Co pro vás znamená běh?

„Svobodu. Uvolnění. Vyčištění hlavy od práce. Způsob, jak se zbavit pracovního stresu. Čas na přemýšlení. Prostředek k vyzkoušení, kolik toho tělo vydrží. Upřímná zpětná vazba, jak na tom jsem – běh neokecáš. Soutěž s přírodou, časem, ostatními běžci, sám se sebou. Způsob, jak nepřibrat.“

Jste naturelem sportovec?

„Vyrostl jsem v podhůří Orlických hor. Jako děti jsme byly stále venku. Pubertou jsem se doslova proběhal. Tyto návyky z dětství jsou v mém případě trvalé. Měl jsem období v devadesátých letech, kdy jsem toho moc nedělal. Po třicítce jsem se ale „poslušně“ vrátil k pravidelnému sportování, protože tělo i mysl to prostě potřebovaly.“

Jakého sportovního úspěchu si ceníte nejvíc?

„Nemám vyloženě jeden. Když mi bylo sedmnáct, tak jsem na mistrovství ČSSR juniorů (byli tam až o dva roky starší soupeři) o kousek skončil druhý. Vítěz pak jel na mistrovství světa v krosu. O rok později jsem zaběhl ve Stromovce 20 km za 68:20 (udělal jsem si osobák i na desítku 33:30). O mnoho let později, když mi bylo 33, jsem běžel zatím svůj jediný maraton za 2:53. V roce 2015 jsme s Jankem Nyeki po dvouměsíčním tréninku skončili třetí na Horské výzvě na Šumavě (75 km), v roce 2016 jsme byli druzí na Horské výzvě v Krušných horách. V roce 2017 jsem na silničním kole v italských Alpách dal tři „dvoustovky“ během sedmi dnů. O pár týdnů později jsem si dal dlouhý Krušnoton (250 km a 4 900 m výškových). Loni jsem si řekl, že se na stará kolena zkusím zrychlit – zůstal jsem vteřinu za svým osobákem na půlmaraton (1:21:11). Letos k padesátinám bych tedy chtěl konečně dát těch „sub 1:20“.“

Prozradíte své sportovní sny a cíle?

„Konečně se dostat pod 1:20 na půlmaratonu. Pokud se to povede, tak bych pak asi zkusil i celý maraton, protože z té půlky by se dal zaběhnout celkem slušný čas na celý. Jinak mám rád běhání v horách. Takže mě to táhne tam. A myslím, že už je čas, abych si zkusil i nějakou tu horskou stovku. Možná, že mne to pak povede k UTMB. Letošní nejdelší Krušnoton bude mít 300 km a skoro 7000 m převýšení. Dost mě to láká.“

Máte nebo měl jste nějaké sportovní vzory?

„V pubertě jednoznačně Seb Coe, pak Steve Cram, Saïd Aouita. Před třiceti lety jsem přestal jíst hovězí a vepřové a celkově jsem začal experimentovat se stravou. Takže asi nikoho nepřekvapí, že mě oslovily knihy jak od Scotta Jureka (Jez a běhej), tak od Ricka Rolla (Hledání ultra). Před pěti lety jsem se i díky nim komplet přeorientoval na čistě veganskou stravu. Nikoho nechci přesvědčovat o výhodách. Za sebe mohu říct, že moje tělo jednoznačně funguje lépe.“

Vedete si tréninkový deník? Kde?

„Jsem na to zvyklý z dorostu… (úsměv) Dlouho jsem používal Polar a jejich deník. Asi před pěti lety jsem přešel na Garmin – takže jejich Garmin Connect spárovaný se Stravou. Tu používám primárně, protože je tam spousta kamarádů.“

Kolik km ročně naběháte?

„Nejvíc jsem naběhal, když mi bylo 17 (tehdy to bylo 4000 km). Teď je to docela málo. Loni 1 900 km, v roce 2016 pouze 900 km. Je pravda, že jsem k tomu dal každý rok přes 10 000 km na kole, takže třeba loni jsem měl přes 600 hodin sportovních aktivit. Mimochodem, kolo je naprosto ideální pro vybudování základní vytrvalosti a případně shození váhy, člověk ale musí jezdit pod svým aerobním prahem.“

Vaše oblíbená běžecká trasa?

„O vánocích jsem si u rodičů dal třicítku okolím Nového Města nad Metují – Sendraž, Peklo, Dobrošov. Přes tisíc výškových metrů. Krásná trasa. Loni jsem si vyběhl Hahnenkamm v Kitzbühelu. Prostě baví mě jakékoliv běhání v přírodě v kopcích.“

Máte oblíbený závod?

„Hodně se mi líbí Trailová závist. Loni jsem byl nadšený z Krosu Sázava.“

Jaký jste nebo byste byl svěřenec, kdybyste trénoval pod koučem?

„Díky mé běžecké historii určitě disciplinovaný. Teď se trénuju sám, protože člověk musí přizpůsobit trénink tomu, kolik má času a kdy. Samozřejmě se snažím, aby to běhání a případně kolo mělo nějaký řád. Jen tu běžeckou abecedu zanedbávám.“

Jak bude běh vypadat v roce 2050?

„Věřím, že stále budeme běhat po svých. (smích) Dokonalejší nositelná elektronika a případně implantované čipy umožní dávat lepší zpětnou vazbu na styl běhu, správnou rychlost a podobně.“

Dává vám něco sport zpětně pro vaši práci?

„Jednoznačně ano. Je to právě ta vytrvalost, nikdy nic nevzdávat. Nikdy jsem nevzdal žádný závod! Poctivě makat a věřit, že výsledky přijdou. Plus sport mi dává fyzickou a mentální odolnost, člověk toho v práci pak víc vydrží, má více energie.“

Vidíte nějakou paralelu mezi receptem na sportovní úspěch a úspěch pracovní?

„Nedá se to říct stoprocentně, ale paralelu určitě vidím. Je to zejména v oblasti cílevědomosti a ochotě na sobě pracovat. Mám takové své rčení – vždycky můžeš běžet rychleji. V práci je to stejné – když na sobě pracuješ, budeš mít lepší výsledky.“

Celý rozhovor s Petrem Benou najdete v novém čísle tištěného Běhej, které vyjde na přelomu února a března.