„Nikdo z nás ty věci nedělá, aby udělal společnost lepší.“ Na Pragovce zkouší umělci možnosti utopie

„Utopie rovná se fikce, mýtus, iluze. Jenomže ouha! Společnost je s to přežívat jen s pomocí fikce,“ pokračuje ve své úvaze Ouředník. V jakém smyslu zachází autoři výstavy s utopií ve vztahu k současné společenské realitě nebo k umění? „Nikdo z nás ty věci nedělá, aby udělal společnost lepší,“ předznamenává Cáb. Autoři nehledají nové lepší světy. Například Tomáš Kajánek naopak našel spíš nějakou pokřivenou variantu modernistické vize splynutí umění s každodenní realitou. Ve své části instalace pouští inscenovaná videa z YouTube, například montáž videí Metro 2018, ve kterém bezpečnostní složky manifestují svoji připravenost na teroristický útok. Součástí Kajánkovi montáže je i video Cvičení Muzeum 2018. „Spojení umění s životem, k tomu vlastně nedošlo. Já chci ukázat, že k tomu možná došlo, ale v nějaké zvrácené verzi, kdy se přehrávají situace, které společnost nechce, a přehrávají se nějakým performativním způsobem,“ vysvětluje svůj záměr Kajánek, nominovaný loni na Cenu Jindřicha Chalupeckého.

V případě zavedeného autorského dua Hlaváč–Cáb jde na Pragovce hlavně o práci se zvukem. Cáb pouští na osmnáctikanálovém vlastnoručně vyrobeném audiosystému zefektované výpovědi svých patnácti kolegů z branže, kteří vypráví o svých nerealizovaných a nerealizovatelných projektech. Utopie se tu váže k neuskutečnitelnosti, jako třeba v projektu Borjany Dodové, která nezvládla z pochopitelných důvodů zrealizovat svoji vizi výroby humanistů. „Že by se politici a vůdci guerill vystřelovali na orbit a proměněni tím hlubokým kosmologickým a spirituálním zážitkem s vesmírem by po návratu na planetu hluboce revidovali svůj hodnotovej systém a byli by z nich humanisti,“ interpretuje výpověď Dodové Cáb. Hlaváč pracoval také se zvukem. Jeho podíl na instalaci má víc částí, přičemž jedna z nich pouští z reproduktorů utopické texty vytvořené umělou inteligencí. Hlaváč nechal vygenerovat nový utopický manifest pomocí deep learningového programu, který zremixoval obsah několika utopických manifestů z posledních třiceti let, které nějak načrtávají novou podobu společnosti v souvislosti s technologiemi. Výstavu s názvem Nikdy to nebylo, pořád to je můžete v Pragovka Gallery navštívit do 19. února.