Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Panebože, hotovej Spielberg. Andělé v Americe jsou divadelní průlom

Kultura

  14:00
PRAHA - Do náročného úkolu uvést oba díly Kushnerova dramatu Andělé v Americe se pustil Michal Dočekal, inscenace se tak stala jeho první šéfovskou režií v Městských divadlech pražských.

Nejistota versus cynismus. Křehký a dojemný Joe (Martin Donutil, vlevo) svoji orientaci skrývá, stejně jako „kníže zla“ Cohn (Ondřej Pavelka). foto: PATRIK BORECKÝ

Andělé v Americe Tonyho Kushnera patří k nejpodstatnějším americkým dramatům konce 20. století. Je rozdělené do dvou dílů a české divadlo, vyjma jednoho nastudování anglicky mluvícího poloamatérského souboru (Black box), jej dosud neuvedlo. Milénium se blíží, první díl monumentálního dramatu, napsal dnešní třiašedesátník Kushner v roce 1991, druhý díl Perestrojku v roce 1992. Zatímco díl první končí bezvýchodně, v druhém dopustil dramatik happyend, který ale kupodivu ani dnes po letech nevyznívá sentimentálně, naopak přináší katarzi v podobě odpuštění. A naději, hodnotu, po níž dnešní diváci prahnou stejně jako ti v 90. letech.

Andělé v Americe splétají dvě dějová pásma, dvě vztahové krize. Na jedné straně jsou homosexuální milenci Prior a Louis, přičemž Prior onemocní AIDS, což Louis není schopen unést. Na straně druhé jsou manželé Joe a Harper, on je mormonský právník a také homosexuál, který se se svou orientací nedokáže srovnat, ona je vystresovaná z tušení pravdy a závislá na valiu. A pak je tu „kníže zla“ právník Roy Cohn, kterého autor napsal podle skutečné postavy. Podílel se na McCarthyho procesech, odsoudil Ethel Rosenbergovou na elektrické křeslo, jel ve všemožných korupcích, v jedné takové aféře zastupoval mladého Trumpa. Abrojil proti gayům, které nechal vyhazovat z práce. Sám byl ovšem homosexuál a rovněž onemocněl AIDS. Pak je zde Joeova matka Hannah, ošetřovatel Belize a andělé. Kolem těchto hlavních postav oscilují další epizodní figury, jež ovšem podle pokynů autora hrají představitelé hlavních rolí, což vyvolává dojem jakési až neurotické těkavosti této společnosti a v Dočekalově inscenaci tento dojem funguje výborně i díky neuvěřitelné proměnlivosti herců a jejich schopnosti zvládat rychlé střihy.

V životní roli. Zlodušský právník Cohn je role, v jakých Ondřeje Pavelku často nevídáme.

Výborná dramaturgická volba

ROK 2019: Divadlo se dočká Jáchyma Topola, Marcela Prousta i dosud neuvedených zahraničních her

Kushnerovo drama je brilantně napsané, každá scéna je perfektně vybudovaná a vygradovaná a z jejich promyšleného řazení vyrůstá vrstevnatý příběh. Postavy se postupně propojují, stejně tak témata. Realitě pak zábavnou atraktivitu dodávají halucinační stavy postav, které se leckdy seznamují jen v těchto snových pasážích. Hra se často interpretuje jako text, který v Americe poprvé otevřeně promluvil o AIDS, ale témat, která přináší, je mnohem víc: autor píše o homosexualitě, židovství, víře obecně, rasismu, sexu, vině atrestu, samotě. A především o totální nejistotě. Je to Amerika druhé poloviny 80. let, v níž se střetávají protichůdné názory. Hysterická kritika establishmentu i odmítání velkých problémů, které jsou víc než viditelné. A tak i když tito američtí hrdinové hry žijí v předtuše milénia, my, kteří jsme dvacet let po něm, se od nich příliš nelišíme. V tom je Kushner nadčasový a Dočekal hraje právě o této rozklíženosti, o tom, co nás děsí. Je to výborná dramaturgická volba.

Inscenátoři také měli k dispozici kvalitní překlad Jitky Sloupové. Nebojí se vulgarit, které ke hře patří, je drsný a jazykově vynalézavý. Pro herce musí být tato šťavnatost potěšením, dialogům dává spád. Kushner je také mistr ironie a grotesky, účinně splétá tragično s komikou a překladatelka styl dobře vystihla. Dočekalova inscenace neubrala nic monumentalitě a vypjaté dramatičnosti. Oba díly obratně sevřela do kompaktního celku otřech částech, které mají od hodiny až po hodinu dvacet. Inscenace je svižná, dynamická a délka vůbec nevadí, ba po ní divák ani nevzdechne. Snad jen na konci druhé části, kdy Prior začne mít vize sanděly, se trochu tempo rozpadá. A třetí část je skutečné vyvrcholení, jeden výtečný herecky barevný výstup střídá druhý, je to nálož přesně odstupňované ironie, směšnosti i tragiky, vynalézavé divadelnosti. A k tomu navrch ještě po celou dobu inscenaci promyšleně dotváří hudba Ivana Achera.

Se zvoleným stylem souzní Chocholouškova scéna efektně střídající realitu se surreálnem. Je celá v zelenkavé barvě nemocničního prostředí jako by celá společnost potřebovala klinickou léčbu. Dva velké panely se rozevírají ve veřejný prostor jako je nemocnice, Central park, newyorské mormonské centrum. Když se panely, chcete-li křídla, zavřou, vzniká intimní prostředí bytu. Nad tím vším pak se ve velkém okně občas zjevuje zpívající andělský chór. Při vizích pálí baterie světel do hlediště avzamlženém jasu se zjevuje hrůzostrašný anděl. Nebyl by to Kushner, kdyby nenechal Priora v této chvíli metafyzično zrušit výkřikem: „Panebože, hotovej Spielberg“. A Dočekal umí v tomto duchu patos a sentiment účinně nabourávat, když třeba na hrdiny „sněží“ pomocí jakéhosi cedníku na tyči, který drží jedna z hereček, popřípadě je kropí hadicí se sprchou. Tu a tam také dojde i na nějaký naturalismus – sex je tu jedno zhlavních témat – ale vždy odlehčeně. Chocholoušek použil i báječné výtvarné artefakty, například když Harper její halucinace zavedou do Antarktidy, stojí v popředí „vozík“ s „poházenými“ zářivkami, které oslnivě svítí, a její muž Joe za ní přijíždí v bílé eskymácké kanoi. Ostatně bílé zářivky ve tvaru křídel se jako dokonalá výtvarná instalace zjeví v epilogu.

Od tragiky až ke kabaretu

Inscenace přináší mimořádné herecké výkony, a co víc, celá sestava na sebe až intuitivně slyší, což je vzhledem k tomu, že větší část herců se tu na jevišti setkává poprvé, skoro neuvěřitelné. Ondřej Pavelka, který hraje zlodušského právníka Cohna, tu má jednu ze svých životních rolí. Je hnusně cynický, provokuje, útočí a své ataky si radostně vychutnává a je přitom tak zábavný. Škoda, že herce na jeho mateřské scéně, Národním divadle, v takových rolích nevídáme často. Všechny mužské postavy mají výborné interprety, kteří přesvědčivě střídají vážné i komické polohy. Joe je asi nejtragičtější postava hry a Martin Donutil, který ho hraje, působí v jeho rozpolcenosti křehce, dojemně a zranitelně. Jeho bezmoc se vybije až do zuřivosti, utíká od extrému k extrému, není schopen nic přehodnotit. Je vlastně jediným prohrávajícím, který zůstává na jevišti stranou od všech s bílým svítícím kruhem na krku. Homosexuála Priora hraje Tomáš Havlínek, prodělá vývoj od člověka, kterého nemoc srazila na kolena, až k šílenému vizionáři, je to velmi senzitivní pojetí, které ale herec udrží na uzdě. Louis Viktora Dvořáka je věčný pochybovač planoucí pro spravedlnost, který ale usebe slabošsky selhává a tuhle nedůslednost herec dobře vystihuje. Belize je ošetřovatel, transvestita ataké majitel imaginární cestovky. Hraje ho Filip Březina a jde až na hranu kabaretního čísla a trefně doplňuje mozaiku typů.

Eva Salzmannová fenomenálně hraje pět rolí od rabína přes Ethel Rosenbergovou až po nejstaršího bolševika na světě. Stěžejní je její Joeova mormonská matka Hannah, která má tolik poloh: z postoje rigidní a kategorické ženy, se přes půvabnou udivenost dopracuje k láskyplnosti a sarkastickému nadhledu. Výborná je i jako přelud Ethel Rosenbergové, jež chodí do nemocnice strašit Cohna. Ten na ni sehraje komedii, že si ji spletl smaminkou, přesvědčí ji, že umírá, a chce, aby mu v jidiš zazpívala ukolébavku. Když se tak stane, ďábelsky se jí vysměje, ale vzápětí zemře. Nádherná scéna, charakterizující styl inscenace. Harper Beaty Kaňokové je plná emocí a neštěstí. Roztomile ožívá jen ve svých halucinacích, o to víc překvapí její bezvýhradná emancipace.

Městská divadla pražská pod novým vedením zatím žádnou výjimečnou inscenaci nepředvedla, zatím to byl spíš systém pokus omyl, ale toto je absolutní průlom, splnění proklamovaných představ. Nehledě na to, že takovou inscenaci Divadlo ABC nevidělo řadu let.

Tony Kushner: Andělé v Americe

Překlad: Jitka Sloupová

Režie: Michal Dočekal

Scéna: Martin Chocholoušek

Kostýmy: Zuzana Bambušek Krejzková

Hudba: Ivan Acher

Městská divadla pražská, premiéra 2. 2.