S Nguyen Manh Tuan (24 let) jsme si sedli na konci léta na rychlou kávu a probrali jeho podnikatelské záměry a festival Ochutnej Vietnam. Hlavně jsme ale hodili řeč o Přiznání Vietnamců, facebookové stránce, kterou před pěti lety založil a kde se to hemží kulturními stereotypy.

Říkal jsi, že jsi se s Vietnamci dříve tolik nebavil. Teď těch aktivit kolem komunity máš více než dost. Kde se to zlomilo?
Hodně jsem porovnával sebe s českými kamarády. Chodili na dovolené, bavili se, ale já nevěděl, jaký to je. Díky Přiznání jsem zjistil, že je to v pohodě a že to mnoho mladých Vietnamců má stejně.

Ovlivnily mě hlavně dvě události. Jednou za mnou přišel kámoš a zeptal se mě „Hele kámo, nechceš založit Přiznání Vietnamců?“ Já jsem byl línej a introvertní člověk, tak jsem řekl ne. Po měsíci přišel zas, tak jsem do toho šel. V osm večer jsem to založil, během čtyř hodin se objevilo pět set lajků, ráno, když jsem se vzbudil, už tam bylo přes tisíc lidí. Za den chodily stovky lajků, každé dvě hodiny jsem něco postoval. Navíc to mělo dobrý zásah.

Podruhé to bylo, když mi někdo napsal na Facebooku, jestli mu nechci tu stránku prodat. Říkal jsem si, že máme hezkou česko-vietnamskou komunitu, a že to ten týpek nacpe reklamou, tak jsem to odmítl. Byl to prvotní impuls pro vznik Ochutnej Vietnam.

Pamatuješ si, jaké byl úplně první příspěvek, který se na vašem Facebooku objevil?
To jsem si něco vymyslel. Byl to stereotyp, že Vietnamci pěstují trávu. Že jsem doma něco objevil a po několika letech zjistil, že je to tráva.

Jaké je tvoje nejoblíbenější přiznání a proč?
„Tak jsem si naivně myslela, že když přivedu domu 100% Vietnamce, s vejškou, ze slušné rodiny, takže s tím rodiče nebudou mít problém… ale hned po jeho odchodu mi řekli: Không yêu đc, không hợp tuổi. (Rozejdi se s ním. Nehodíte se k sobě podle horoskopu.)“

Tohle přiznání krásně ukazuje, jak mají Vietnamci blízko k ezoterii. Moje ségra se nedávno vdávala. Pečlivě se vybíralo „šťastné“ datum. Tchýně byla třikrát u věštce, aby postupně zjistila, že se k sobě vůbec nehodí. Naštěstí už znali opravdu dlouho, aby se to rušilo.

V současné době má stránka přes dvacet tři tisíc fanoušků. Vidíš jako administrátor nějaký vývoj – posun v typu přiznání a problémů, co Vietnamci, kteří je sdílí, řeší?
Posun tam, myslím, je. Na začátku to byly stěžovací příspěvky. Pak jsem je přestal postovat, říkal jsem si, že z toho lidi vyrostou. Taky se posunul i humor. Ale je to i počtem fanoušků. Stránka sloužila nejprve Vietnamcům, abychom mezi sebou cítili větší solidaritu, protože máme podobné osudy. Když přišlo české publikum, přizpůsobil jsem obsah. Chtěl jsem to stěžování převést do humoru a nadsázky. Máme teď víc komentářů od českých followerů.

Momentálně je na stránce málo příspěvků. Vnitřně řeším, jak to přenést dál. Teď se přiznání opakují. Chci vytvářet komunitu, ale jak dál? Uvidím, hodně teď jedou obrázky a videa.

To prezentování jsi ještě posunul na další úroveň a založil sis s kamarády festival vietnamského jídla a kultury…
K založení Ochutnej Vietnam nás přivedlo právě Přiznání Vietnamců. Potom, co jsem odmítl prodej stránky, jsme si v létě 2014 se ségrou řekli, že založíme festival. Uděláme hezký produkt, bude to trošku výdělečný. Lidé se na něm vedle ochutnávek jídla mohou naučit vietnamsky nebo si povídat o ezoterii. Lidi ale obecně chodí spíš za jídlem než za kulturou. Jídlo je prostě jídlo. Děláme to už pět let. Sedmdesát procent jídlo a třicet procent kultura. Rád vidím, že to prezentuje naši zemi a kulturu.

Jaké máte reakce na akci a kdy se chystá další?
Na začátku jsme měli hodně much. Každým rokem jsme se ale toho spoustu naučili a poslední ročníky máme velmi pozitivní ohlasy. Návštěvníci si hlavně vychvalují rozmanitost jídel. Snažíme se každý ročník přinést něco nového a z různých oblastí Vietnamu. Další ročník chystáme příští září.

Ty jsi se mi popsal jako student a podnikatel, který zatím není úspěšný, ale jednou bude. V jakém oboru toho chceš dosáhnout?
Zatím to nejvíc vypadá na event management či gastronomii. Mám k tomu blízko díky festivalu. Vymýšlíme nyní s týmem nové projekty, které by mohli festival doplnit. Pokud to nevyjde, tak mám v záloze ještě datovou analytiku. Ale ještě uvidím, kam mě vítr zavane.

S Tuanem v kavárně