Foto Aklesh Mishra, Wikimedia Commons (CC BY-SA 4.0)
O téměř 900 milionů voličských hlasů budou v dubnu a v květnu usilovat politické strany v Indii. Vládnoucí nacionalisticky orientovaná Indická lidová strana hinduistického premiéra Naréndry Módího už stihla přislíbit ústavní dodatek zajišťující deset procent univerzitních míst a postů ve státní službě pro lidi pocházející z „ekonomicky slabších“ vrstev, kterých se dosud netýkaly žádné afirmativní programy. V pondělí na to reagoval Módího největší rival Rahúl Gándhí, stojící v čele opozičního Indického národního kongresu, příslibem, že v případě své výhry zajistí nejchudším obyvatelům Indie základní nepodmíněný příjem.
Téměř polovina Indů pracuje v zemědělství a jejich ekonomické strádání by tak mohlo být rozhodujícím faktorem u volebních uren.
„Rozhodli jsme se, že každý chudý občan Indie bude mít garantovaný minimální příjem, jakmile Kongres postaví v roce 2019 vládu,“ řekl Gándhí v pondělí na shromáždění farmářů ve státě Čhattísgarh. „Nikdo v Indii nebude hladovět, nikdo nezůstane chudý.“ Kongres v Čhattísgarhu vyhrál v lokálních prosincových volbách především kvůli nespokojenosti zemědělců s nízkými cenami za jejich plodiny. Téměř polovina Indů pracuje v zemědělství a jejich ekonomické strádání by tak mohlo být rozhodujícím faktorem u volebních uren, píše deník The Guardian. Toho si je Módího vláda dobře vědoma, sama tak zvažuje několik variant, jako je například měsíční finanční farmářská podpora.
Ideu základního nepodmíněného příjmu vnesla do politické debaty v lednu 2017 paradoxně právě Módího vláda, když tehdejší premiérův ekonomický poradce Arvind Subramanian přišel s návrhem, jímž by byly nahrazeny dosavadní dotační zemědělské programy. Ty jsou prý neefektivní, zdaleka ne všechny se dostanou k chudým, a situaci by tak vyřešilo a usnadnilo jejich zrušení a nahrazení pravidelnou plošnou finanční injekcí. Zatímco ale vláda s koncepcí dál nepracovala, státy Telangána a Uríša s opoziční většinou mezitím částečný nepodmíněný příjem implementovaly. Nedávno rovněž ohlásila Sikkimská demokratická fronta, že v Sikkimu, jednom z nejmenších svazových států Indie, zavede univerzální základní příjem v roce 2022.
Bližší detaily ohledně podmínek finančního plánu Kongresu budou prý odhaleny ve volebním manifestu strany. Už teď je ale jasné, že nemá jít o univerzální základní příjem jako takový, ale o progresivní plán, v němž bude stanovena minimální hranice dosavadních příjmů domácností, od níž se následně budou odvíjet různé stupně apanáže. Implementace takovéhoto velkoplošného programu vyžaduje dvě zásadní pomínky: státní kapacity a fiskální zdroje. Obojího je ale v Indii nedostatek, jak se píše mj. v The Washington Post. Sociální systém je prorostlý korupcí a neschopností identifikovat potřebné příjemce sociální výpomoci. Fiskální deficit země navíc nedávno prohlásila hlavní ekonomka Mezinárodního měnového fondu Gita Gopinath za hlavní ekonomický rizikový faktor – především právě kvůli populistickým slibům dvou soupeřících politických stran. Ani jedna prý nemá realistickou koncepci univerzálního příjmu pro více než 200 milionů rolnických domácností.
Výše zmíněný Subramanian se svým týmem z Harvardu ale tento týden zveřejnil „kvaziuniverzální základní zemědělský příjem pro Indii“, který by přispěl každé chudé zemědělské rodině finanční výpomocí 1500 rupií měsíčně (cca 470 Kč). Částka by tvořila 1,3 procenta HDP a nahradila by nedostatečně fungující zemědělské dotace. Problém je, že podle průzkumů je podstatná část Indů stále upřednostňuje před nejistými penězi. Další věc je, že debata se soustředí jen na zemědělce. Infrastruktura měst by si přitom také zasloužila rozvoj. Rovněž je otázka, zda se voliči nechají sliby zlákat. Módí totiž už ve vítězném roce 2014 slíbil „dobré časy“ pro indickou ekonomiku, miliony pracovních míst a příležitosti pro investice, což se tak úplně nevyplnilo.