© Agnes Varraine-Leca/MSF
05 Úno 19 05 Úno 19

Příběhy z Jemenu: „Víme, že jsou tady miny, ale nevíme, kde přesně.”

Životy Jemenců ohrožují miny rozeseté po polích. Přečtěte si jejich příběhy. 


Osmiletou Amaru zranila nášlapná mina, kousek od jejího domu poblíž města Mokka v provincii Taíz. Bylo 1. prosince, když si Amara se svými čtyřmi kamarády (třemi dívkami a jedním chlapcem) hrála na poli, kde se pásly jejich ovce. Amara si všimla předmětu popsaného čísly. Když se ho dotkla, vybuchl. Byla to mina. Výbuch zranil čtyři dívky a chlapce zabil. Babička holčičky Fatma zaslechla výbuch a rychle běžela na pole. Zraněnou Amaru z pole odvezl osel a pak jela hodinu autem do vojenské nemocnice ve městě Mokka. Z té ji převezli do chirurgické nemocnice Lékařů bez hranic ve městě. Její rodina o minách v této lokalitě věděla. Bohužel tam ale nejsou žádné cedule vyznačující, kde přesně se miny nacházejí. V minulosti už miny zranily hodně lidí, mezi nimi i strýce Amary. Amara utrpěla vícečetná poranění na pravé straně obličeje a na břiše a otevřenou zlomeninu levé nohy. Dívka podstoupila několik operací, včetně laparotomie.


Čtyřicetiletý Ali Hassan je řidič a bývalý voják. Má dva syny a dvě dcery. Posledních 25 let žil se svou rodinou v Hudajdě. Byl právě v autě poblíž města Khawkha v provincii Taíz, asi 60 km severně od Mokky, když ho zasáhla raketa nebo minomet. Výbuch zranil šest lidí a jednoho člověka zabil. Střepiny zasáhly Aliho obličej a břicho a museli mu amputovat levou nohu.

„V Hudajdě se dá sehnat jídlo, ale je hodně drahé. Pravidelně nás trápí nedostatek vody a výpadky elektřiny. Hodně obchodů ve městě zavřelo.” Stejně jako mnoho jeho přátel, i Ali poslal svou ženu a děti kvůli jejich bezpečí do Saná. „Muži v Hudajdě zůstávají, aby ochránili své domy. Jsem daleko od své rodiny, ale co s tím můžu dělat? Je lepší, když jsou na bezpečném místě. Válka v Hudajdě změnila úplně všechno.”


Třicetiletý Abdulwali je pastevec a žije poblíž města Huggaria, ve velice chudé venkovské oblasti. Je ženatý a má tři syny a jednu dceru. V listopadu 2018 se rozhodl vstoupit do armády, protože potřeboval peníze pro svou rodinu. Bylo 8. prosince, když ho v Hudajdě postřelili. Střela prošla jeho hrudníkem a uvízla v kyčli. „Až mě propustí, chci se hlavně vrátit ke své rodině.”


Čtyřicetiletý Abduláh se narodil ve čtvrti Šarab ve městě Taíz, kde žije se svou ženou a čtyřmi dcerami. Byl ve městě Al Jah, zhruba 40 kilometrů od Hudajdy, západně od Bait al Faqih, když jeho levou nohu trefil ostřelovač. Nejdřív ho poslali do Dhuraymi, jižně od Hudajdy, pak do Khawkhy (60 kilometrů severně od Mokkyy). Až po 12 hodinách od chvíle, kdy byl zraněn, konečně dorazil do chirurgické nemocnice Lékařů bez hranic ve městě Mokka. Tam podstoupil operaci, při které mu vyndali úlomky kostí z levé nohy a vyčistili ránu. Pak ho poslali do Adenu, kde ho léčili trakcí. „Až mě propustí z nemocnice v Adenu, vrátím se ke své rodině v Šarabu.”


Osmnáctiletý Ali pochází z malé vesnice ve velmi chudé venkovské oblasti poblíž Mawzy, asi 45 minut autem z města Mokka. Před dvěma měsíci se měl sejít se třemi přáteli na poli poblíž svého domu. Šel pozdě a tak běžel, a najednou pod ním vybuchla nášlapná mina. Ali většinou býval opatrný, když chodil po poli. Věděl totiž, že armáda zakopala do země hodně nášlapných min, když před několika měsíci ustupovala. V oblasti nejsou žádné cedule, které by před nášlapnými minami varovaly. Alimu museli amputovat pravou nohu pod kolenem. Jeho levá noha byla už předtím slabá, protože v dětství prodělal obrnu. Nyní Ali dochází dvakrát týdně do nemocnice Lékařů bez hranic v Mokce na rehabilitační cvičení s fyzioterapeutem Farúkem. Cesta do nemocnice z Aliho vesnice trvá hodinu a půl.


Chlapec zraněný nášlapnou minou v Mawze čeká na pohotovosti chirurgické nemocnice Lékařů bez hranic v Mokce. Zranil se 13. prosince spolu s dalšími třemi členy své rodiny. Dva z nich dovezli do nemocnice už mrtvé. Tento chlapec má střepiny v mozku, paži a v obličeji. Odvezli ho do Adenu, kde mu udělají vyšetření CT.

{{{ labels.morehistories }}}