Začali jsme v mírně zvlněné krajině obce Břínkov nacházející se v okrese Louny. Zde jsme navštívili hospodářství rodiny Chládkových. Očekávali nás Ivo Chládek se synem. Ti obhospodařují 200 hektarů, z toho 10 ha luk. Většinu polí si propachtovávají, některá mají až na Rakovnicku. Zabývají se především rostlinnou výrobou, dále chovají 13 kusů skotu plemene aberdeen angus red a čtyři koně. V roce 2016 postavili novou halu o rozměrech 18 x 45 metrů za tři a půl milionu korun. Dobrou zkušenost při její realizaci zaznamenali s firmou Alois Rossi z Bystřice nad Pernštejnem. Budova slouží pro uskladnění zrnin a strojů. Prodej rostlinných komodit v mimosezonním období výrazně zlepšil ekonomiku. Z traktorů upřednostňují značku Fendt.

Moderní uhelná elektrárna Tušimice II

Druhým navštíveným místem byla elektrárna Tušimice II ležící v blízkosti města Kadaň. Jedná se o moderní uhelnou elektrárnu se čtyřmi bloky o výkonu 200 MW, které byly postupně uváděny do provozu od listopadu 1974 do prosince 1975. Stejně jako její zbouraná starší sestra je i Tušimice II napojena pásovou dopravou na hnědouhelný důl Libouš, zásobárnou surové technologické vody je řeka Ohře. Jedná se o moderní, plně automatizovaný provoz s minimálními vlivy na životní prostředí. Komplex nemá žádný komín, spaliny jsou z kotlů odváděny do dvou ze čtyř chladících věží. V letech 1994 až 1997 byl nainstalován nový řídicí systém Procontrol, ve stejném období probíhala i výstavba odsiřovacího zařízení založeného na principu mokré vápencové vypírky. Vzniklý energosádrovec tvoří spolu s odebíraným popílkem základ certifikované směsi – deponátu, který se začal využívat k revitalizaci obřích jam po dobývání uhlí v povrchových dolech. Kromě toho se zužitkovává k výrobě sádrokartonových desek. Odpadní pára vytápí velkou část města Kadaně a také skleníky, v nichž se pěstují převážně květiny. Provozem nás provázeli dva dobří znalci, možno říci energetičtí nadšenci v důchodovém věku - pánové Drozdík a Jirout.

Moderní technologie nezávislé na lidech

Po dobrém obědě jsme se vydali do Prunéřova, nikoliv však do další elektrárny, nýbrž do nově postavené firmy Breze a.s. Provázel nás mladý zootechnik Zdeněk Pašek (pětadvacetiletý syn našeho člena ASZ stejného jména). Farma je postavena na místě starého zdevastovaného statku Třmeňák. Svými stavbami i použitou technologií se trochu podobá předchozí elektrárně. Z důvodů zoufalého nedostatku vhodných pracovních sil je provoz projektován jako plně automatizovaný. Automaty přihrnují krmení ve stájích, odstraňují výkaly, regulují závěsy stěn kravínů podle teploty, síly i směru větru. Objednány jsou krmné roboty Wasserbauer, které v nejbližší době zajistí krmení zcela bez závislosti na lidech.

Firma Breze vlastní v Podkrkonoší téměř 1000 hektarů převážně luk a pastvin, zatím chová 550 ks skotu. Ke krmení si vyrábí vlastní senáž, jež je skladována v zastřešeném skladu, který má devět kójí na 190 až 300 tun. Pro zatížení silážních folií jsou využívány speciální pytlíky s pískem. Hnůj je shromažďován ve velké betonové zastřešené hale. Odpadne tak nutnost častého vyvážení močůvky zředěné dešťovou vodou. Ve stáji jsou oddělení se středně hlubokou podestýlkou. Sláma se před nastýláním drtí, a to především z důvodu její úspory a snazší manipulace. Kydá se dvakrát měsíčně. Součástí areálu v Prunéřově jsou také velká hala na stroje a vlastní jatka s kapacitou dvacet kusů týdně.

Z Prunéřova jsme za doprovodu Zdeňka Paška odjeli na hospodářství firmy Breze „Na Výsluní“. Nachází se v nadmořské výšce 850 metrů a je na něm odchováváno 80 až 120 krav. Ty se krmí řezankou, tedy míchanicí sena a slámy 1:1. Směs je předpokladem pro dobré telení. Lehárna pro krávy je ve starém kravíně, krmeliště je přes léto venku a je mírně podestláno. Kydá se každý týden. Stejně jako průvodce v Tušimicích, také mladého Zdeňka jsme hodnotili jako nadšence s úžasným přehledem o chovu skotu a nových technologiích.

Agroturistika na statku Zelinkových

Večer jsme se ubytovali v penzionu Zelinkových v Kopanině v okrese Cheb. Místo večeře jsme absolvovali vepřové hody, jichž se s námi osobně zúčastnil majitel. Jídlo bylo výborné, obsluha velice příjemná, takže někteří z nás vydrželi v jídelně až do časných ranních hodin. Pan Zelinka pochází z Brna, v šedesátých letech pracoval jako veterinární technik na Karlovarsku. Na začátku let sedmdesátých emigroval do Německa a postupně se vypracoval až na podnikatele v oboru zařízení do mléčnic. V roce 1995 zakoupil polorozbořený statek v Kopanině, který zrekonstruoval na penzion.

Ráno jsme si prohlédli hospodářství. Rodina Zelinkových (otec a dva synové s rodinami) hospodaří na 550 hektarech půdy, z čehož většinu tvoří louky a pastviny. Starají se o 350 kusů hovězího skotu, z toho 160 krav a 145 telat. Kromě polorozbořeného dvora koupili ještě další nemovitost v Kopanině a několik zdevastovaných budov v obci Mlýnek. Tam založili „Golden Rivera Ranch“, kde je kromě staré obytné budovy vše vystavěno nově – včetně westernového městečka. Chovají tam 40 koní, z toho 28 vlastních. Zařízení slouží jako zpestření pobytu zejména pro děti z rodin ubytovaných v penzionu. Návštěvu jsme zakončili na hospodářství Hluboká, kde se nachází hlavní zemědělský provoz, tedy stáje, dílna a další potřebné budovy. Jedná se o upravené prostory bývalého Odštěpného závodu Nebanice, patřícího kdysi pod Agrokombinát Cheb, nyní je vše v majetku rodiny Zelinkových.

Soudruzi se památníku báli

Cestou od Zelinkových na náš další cíl - Manský dvůr, jsme se krátce zastavili u památníku 1. pěší divize americké armády, která na konci dubna 1945 osvobozovala Chebsko. Nachází se na bývalé křižovatce „státních“ silnic Cheb, Sokolov a Mariánské Lázně zvané Ypsilonka. Jedná se o šestiboký jehlan z leštěného mramoru vysoký deset metrů. Na něm jsou vytesána jména 639 padlých této divize od jejího znovunasazení do bojů 8. února 1945 do 7. května 1945. Pomník se nachází na americkém území (6 x 6 metrů), proto nemohl být ani za totality odstraněn. Stejný je postaven v Normandii, kde se 1. pěší divize vylodila 6. června 1944.

Pomník a jeho návštěvníci byli za totality asi nejčastěji filmovaným objektem. V nedaleké benzinové pumpě měla StB kameru a snímala každého, kdo se k němu jen přiblížil. Na začátku května přibývala ještě maringotka s vypadanými suky v prknech stěn. Asi proto, aby záběry byly „stereo“. 8. května vždy pokládal americký velvyslanec u pomníku věnce nebo květiny. StB vždy bezprostředně po jeho odjezdu odstřihávala z věnců stuhy s nápisy. Záznamy a svědectví účastníků takovýchto akcí si je možné přečíst na internetu.

Ze staré ruiny opět fungujícím hospodářstvím

Předposlední zastávkou byl Manský dvůr u Dolního Žandova. Historický statek v překrásném prostředí, jehož založení sahá až do roku 1242, kdy byl vybudován jako strážní místo na české straně. Chebsko bylo až do panování Jana Lucemburského německé, velikostí však nezahrnovalo dnešní okres Cheb. Statek slouží především jako penzion a muzeum, provozuje však také zemědělskou výrobu. Provázel nás jeho správce Roman Kortan.

Podnik vlastní 330 ha pozemků, z čehož 220 hektarů tvoří trvalé travní porosty. Zbytek činí les a vodní plochy. Soustava čtyř rybníků byla vybudována v 30. letech minulého století podle projektu Prof. Dr. Karla Schäferny, až na první z nich, který je na mapách doložen již v 19. století. Po válce byly zdevastované a o jejich obnovu se zasloužil až současný „znovumajitel“, pan Marek Babuška. Využil k tomu dotaci z programu Životního prostředí, velkou část ale financuje z prostředků své firmy Lenam s.r.o. se sídlem v Liberci.  Na statku chovají kolem 250 kusů skotu, z toho 70 krav. Zbytek tvoří telata, jalovice a býčci ve výkrmu. Správce, ač hlavně gastronom, vyprávěl zajímavé postřehy z etologie zvířat. Návštěvu jsme zakončili velmi chutným obědem v penzionu dvora.

Nejkrásnější místo na světě

U Manského dvora se nejde nezmínit o jeho pohnuté historii za posledních sto roků. Před první světovou válkou příslušel k panství Kynžvart, které patřilo rodině Metternichů. Za první pozemkové reformy byl zestátněn. Ve třicátých letech dvacátého století zakoupil zdevastovaný statek se zaplevelenými pozemky pražský architekt Milan Babuška. Ten ho zveleboval až do roku 1938. Přikoupil pole, postavil vilu a zadal vybudování soustavy rybníků. V říjnu zmíněného roku přešlo hospodářství pod německou správu a Adolf Hitler ho „daroval“ šéfovi Sudetoněmeckého landsmanšaftu Konrádu Henleinovi. Jaká to inspirace od vůdce „Strany práce“ pro diktátory ze „Strany dělníků a rolníků“. V roce 1945 byl objekt navrácen rodině Babuškových, ale po třech letech byl opět znárodněn. Socialistická správa přivedla budovy až na pokraj demolice. Po roce 1990 se o celý areál stará opět rodina Babuškových, výsledek jejich snažení je možné vidět na fotografiích.

Bavorský král Ludvík II. kdysi prohlásil o zámku Neuschwanstein, že ho postavil na „snad nejkrásnějším místě, které lze na světě nalézt“. O Manském dvoře to platí také.

Cestou k domovu jsme se krátce zastavili ještě v Premonstrátském klášteře v Teplé u Toužimě. Až sem nás doprovázelo hezké počasí. Poté spadla hustá mlha, takže jsme zamířili k domovu.

Petr Hodan, ASZ Plzeňsko