Když se do něčeho vrhnu naplno, chci to dodělat, směje se držitelka ceny vévody z Edinburghu
Český rozhlas Hradec Králové vám dnes představí jednu mladou a moc šikovnou a podnikavou dívku, kterou je studentka filmové režie Veronika Scholzeová z Trutnova. V minulém roce převzala z rukou britského velvyslance ocenění britské královské rodiny - zlatý certifikát Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (The Duke of Edinburgh's International Award - DofE).
Veroniko, moc vám nejdříve gratuluji, protože to je úžasná věc, která se vám povedla. Vy jste vůbec první z Trutnova, kdo tuto cenu získal. Kdybychom měli ocenění představit posluchačům? Oficiálně je to Mezinárodní cena vévody z Edinburghu.
Je to cena, kdy člověk splňuje čtyři různé sekce. Je tam sekce dovednosti, sportovních aktivit, dobrovolnictví a nějaké dobrodružné expedice. S tím, že pokud člověk pokračuje dále, tak má potom ještě nějakou akci s pobytem.
Tento speciální vzdělávací program vymyslel a v roce 1956 založil princ Philip, manžel královny Alžběty II. Proč to vlastně vzniklo? Pátrala jste po tom?
Zajímalo mě to a ten důvod byl docela smutný, protože to vymysleli kvůli tomu, že mladá generace nic moc nedělala. Chtěli je touto cenou přinutit, aby měli nějaký cíl, aby měli motivaci něco dělat. Proč dělat nějaký sport či dovednost. Oni tedy vymysleli tuto cenu, aby mladí lidé začali něco dělat a měli nějakou motivaci.
Pokud neděláte věci jen pro peníze, tak to lidé ocení. Jsou pak kolem vás šťastní.
Veronika Scholzeová, držitelka zlatého certifikátu Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu
Slyšel jsem, že na začátku to bylo určeno ve Velké Británii původně jen pro kluky, pro dívky až potom, kdy se to dostalo do světa. Kdy se tato pěkná vzdělávací záležitost dostala k nám do České republiky?
Myslím, že k nám se to dostalo až po Sametové revoluci v roce 1989. A původně to opravdu bylo jen pro kluky, aby měli po vojně co dělat. Aby si po vojně našli nějakou aktivitu. Časem se to stalo motivací i pro dívky, protože o to měly také zájem. Nejdříve jen v Anglii a postupně se to roznášelo do velké spousty zemí. Myslím, že teď je program v nějakých 140 zemích a zapojili se lidé z celého světa.
Údajně osm milionů mladých lidí. Tedy opravdu velká záležitost. Jak jste se o ní dozvěděla vy?
Já jsem byla na Středisku volného času v Trutnově členem klubu instruktorů a pan ředitel se o to zajímal. Potom nám toto ocenění představil a mě to docela zaujalo. Tak jsme se do toho pustili. Nejdřív víc lidí. Protože tam máte více úrovní, nejdříve bronz, pak stříbro, a nakonec zlato. Bronz je jen na tři měsíce, což se dá. Stříbro je je na půl roku, na to už si člověk čas musí najít. A zlato je na celý rok. Takže to už člověk musí dělat pravidelně a snažit se. Do toho bronzu jsme se vrhli všichni, ale stříbro a zlato už jsem dodělala sama.
Podnikání umí nejlíp učit Obchodní akademie Hradec Králové. Ocenění převzala škola ve Vídni
Český rozhlas Hradec Králové vám dnes představí hradeckou Obchodní akademii a její šikovné studenty, kterým se velmi daří i ve světě. Protože tato škola nedávno získala ve Vídni i jedno významné a prestižní evropské ocenění TES Award (The Entrepreneurial School Award).
A řekla jste si, to se mi líbí, to je něco pro mě, půjdu do toho. Odjakživa jste byla tak činorodá?
Přiznám se, že jsem člověk, který když se do něčeho vrhne, tak chce za každou cenu dodělat. Když chci něco dělat, tak doopravdy.
A tak to možná bylo i s onou filmařinou ve Zlíně, na kterou jste se přihlásila.
Je to tak. To jsem si docela prosadila.
Co vás bavilo jako malou holku. Vám je nyní tedy pouhých 22 let. Byla jste vždy aktivní dívka?
Snažila jsem se. Už od svých 16 let pořádám různé akce, koncerty, festivaly a podobně. Dělám je stále a chci je určitě dělat i do budoucna. Teď pomáhám s trutnovským Bojištěm, jak tam byl dříve Trutnov Open Air. Teď se toho někdo ujmul. Snažím se pomáhat s festivaly a chci dělat něco pro lidi. Chci tím obohatit kulturu. Poslouchám hodně ráda hudbu a podle mne ta hudební scéna u nás upadá. Tak ji chci znovu obnovit.
To je takový váš další sen.
Určitě, jsem hodně podnikavý člověk.
Veroniko, vy jste studentka druhého semestru filmové režie a scenáristiky ve Zlíně. Takže budete jednou režisérka. Jak jste se k tomu dostala? To byl také váš sen jednou točit filmy?
Ráda dělám kreativní věci a myslím si, že bych asi na škole, kde bych musela jen drtit nějaké informace, byla nešťastná. Chtěla jsme vždy studovat školu, kde musí člověk něco vymýšlet a něco kreativního dělat. Když mi bylo 14 let, tak jsem si vymyslela krátký scénář a napsala jsem e-mail různým známým režisérům, jako třeba i například panu Troškovi, jestli by mi to nepomohli natočit. A oni mi buď neodpověděli vůbec, nebo když někteří odpověděli, tak, že buď mají jinou práci, nebo že jsem mladá, nebo že to mám poslat do nějaké soutěže pro scénáristy. Ale mě to motivovalo v tom, že bych to chtěla studovat a dostat se k tomu jinak než přes někoho. Chci to vystudovat a dostat se k tomu sama.
A pan Troška vám odpověděl?
Pan Troška mi odpověděl, že má moc práce, že se mi omlouvá.
Pojďme zpátky k oné úžasné ceně. Tam jsou tedy nějaké kategorie, které musíte splnit, podle obtížnosti?
Ano. Je to bronzová, stříbrná a zlatá příčka. Musíte dělat ty čtyři kategorie - dovednost, sportovní aktivitu, dobrovolnictví a nějakou dobrodružnou expedici. Pokaždé jsem dělala něco jiného.
Čtěte takéDofE: Mezinárodní cena vévody z Edinburghu
Mě zajímá to dobrovolnictví. K čemu jste se dostala v rámci tohoto?
Při bronzu to musíte vykonávat tři měsíce jednu hodinu týdně. To jsem pomáhala v hospici a četla jsem seniorům, komunikovala jsem s nimi. Ono jim to hodně pomůže. Ve stříbrné úrovni jsem půl roku učila na Středisku volného času malé děti na zobcovou flétnu. A potom na zlaté úrovni jsem po dobu celého roku dělala trutnovský majáles.
Bavilo vás to?
Strašně, musím říct, že právě kvůli tomu, že děláte nějakou aktivitu, za kterou nevybíráte peníze a neděláte to pro zisk, tak je hezky vidět, že to lidé ocení. Lidé jsou pak kolem vás šťastní. Je to fakt super. Musím říct, že to doporučuji. Dělat nějakou akci ne pro peníze, ale jako dobrovolnictví.
Cena, kterou jste obdržela za aktivní život, je určena pro každého? Jak se k ní člověk dostane? Je jen pro studenty nebo ji může získat kdokoliv?
Není jen pro studenty, ale je tam hranice do 26 let. Tedy proto se většinou říká pro studenty, protože 26 je takový studijní věk. Ale jinak to může dělat i někdo, kdo už třeba na škole není a je mu 25 let. A musí být napsán pod nějakou pobočkou, já byla napsaná pod Střediskem volného času. Ale může se zúčastnit úplně každý. Často tam jsou zapsány i školy, základní nebo střední. Když prostě za nějakou tou pobočkou zajdete a zeptáte se, jestli byste se mohl pod jejich institucí napsat, abyste mohl ty aktivity vykonávat, tak není problém.
Pomáhat můžeme všichni. Každý najde někoho, kdo pomoc potřebuje, říká Žena regionu
Vítězkou devátého ročníku prestižního ocenění Žena regionu se za Královéhradecký kraj stala PR manažerka Tereza Melišová. V hlasování veřejnosti obdržela v konkurenci dalších devíti nominovaných aktivních žen kraje nejvíce hlasů.
Ještě mi řekněte, jestli to má vůbec smysl, dělat to jen kvůli nějaké ceně? Protože to můžete dělat i normálně, bez ocenění, ne?
To mi říkají úplně všichni, že sport může dělat každý ve svém volném čase, hrát, na nějaký nástroj, nějakou tu dovednost může dělat ve svém volném čase. To je pravda, ale řekněte mi kolik lidí to v dnešní době dělá. Je to právě myšleno jako motivace. A to je bod číslo jedna pro ty, kteří nic nedělají. A pro ty, kteří už něco dělají, tak se mohou seznámit se spoustou lidí. Já s těmi lidmi mám kontakt, podnikám různé expedice, a to už neděláme kvůli nějaké ceně. Děláme to kvůli tomu, že se známe, máme se rádi, máme i skupinové chaty, přes které si dohadujeme nějaké nové aktivity. A máme dokonce i Alumni klub. To je klub pro lidi, kteří už mají to ocenění hotové, protože už nemůžete ty úrovně opakovat. Když jednu uděláte, tak už je konec. Takže se stále scházíme. Podnikáme často nějaké akce v Praze.
Veroniko, co jiného vám můžeme popřát, než ať vám to nadšení vydrží. Těším se, až jednou natočíte nějaký film a přijdete nám se zaujetím o do rozhlasového studia vyprávět.
To určitě moc ráda. Děkuji, na shledanou.
Související
-
Trumpetista od Boha a od babičky. Osmiletý Petr Stránský z Trutnova jazzuje i s kapelou
„Hru na trubku vymyslela babička," směje se dědeček Petr Mádle, který je sám hudebním vědcem a klavíristou.
-
Už 6 let tančí Samuel s Kačenkou, juniorští mistři republiky v latinskoamerických tancích
Dnes si ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové povídáme o tanci, protože našimi hosty jsou rovnou tři tanečníci a všichni z taneční školy TAK DANCE KROK Hradec Králové.
-
Zahodila jsem tenisovou raketu do kouta a šla jsem tancovat, směje se Tereza Karanská z T-BASS
Dnes si budeme v Českém rozhlase Hradec Králové povídat o tanci a hlavně o tom, že v Hradci králové už mnoho let existuje skvělá taneční skupina, skupina T-BASS.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
