Od kšand a baťůžku k souloži za zdí aneb nová éra Česka na Eurovizi

30. leden 2019

ABBA, Célin Dion, Conchita Wurst a co dál? Za Českou republiku pojedou na finále Eurovize Lake Malawi v čele s Albertem Černým. O kousek jsme se tak posunuli od loňského mystéria kšand Mikolase Josefa a zároveň se vymanili z kolotoče napodobování napodobenin. Otázkou zůstává – může mít vůbec Eurovize ještě někdy smysl?

Eurovizi zas tak úplně nepotřebujeme, to opravdu zajímavé se v české hudbě odehrává mimo oficiální kanály už dlouho, což byl i jeden z důvodů, proč vznikly takové ceny jako Apollo nebo Vinyla, které zatoužily na tento fakt poukázat. Umělci, kteří se hlásí do Eurovize, často se pohybují za hranicemi mainstreamu i alternativy, v jakémsi samostatném světě, kde je na místě kopírovat Eda Sheerana nebo back vokalistky ze špatného rapového klipu. Alespoň na to přijdete, když získáte odvahu ponořit se do děl, s nimiž chtěli prorazit čeští zpěváci a zpěvačky, o kterých do té doby – až na výjimky – nebylo slyšet.

Loňským vítězem se stal Mikolas Josef, sázející na retroidní zvuk i image, kombinující Lou Begu a Eda Sheerana. Umístil se na šestém místě, což bylo pro českou výpravu do té doby nevídané. V účastnících letošního ročníku jako by tento úspěch vyvolal jedno hlavní pnutí – proč sázet na nějakou originalitu, když můžeme zkusit zopakovat to, co už vyšlo někomu jinému? Určitě gratulujeme k nápadu, ale dnes už jasně vidíme, že tohle se opravdu nevyplatilo.

V posledních ročnících Eurovize, která si za cíl klade především zábavu, popřípadě představení diverzity umělců z jednotlivých zemí, rezonovaly silně i písně nesoucí politická poselství. I když samotná soutěž stojí stranou politických debat, interpreti se nikdy nebáli představit i skladby, které by popisovaly současná lokální témata, potažmo ty z jejich zemí a kultur. Ať už to byla před 3 lety Ukrajinka Jamala se skladbou o deportaci Tatarů z Krymu ve 40. letech, nebo skladba Mercy francouzského dua Madame Monsieur z loňska, vyprávějící příběh o uprchlické krizi. Naši kandidáti aspekty „lokálnosti“ v tématech úplně ignorují a jediná česky zpívaná píseň zpěvačky Hany Barbary je fádním porozchodovým lamentem nad vztahem, který nevyšel. Podle klipu se ani není čemu divit.

Osm finalistů, osm skladeb a jeden byt jako kulisa k osmi klipům. Vzniká z toho surrealistický mišmaš, kdy se jeden rozervanec snaží psát text písně, zároveň snídat a dívat do kamery na stropě, zatímco další skypuje z křesla s kytarou v ruce a servíruje „hit“, který zapomenete v momentu, kdy dohraje. O jedné ze zpěvaček se zase dozvídáme, že se dokonce na textu spolupodílela. Z titulků nakonec vyplývá, že většina finalistů ve svých fantaziích o producentovi došla nejdál k Borisi Carloffovi.

Do soutěže se víceméně nepřihlásila ani jedna svébytná a zajímavá kapela nebo interpret, kteří by si nedej bože psali vlastní texty i hudbu. Je to logické. Scéna, kde dochází k něčemu zajímavému, bude Eurovizí a podobnými soutěžemi vždy spíše pohrdat a mainstreamoví umělci etablovaní na české scéně s pár průniky ne dál než ob jeden hraniční přechod už asi víc prorazit nepotřebují. Nebo rozhodně ne těmito kanály.

V české Eurovizi se to tak jen hemží nelogickými skladbami jako Space Sushi Jakuba Ondry, která se při mixování zřejmě pokazila, protože gradace, na jejíž vrchol v podobě refrénu čekáme, a jak tomu tradičně u rádiových hitů bývá, vůbec žádného vrcholu nedosáhne a jen se tak rozplizne ve zvucích připomínajících jungle dunící od sousedů.

Estrádní budování kariéry na dvojnictví slavných osobností už je dávno hudbou minulosti. Možná by si to do příštího roku mohli uvědomit i interpreti a interpretky, pro které je právě Eurovize vytouženou formou sebeprezentace. Svět, a už vůbec ne ten hudební, totiž opravdu nepotřebuje další levnou kopii Lany Del Rey. Jinak by finále Eurovize vypadalo úplně jinak.

Albertu Černému to tentokrát, na rozdíl od Glastonbury v roce 2013, s fanoušky vyšlo a pojede do Tel Avivu. Jsou ale Lake Malawi tou nejlepší volbou pro reprezentaci české výpravy na Eurovizi? Je jejich skladba Friend of a Friend hit? Co samotná Eurovize – je doopravdy apolitická? A hlavně – má vůbec smysl? Poslechněte si celý rozhovor!

 

autoři: Judita Císařová , Jakub Kaifosz
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.