindrose nebo Forsberga.
Je jediným hráčem v historii, který byl jmenován do první pětky All-Star týmu v pěti prvních sezonách v NHL. Třikrát už vyhrál Hart Memorial Trophy a stal se teprve osmým hráčem v historii, jemuž se to podařilo. Jedenkrát byl oceněn Art Ross Trophy pro vítěze kanadského bodování a devětkrát se stal držitelem Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce. V roce 2018 dovedl Capitals k historickému vítězství Stanley Cupu a poprávu obdržel Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 11 / 12
2. Mike Bossy (New York Islanders) – 53 gólů v sezoně 1977/78
Kariéru Kanaďana Mika Bossyho zkrátily zdravotní problémy, proto ho v historických tabulkách produktivity nenajdeme na nejvyšších příčkách. S průměrem 0,762 gólu na zápas je však nejlepším útočníkem v historii NHL. V zámořské soutěži odehrál pouhých deset sezon v dresu New Yorku Islanders, ale čtyřikrát zvedl nad hlavu Stanley Cup.
Hned v první sezoně, když mu bylo teprve dvacet let, se stal oporou mužstva a s 53 góly utvořil nováčkovský rekord NHL. Také v každé z následujících osmi sezon se dostal přes magickou hranici padesáti branek. V sezoně 1980/81 se stal po Maurici Richardovi teprve druhým hráčem v historii, který nastřílel v úvodních padesáti zápasech 50 gólů. Kariéru ukončil v pouhých třiceti letech kvůli vleklým problémům se zády. Od roku 1991 je členem Hokejové síně slávy.
Foto: Profimedia.cz
Pokračování 12 / 12
1. Teemu Seläne (Winnipeg Jets) – 76 gólů v sezoně 1992/93
Teemu Selänne přišel do NHL v roce 1992 z Jokeritu Helsinky a premiérová sezona se mu povedla přímo fantasticky. Dvaadvacetiletý mladíček tehdy ve Winnipegu posbíral 132 bodů za 76 gólů a 56 nahrávek. Žádný jiný nováček nikdy předtím ani potom takové mety nedosáhl.
Většina hokejových expertů je přesvědčena, že tento rekord nebude nikdy překonán. Pro porovnání - Jaromír Jágr získal v první sezoně v zámoří 57 bodů za 27 branek a 30 asistencí…
Selänne je pro Finy přesně tím, čím je pro české fanoušky Jaromír Jágr – uctívanou hokejovou legendou, největším hokejistou své země v historii. Když v roce 2014 oznámil, že ve 43 letech definitivně končí kariéru, mnozí hokejoví příznivci zaplakali, protože i v požehnaném sportovním věku byl stále velkým hráčem.
V základní části NHL nasbíral během jednadvaceti sezon 1457 bodů, což ho řadí na 15. místo v historické tabulce soutěže. Se 684 brankami v základní části NHL je Selänne na jedenácté pozici v tabulce nejlepších střelců.
Winnipeg, Anaheim, San Jose, Colorado – to byly štace, na kterých Selänne marně dobýval nejcennější hokejovou trofej planety. Až když se v roce 2005 vrátil zpátky do Kalifornie, usmálo se na něho v Anaheimu štěstí. Druhou sezonu po návratu byl odměněn za tvrdou a vytrvalou práci a zvedl vytoužený pohár konečně nad hlavu.
Foto: Profimedia.cz