Plénum Ústavního soudu včera zamítlo návrh Městského soudu v Praze, který se týkal té části zákona o veřejném zdravotním pojištění, která hovoří o dostupnosti hrazených léků hrazených a nároku na bezplatnou zdravotní péči. V tiskové zprávě to uvedla mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.
Městský soud se na Ústavní soud obrátil proto, že vede řízení týkající se žalob tří farmaceutických firem, které jsou držiteli rozhodnutí o registraci konkrétních léků a ve správním řízení jim byly upraveny podmínky úhrady z veřejného zdravotního pojištění.
Při tomto řízení městský soud dospěl k závěru, že část zákona „zavádí nevyvratitelnou domněnku dostupnosti léčivého přípravku, o jehož nejvyšší ceně…bylo uzavřeno písemné ujednání“. Podle městského soudu se však může stát, že lék fakticky dostupný nebude, ačkoliv zákon jeho dostupnost prohlašuje a vychází z ní. „Ve svém souhrnu je pak popřen obecný princip veřejného zdravotního pojištění…léčivý prostředek plně hrazený ze zdravotního pojištění musí být dostupný a jeho dostupnost musí být opřena o reálné zjištění, nikoliv o právní domněnku založenou na písemném ujednání,“ uvedla stanovisko městského soudu Sedláčková.
Podle Ústavního soudu však zákon nečiní překážku pro poskytnutí bezplatné zdravotní péče, do níž patří i rovný přístup k lékům. „Zákon o veřejném zdravotním pojištění poskytuje dostatečné garance k zajištění dostupnosti léčivého přípravku a také institut pro řešení případného výpadku dostupnosti,“ citovala Sedláčková nález. Výrobci či distributoři léků jsou podle Ústavního soudu dostatečně motivováni, aby zajistili dostupnost léku v Česku. A systém je také dostatečně flexibilní, aby dokázal na výpadek léku reagovat rychlým výběrem a dostupností jiného alternativního léku.
-čtk-
