Návštěvníci výstavy obdivují Rembrandtovu „Noční hlídku“ v Rijksmuseum v Amsterdamu, 17. května 2015. (ROBIN VAN LONKHUIJSEN / AFP / GETTY IMAGES)
Návštěvníci výstavy obdivují Rembrandtovu „Noční hlídku“ v Rijksmuseum v Amsterdamu, 17. května 2015. (ROBIN VAN LONKHUIJSEN / AFP / GETTY IMAGES)
Psal se rok 1402, ruinám ležícím na okraji Říma se lidé vyhýbali. Místní obyvatelé si mysleli, že jsou prokleté nebo možná nebezpečné, a tak kdysi majestátní sloupy, klenuté chrámy, a dokonce i panteonský dóm neměly žádnou společnost kromě pasoucích se krav. Až jednoho dne před ruinami stanul mladý architekt Filippo Brunelleschi a jeho přítel sochař Donatello, kteří přihlíželi v úžasu a hluboké úctě.

Oba dva strávili celé desetiletí studiem a zakreslováním starověkých římských ruin. To, co objevili, bylo vrcholně důležitým základem pro evropskou renesanci. Toto období následně přineslo to, co se dodnes považuje za jedno z největších umění západní civilizace a inspiraci pro několik následujících století.

Umění je živou historií. A mnohem více než tím. Tvoří hmatatelné ztělesnění kultury a často i jejích nejvyšších ideálů.

Hudba, malby, sochy, architektura, poezie, dramata a literatura západního světa obsahují téměř všechny lidské hodnoty. Poskytují vhled do historických období války i dob míru a do politiky, která je formovala. Připomínají nám také naše tužby.

Je to nit, která nás spojuje s dávnými civilizacemi Římanů a Řeků, jejichž pozůstatky můžeme ještě dnes spatřit na vlastní oči.

Možná že nadešel čas tuto hodnotnou historii znovu oživit.

Významný řecký historik Plútarchos zastával názor, že historie nám má především přinášet ponaučení. Bez toho není tak zajímavá ani užitečná.

Vzdělávat celou osobnost

„Umění vzdělává člověka jako celek, jako integrovaného jedince. Rozvíjí smysly, vychovává mysl a tříbí emoce. Vzdělává duši,“ říká Alexandra Yorková, zakladatelka projektu přinášejícího renesanci do dvacátého prvního století.

Před dvěma desetiletími A. Yorková oznámila založení nadace a obhajovala zařazení umění mezi základní dovednosti vyučované na školách. Její vizí bylo kromě čtení, psaní a aritmetiky zařadit do výuky také výuku umění.

„Čtení učí studenty pochopit svět a jejich místo v něm,“ míní Yorková. „Psaní je učí komunikovat, rozvíjet argumenty a přesvědčovat ostatní. Aritmetika je učí měřit vlastnosti, uchopit realitu a přenášet fyzický vesmír do perspektivy.“ Ale žádný z těchto oborů nerozvíjí člověka tak, jak to dokáže umění.

Umění tance

„Pevně věřím, že každé umění, zvláště umění tance, učí člověka něco o životě,“ říká vedoucí tanečního oddělení akademie Fei Tian paní Yung Yung Tsuai. Akademie obsahuje studijní programy klasického baletu a klasického čínského tance – oba neuvěřitelně komplexní taneční systémy s přísnými technickými základy.

„Rituály tanečníka tvoří asi polovinu vzdělávání charakteru,“ vysvětluje vedoucí tanečnice.

Školení je přesné a orientované na detail, učí studenty schopnost pozorovat, pozvedat se z různých hledisek a přemýšlet o všem do detailů. Tanec je také o spolupráci, vyučuje týmovou práci a komunikaci – verbální i neverbální. Tanečníci si nejenom navzájem pomáhají, ale naučí se také prolomit obtížemi společně, vysvětluje paní Tsuai.

Taneční hodiny na akademii Fei Tian začínají pokloněním se a končí stejným způsobem. Úklona je to gesto vyjadřující respekt tanečníka k umělecké formě, k jeho vrstevníkům a učitelům. Podle paní Tsuai je velice důležité podporovat kulturu vzájemné úcty.

Učitelé vedou studenta svým vlastním příkladem, protože o umění sice můžeme uvažovat jako o řemesle a disciplíně, ale je to také o tanečníkově vnitřním světě. Od okamžiku, kdy tanečníci ráno vstanou a připraví se, jsou si vědomi toho, že jejich život i vnitřní svět jsou spojeny s tancem. Učitel může ztělesňovat příklad, který mohou studenti následovat.

Druhá polovina učení charakteru pochází z tvorby – skutečného vytváření umění.

„Vždy říkám studentům, když připravují tanec, aby nahlíželi do svého nitra,“ prozrazuje Tsuai. „Podívejte se na obrazy tance a ty obrazy vykreslujte – to znamená, že budou (při předvádění hotového tance) s publikem spojeni vnitřně i na povrchu.“

„Umění je o tvoření, ať už malujete obraz nebo vyprávíte příběh prostřednictvím tance. Musíte si důkladně uvědomit svůj vnitřní svět, který do umění vnáší pocit osobní odpovědnosti a v ideálním případě přání přinést do světa dobro,“ dodává zkušená tanečnice.

Takovýto vývoj charakteru se neomezuje pouze na profesionální umělce, kteří pracují na plný úvazek.

„Vnitřní svět umělce do umění vnáší pocit osobní odpovědnosti a v ideálním případě přání přinést do světa dobro,“ – vedoucí tanečnice akademie Fei Tian.

FfTncOsMRphpZMriX6
Snímek z představení Shen Yun – tanečníci ze školy Fei Tian.

shen-yun-dancers
Tanečníci Shen Yun při tréninku.

Hudba ve školách

školy začala svou kariéru jako učitelka hudby na základní škole. Zamilovala si výuku ve třídě a myšlenku rozvíjet mladé hudebníky.

Později se stala ředitelkou a také zakladatelkou dvou škol Success Academy a poté vedoucí školství v rámci okresu.

„Důvodem, proč jsem přešla do správy školy a výš, bylo to, že jsem uviděla spojitosti mezi tím, co se dělo v hudební učebně, v učebnách gramotnosti nebo matematiky, a tím, co se odehrává při rozvíjení charakteru (žáků),“ říká Stewartová, která je nyní programovou ředitelkou projektu Vzdělávání prostřednictvím hudby (ETM).

„Když jsem učila ve třídě, měla jsem velký zájem nejenom o rozvíjení hudebníků – což je moje velká láska – ale o takové rozvíjení dětí, které by jim umožnilo být úspěšnými v jakémkoli prostředí.“

hudba-zakladni-skola
Děti z Fakultní základní školy – Vánoční koncert 2018, Praha. (fzsumelecka.cz)

Studijní plán školy je poměrně standardní – všeobecné hudební vzdělání vyučování sluchového porozumění, zpěvu, melodii, rytmu, harmonii a tak dále. Cílem však není rozvíjet hudebníky, ale plně rozvinuté osobnosti.

Praxe je taková, že prostřednictvím hudby se studenti naučí, co to znamená opravdu těžce překonávat sebe sama, jak překonat frustraci (když se nedaří), jak pracovat v týmu a jak řešit problémy, mimo mnoha jiných věcí. Rozvíjejí si kritické myšlení, učí se pozorně naslouchat a stanou se schopnými vysvětlovat to, co si myslí a cítí ve vztahu k hudbě.

ETM je jednou z těch organizací, které vyrostly z potřeby vyplňovat dlouhotrvající mezeru ve školství. Její zakladatelé viděli, že po zařazení tohoto hudebního programu i slabě úspěšná škola začala vykazovat mnohem lepší výsledky a mysleli si, že by tento přístup mohl být širším řešením pro zlepšování celého školského systému.

Od roku 1991 se ETM rozrostla z jedné na 65 škol, které poskytují hudební vzdělání téměř 34 000 studentům – vedení škol bylo svědkem toho, že program skutečně přináší výsledky. Většinou se jedná o soukromé školy, ale seznam zahrnuje i školy státní.

Cílem však není rozvíjet hudebníky, ale plně rozvinuté osobnosti.



Seberealizace

Samozřejmě existují i další organizace, jako je ETM. Během mého působení jako hudební reportérky jsem se zřídkakdy setkávala s hudebníky, kteří by nepodporovali zapojení hudební výchovy do vzdělávacího systému. Každý má nějaké zážitky a příběhy o tom, jak je začala škola bavit díky hudbě; studenti, kteří znovu objevili svou lásku k učení; studenti z problémových domácností, kteří se v procesu zvládnutí obtížné hry na nástroj naučili usměrňovat své emoce; studenti, kteří si rozvinuli sebevědomí díky tomu, že si osvojili dovednost hrát na nějaký nástroj a tak dále.

Umění je svým způsobem ztělesněním seberealizace.

„Každé životní období má svým způsobem téma – stále se rozvíjející osud, psaný jednotlivcem. Každé dobré umělecké dílo je stejné,“ míní Alexandra Yorková, zakladatelka projektu snažícího se o renesanci ve dvacátém prvním století.

Umělec má nejprve vizi, kterou pak převede do skutečnosti. Je to pro všechny stejné.

A protože každé řemeslo je zakořeněno v disciplíně, tyto velkolepé vize jsou temperovány „účelem a smyslem, strukturou, pozorováním, výběrem základních prvků a rozhodnutím, jak vizi převést do srozumitelné podoby“, říká Yorková.

Pro vytváření vlastního života se můžeme z umění ledacos přiučit. A můžeme toto umění naučit naše děti, aby měly ve svých rukou dovednosti potřebné k tomu, aby mohly své představy a sny převádět do života.


Přeložil Chen z původního článku vydaného edicí Epoch Times New York.

Líbil se vám tento článek? Podpořte nás jeho sdílením na sociálních sítích.