Mini-desatero „Co mají dělat rodiče, když se o šikaně dozví?“

V minulém článku jsme si pověděli, jak na Lince bezpečí pracujeme s dětmi, které trápí šikana. Jak postupujeme, když k nám zavolají místo dětí trpících šikanou jejich rodiče? Nabídneme jim, že i tyto problémy mohou řešit u nás na Rodičovské lince, která v rámci organizace Linka bezpečí, z.s. také působí. A také zde můžeme nabídnout například toto „mini-desatero“ pro podporu jejich snadnější orientace v této problematice boje proti šikaně.

Co doporučujeme tzv. „ANO“, toto udělat?

ANO – věřte svému dítěti!

I kdyby příběh, který uslyšíte, vám připadal těžko uvěřitelný, stěží realizovatelný, třeba téměř nemožný. Šikanující osoby jsou často nejen velmi kreativní při vymýšlení nápadů, jak svou oběť potrápit, zároveň často vládnou značnou dávkou empatie, která jim pomůže vycítit, jak kterou z obětí potrápit co nejvíce, co nejúčinněji.

ANO – oceňte své dítě!

Pochvalte ho, že o svém trápení, o šikaně, mluví, že se vám svěřilo, že si to nenechalo pro sebe. Je to správná cesta, mluvit doma o tom, co dobrého, ale i co špatného se děje.

ANO – neváhejte se na nás obrátit.

Existuje i anonymní telefonická linka, Rodičovská linka pro rodiče, prarodiče, pedagogy. Její číslo je 606 021 021, případně můžete svůj dotaz napsat na email adresu: pomoc@cz nebo se připojit na chat. Detail pracovní doby naleznete na www.rodicovskalinka.cz.

ANO – měli byste jít šikanu nahlásit do školy.

Je-li to možné, doporučujeme jít do školy spolu se svědkem, který šikanu viděl nebo se jí nějakým jiným způsobem, třeba pod nátlakem, zúčastnil.

ANO – doporučujeme všechna fakta sepsat.

Co přesně se děje, kdy a kde. Kdo je agresorem, kdo případným pozorovatelem či náhodným svědkem. Co to mělo za následky, např. vyhozené či rozbité věci, pozdní příchod do školy, pláč, strach někam dojít, poškození zdraví, tělesné poškození. Soupis předat ve škole člověku, který má řešení šikany na starosti. Může to být ředitel/ka, zástupce, výchovný poradce, preventista/tka. Nechat si kopii.

ANO – sepište zápis a nechte si jej potvrdit zúčastněnými stranami.

Velmi praktické je vytvořit zápis ze schůzky ve školek a nechat si ho potvrdit zúčastněnými stranami. Žádat informaci od učitele či ředitele o návazných korektivních krocích.

ANO – v případě nezdaru se nebojte změny.

Může se stát, že přes veškeré vaše úsilí a snahu i třeba dalších lidí (učitelka, vychovatelka, výchovná poradkyně a další) se šikanu v daném kolektivu nepodaří zastavit nebo ne zcela zastavit. V takovémto případě je na místě zvážit změnu vzdělávací instituce či organizace, kde v šikaně dochází. Změnit školu, změnit zájmovou aktivitu, sportovní kroužek či cokoliv jiného. Všichni jsme nahraditelní. A každý z nás má právo na vzdělání v podmínkách příjemných pro život a bezpečných.

Co doporučujeme tzv. „NE“, toto nedělat?

NE – nekontaktujte agresora.

Přímou žádost u agresora (pachatele šikany), aby změnil své chování, chápeme spíše jako plýtvání případné energie či času. Takováto konfrontace bohužel dle našich zkušeností velmi často nevede ke zlepšení, natož vyřešení šikany. Často i naopak. Agresor se může cítit ve své agresi i posílen. Je mu potvrzen negativní dopad jeho šikanujícího chování, což je záměr jeho chování.

NE – nekontaktovat rodiče šikanující osoby.

Je hodně pravděpodobné, že by se rodiče šikanujícího spíše zastávali, jeho chování by třeba i kryli či nazývali přívlastky jako „normální chování“ a „tak je to v pořádku“.

NE – nesetrvávat ve strachu či napětí.

Jak říká vedoucí naší Rodičovské linky paní Mgr. Schmidová, „Nebude to ještě horší, ono už to horší je!“ Jděte a trvejte na vyřešení a odstranění šikany. Když by se nepodařilo tohoto dosáhnout, nebojte se změny a ze „šikanou zamořeného území“ své dítě vyveďte.