Před hotelem Bohemia v Chrudimi našli archeologové v roce 2013 v základech jednoho z domů dvoudílnou nádrž z rozměrných pískovcových kvádrů o hloubce jednoho metru. Označili ji za židovskou rituální lázeň z 16. století.
Bylo to velké překvapení, protože židovské osídlení bylo v Chrudimi v minulosti minimální, anebo žádné. A jinde v Evropě se tak stará dvoudílná mikve dosud nenašla. Odborníci ze Židovského muzea v Praze ale závěru archeologů moc nevěří.
Není to akademický spor, který se může rozseknout za dvacet let. Rozhodnout je třeba rychle. Pokud to mikve je, bylo by trestuhodné ji na daném místě nezachovat. Pokud není, měl by nález ustoupit plánované stavbě podzemních garáží před hotelem.
Archeologové v roce 2015 navrhli, aby nález byl zařazen mezi kulturní památky, ministerstvo kultury o tom dodnes nerozhodlo. Předchozí vedení města Chrudim totiž namítlo, že nejde o rituální lázeň.
„Návrh na prohlášení mikve v Chrudimi byl podán v září roku 2015. Průtahy v řízení nastaly v důsledku zpochybnění identifikace objektu jako mikve městem Chrudim a řešení této interpretace,“ uvedla Petra Hrůšová z tiskového oddělení kabinetu ministra kultury.
Proč by vznikla mikve v Chrudimi, není stále jasné
Záhadou je, co dělá mikve v Chrudimi, která v patnáctém či šestnáctém století rozhodně nebyla Židům nakloněna. Židů zde žilo naprosté minimum, anebo dokonce nějakou dobu žádní. A neexistuje žádná zmínka o tom, že by žili na Jánském předměstí, kde se nádrž našla.
Archeolog Jan Frolík (vlevo) promluvil o rituální lázni také loni ve skutečském muzeu v rámci přednášky o nejnovějších archeologických objevech na Chrudimsku.
„V Chrudimi nebylo významné židovské osídlení, to bylo v Heřmanově Městci, ale v době, do níž mikve spadá, dvě až tři rodiny v Chrudimi žily. Rituální očištění bylo nejzákladnějším obřadem, nutným například po nákupu nádobí do kuchyně nebo u žen každý měsíc. Proto i malá skupina mohla disponovat mikve,“ uvedl archeolog Jan Frolík.
Dodal, že pokud Žid nevstoupil do nějakého právního či obchodního vztahu s městem, tak se v písemných pramenech obvykle neobjeví.
Alžběta Langová ze Státního archivu v Chrudimi, která se židovským osídlením města a okolí zabývá, však upozorňuje, že pokud by dům s rituální lázní patřil Židovi, bylo by to v tehdejších podmínkách něco zcela výjimečného.
„Pro bydlení Židů v královských městech ve středověku byla přísná pravidla. Nedovedu si představit, že by si uprostřed křesťanské zástavby nedaleko kostela svatého Jana stavěl Žid dům a uniklo to pozornosti úřadů. Městské knihy od 16. století, do něhož je nález datován, ‚monitorují‘ bedlivě přítomnost Židů ve městě i okolí, když tu získá Židovka povolení k prodeji vín, je to událost,“ uvedla.
Nález v Chrudimi je výjimečný tím, že nádrž je dvoudílná. Archeologové to chápou jako unikátní záležitost, jejich oponenti si k tomu píší otazníky.
K čemu slouží mikve Mikve je nádrž s přírodní vodou a umožňuje rituální očištění osob nebo předmětů. Muži chodí do mikve zpravidla před významnými svátky. Rozšířený je zvyk chodit do mikve před začátkem šabatu. Mikve bývaly umisťovány do sklepů domů sousedících s modlitebnami. Mikve by měla pojmout nejméně 762 litrů vody a měla by být dost hluboká, aby umožnila dospělému úplné ponoření. Tuto podmínku dvoudílná nádrž v Chrudimi splňuje. |
„Pochybnost vzbuzují zejména dvě komory nádrže, které naznačují využití druhé části nádrže k jinému účelu, což je však v případě mikve nepravděpodobné. Autoři se měli vypořádat s možností, že by nádrž mohla sloužit jiným účelům,“ napsali ve svém vyjádření pro MF DNES Alexandr Putík a Arno Pařík z Židovského muzea.
Frolík říká, že to neobvyklé je, ale možné a v některých případech nutné, například pro přečištění vody.
„Známy jsou na území dnešního Izraele - například v pevnosti Masada nebo v Kumránu. V Evropě se častěji objevují až od 18. století se změnou hygienických pravidel. V tom je chrudimská výjimkou, neboť je starší a zatím nejstarší známá dvoudílná mikve v Evropě,“ uvedl Frolík.
Když to není mikve, tak co je to?
Ale pokud je skepse na místě a mikve to není, co by to bylo jiného?
„Sklepní nádrž je postavena v místě bývalého ramene Chrudimky, kde byla trvale zvýšená hladina spodní vody, v takových podmínkách byly podobné retenční sklepní nádrže budovány v židovských i nežidovských domech, ačkoli se v takových případech o mikve nejedná,“ píší odborníci z Židovského muzea.
„Na co by byla retenční nádrž ve sklepě, navíc se schody a odkládací nikou? Bylo by potřeba podložit to nějakými analogickými nálezy,“ reaguje Frolík.
„Ptám se, proč se nezvažuje jiné využití nádrže, například pro koželužskou živnost, která rovněž nádrž s vodou k řemeslu potřebovala,“ uvedla Langová.
Odborníci z Židovského muzea na druhou stranu uznávají, že tvrzení archeologů nelze zatím vyvrátit.
Uprostřed sporu nyní stojí Chrudim, na jejímž pozemku se nález nachází a komplikuje chystanou stavbu podzemního parkoviště, kterou chce město společně s majitelem hotelu nejlépe ještě letos spustit.
Město poslalo ministerstvu kultury návrh na přesun mikve na jiné místo. Ministerstvo nyní čeká na vyjádření archeologů.
„Nemůžeme si dovolit čekat pět deset let, jak se to rozhodne. Chceme nález z prostoru před hotelem Bohemia vyjmout a přemístit na jiné místo, kde by bylo pod sklem, aby se na něj mohli lidé podívat, jako je to běžné třeba v jihoitalských městech,“ uvedl starosta Chrudimi František Pilný.
Archeolog Jan Frolík naopak nabádá k trpělivosti, aby se nepoškodil cenný nález. „Bylo by vhodné vyčkat, než se věc vyjasní,“ uvedl.
