Tři velké banky na českém trhu se chystají propouštět "stovky lidí”. Česká spořitelna, Komerční banka a ČSOB zatím nehovoří o zavírání poboček, jen o dosazování „agilních koučů“ na místa středního managementu. Na Západě jsou dál, tam už snižují i počty poboček. Například banka Santander v Británii ohlásila, zcela nezávisle na brexitu, zavření 140 poboček s tím, že zákazníci více a více přecházejí online. To dříve či později přijde i na banky na českém trhu.
Nejen však kvůli přechodu zákazníků online. Dnes se také proměňuje role, kterou pobočky hrají. Doposud totiž hrály roli George Clooneyho. Ekonomové se dlouho snažili vysvětlit, proč si banky stavějí honosné paláce a pobočky plné mramoru. Z naivního pohledu je to určitý paradox. Zákazníci by přeci většinou spíš ocenili, kdyby miliony za mramor raději doputovaly na jejich účty u dané banky v podobě vyšších úroků.
Nejlepší vysvětlení, se kterým ekonomové přišli, spočívá v "teorii signalizace": okázalostí a mramorem banky dokazují, že jsou tak finančně pevné a dobře zajištěné, že si to mohou dovolit. To má u zákazníka vyvolat pocit, že "když si mohou dovolit toto, tak snad nehrozí, že bance dojdou peníze".
V tomto smyslu působí okázalá bankovní pobočka stejně jako televizní reklama se známou tváří, třebas nějakého herce. Psychologové drahé tváře v reklamě vysvětlují snahou o vyvolání jednoduchého napodobovacího efektu ovčího stáda: „Beran si kupuje kávovar, tak my taky.“
Ekonomové však jdou s vysvětlením hlouběji a vidí zde efekt signalizace: "Víme, že máte jako zákazníci strach, že si koupíte náš kávovar a my za půl roku třeba odejdeme z trhu a vy do něj pak neseženete kávové kapsle. Nebojte. Za Clooneyho jsme zaplatili tolik, že se na trhu musíme udržet hodně dlouho, aby se nám investice vrátila. Kapsle budou.“
Signál Clooney evidentně stále ještě funguje. Ale u bank je dnes užitná hodnota okázalých poboček na pováženou. V nedávné finanční bouři padaly na Západě banky nehledě na to, kolik mramorových poboček mají. Signál přestal fungovat a mohl se dokonce obrátit proti vlastní bance. "Kdyby ses, banko, namísto mramoru raději bývala soustředila na dostatečnou kapitálovou přiměřenost,“ mohli si pomyslet klienti.
Na druhou stranu v komunismem zglajchšaltovaném Česku se těší velké popularitě třeba i banka Fio se svými snad až záměrně spartánsky zařízenými pobočkami plnými otlučeného nábytku. Ani výmluva, že jejich klientela je převážně online, neplatí. Minimálně při otevírání konta zákazník pobočku navštíví a nějakého dojmu nabude.
Obchodní banky přitom byly téměř vždy v historii regulovány, přinejmenším centrální bankou. To dnes po finanční bouři platí ještě více než kdy jindy. Vzhledem k tomu, že běžný střadatel nepřišel v bouři ani o korunu či euro svých úspor, utvrdil se v něm dnes pocit bezpečí. Z jeho pohledu je jedno, u které banky bude mít účet. Ať už je její interiér mramorový či otlučený. Banky tak dnes nemají důvod signalizovat svou finanční sílu okázalostí. Při téměř směšných úrokových mírách mohou okázalou pobočkou v každé vesničce střediskové střadatele spíše namíchnout. I proto čekejme méně poboček do budoucna – nejen kvůli tlaku online služeb.
Autor je hlavním ekonomem skupiny Natland, působí na vysoké škole CEVRO Institut .
