V Reportérech ČT ze dne 28.1.2019 s názvem Ve jménu národa redaktora Davida Vondráčka, se o tom můžete sami přesvědčit.
Bylo málo lidí, kteří se Židů zastávali v době jejich přímého ohrožení. Jedním z nich byl i Jan Antonín Baťa, který zachránil tisíce Židů. Až o Janu A.Baťovi, o jeho vlastenectví a statečnosti, natočí podobný pořad Reportéři ČT, budou moci být právem veřejností považováni za skutečně nezávislé. Nezávislot nemůže být jen „výběrová“.
Naše neštěstí začalo vznikem Československa, kde je třeba i hledat počátek Mnichova a následného nástupu totality. Lze to dobře dokumentovat i na příkladu plk. Emanuela Moravce, který chtěl proti nacistům bojovat, ay ho nakonec doba „semlela“. Dobře věděl, že bez boje není svobody. Cituji ze článku Kolaborant, jehož Češi nenáviděli (LN, Jiří Pernes, historik, 28.1.2019):
Ve večerních hodinách 2.října 1938 navštívil prezidenta Edvarda Beneše plukovník Emanuel Moravec. Uplynulo jen několik dní od chvíle, kdy hlava státu veřejně ohlásila, že přijímá závěry konference čtyř mocností, která se konala 29.září v Mnichově a která rozhodla o odstoupení československého pohraničí Německu. S kapitulací však nesouhlasili zástupci vojáků a představitelé politických stran. Rozhodli se, že k Benešovi vyšlou Moravce, aby jej přiměl ke změně stanoviska.
Přišel „ve vysokých botách, s revolverem za pasem, s mračným pohledem svítícím jeho lebkou vypadal v tlumeném světle pokoje jako trestající bůh války,“ vzpomínal po letech Benešův tajemník Prokop Drtina. Prezident mu později řekl, že Moravcovi vyložil příčiny svého rozhodnutí a také mu naznačil, že celý bezprostřední politický postup se bude muset nové situaci přizpůsobit.
Sám Moravec schůzku líčil jinak. V knize Děje a bludy napsal: ¨
„Nalezl jsem ho polekaného, rozpačitého, bezradného a nejistého jako kluka po výprasku. To nebyl muž. Styděl jsem se, že jsme tomu ranečku bídy věřili. Hořko mi bylo… Věděl dobře co spáchal. Proto mne, prostého plukovníka svého vojska hleděl přesvědčit, že všechna ta bída přišla proto, že byl zrazen všemi, na které spoléhal… Tehdy jsem mu řekl, že je jen dvojí řešení: buď válčit, nebo se obrátit zády k proradným spojencům a dohodnout se stůj co stůj s německou říší. Třetího řešení nebylo.“
Kdyby Moravec cestou z Hradu zahynul při dopravní nehodě, nebo jej o pár dní později zastřelil nacistický ordner, vstoupil by do dějin jako hrdina., které si je třeba vážit. Ale život mu připravil jiný osud…
Poslední válečná léta Moravec zasvětil horečné činnosti, směřující k bezvýhradné podpoře okupantů. Stal se symbolem zrady a nejvíce nenáviděným okupantem. Byl si toho dobře vědom a nechtěl se dočkat spravedlivé odplaty. Spisovatel František Kubka, který v té době pracoval na Moravcově ministerstvu vzpomíná: „Koncem dubna (1945) mě Moravec – po dlouhých měsících – zavolal k sobě. Jeho pracovna byla opevněna pytli s pískem. V okně stál kulomet. Moravec pil koňak. Sklenku za sklenkou. „tady teď v noci s ženou spím. … Čtu Beneše, Švýcarské vydání jeho povídaček o demokracii. … Ale to vám říkám, lůzou se zabít nedám!“ Slovo dodržel. Když 5. Května 1945 vypuklo v Praze protiněmecké povstání, zastřelil se.
Tolik z LN. Připomínám postoj gen. Josefa Mašína, který se dostavil, nevzpomínám si teď zda na Hrad, či MO a požadoval také boj. Byl násilím odzbrojen. Jeho synové pokračovali v jeho boji proti ještě brutálnější komunistické totalitě než byla nacistická.
To, že polovina národa dnes činy Odbojové skupiny bratří Mašínů schvaluje a druhá odsuzuje je důkazem, že existuje-li tato názorová rozpolcenost i na nejvyšších místech, ať už jednotlivce, nebo skupiny, nemůže to nikdy dopadnout dobře, vždy jen hůře.
Z projevu presidenta Slovenska Andreje Kisky na Masarykově univerzitě v Brně dne 29.1.2019:
"Stačí chvíle nepozornosti a to, co demokracii trvá vybudovat roky, si zlo nebo totalita vezme přes noc.“
„Hrdina“ není anonymní dav, ale vždy konkrétní člověk a jeho charakter. Dav ho může jen pomoci zrodit. Bohužel někdy i ty, kteří jdou proti jeho zájmům, pokud se dav nechá zmanipulovat. To je o to snazší, pokud média neplní svoji funkci tak jak mají.
Jan Šinágl, 31.1.2019
* * *
Senát se připojil k připomínce Dne památky obětí holokaustu
Senát se přidal k připomínce Dne památky obětí holokaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, který připadá na 27. ledna. Připojil se po vzoru jiných parlamentů k usnesení s definicí antisemitismu, které Sněmovna přijala v pátek. "Senát považuje za zásadní, aby český stát systematicky a trvale jakýmkoli projevům antisemitismu důrazně bránil," uvedl předseda Senátu Jaroslav Kubera (ODS). Antisemitismus je podle usnesení definován jako určitý způsob vnímání Židů, který lze popsat jako nenávist vůči Židům. ČRo, 30.1.2019
Komentáře
KM
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.