Symbolicky zde navigoval v krásné Škodě Felicia svého dvorního pilota Marka Štuksu, se kterým roku 2010 na Radouňské Rallye debutoval. Soutěže ho však zaujaly mnohem dříve. „Už v polovině osmdesátých let jsem se vždy těšil na podzimní Rallye Příbram. Jedna erzeta totiž vedla kolem naší chaty v obci Vysoký Chlumec. Ještě teď mám husí kůži při vzpomínce, když se z lesa vynořilo silné Audi Quattro posádky Leo Pavlík – Karel Jirátko. Stejně tak mě dostávala vůně benzínu s ricinovým olejem a samozřejmě nezapomenutelné noční rychlostky,“ vrací se do minulosti pražský spolujezdec. Ten následně auta příliš neřešil.

„V období puberty jsem auta úplně vynechal. Pomohla náhoda. Když jsem si v osmnácti udělal řidičák, někdy v sedmadevadesátém – internet byl ještě v plenkách – jsem si v metru, coby student střední školy, četl noviny Metro. Ty jsou grátis pro zkrácení chvíle cestujících. Zde byla informace, že v Praze bude startovat Auto Štangl Rally Bohemia a úvodní vložka je Přezletice – Brandýs nad Labem. A přidán zde byl i časový harmonogram. Já se tedy v den závodu sbalil, jel metrem na Českomoravskou, odtamtud busem do Vinoře, pak šel čtyři kilometry ke startu erzety a zde si pohledem na ta auta připomněl mé mládí. Startovali zde například Ladislav Křeček a se Subaru Impreza WRC už také Tomáš Hrdinka. Pak jsem začal soutěže objíždět jako fotograf.“

Ty domácí?

„Domácí, ale i zahraniční. Někdy v roce 2005 jsem vyrazil i na svět do Walesu. Přede mnou udělal v jedné obrovské louži hodiny Petter Solberg se Subaru. Nemohl vyjet ven a tak jsem šel pomoci ho vytlačit. Jak se jeho impreza dostala na pevnější podklad a zabrala, totálně mě nahodil. A já stál hluboko ve waleských lesích od hlavy až k patě zablácen od exmistra světa. To jsem ještě měl jen malý kompaktní foťák. Na nekvalitních snímcích byly vidět spíše rozmazané šmouhy než auta. Toho roku před Pražským Rallysprintem jsem si pořídil první kvalitnější fotoaparát.“

A vím, že zároveň jsi založil webové stránky www.fotorally.cz.

„Závody jsem začal objíždět naplno už jako akreditovaný fotograf. Počínaje Erzetkami Lojzy Janků až po velký mistrák. Spával jsem v autě, pracoval s mapami, před soutěžemi projížděl erzety a odhadoval, kde jak bude vycházet a zapadat slunce. Pak opět pomohla náhoda. Sestra Jana chodila na základní škole do třídy s Markem Štuksou. A po návratu z jednoho třídního srazu mi řekla, že má spolužáka, který jezdí rallye. Nějaký Štuksa. Vůbec nic mi to jméno neříkalo. On tehdy jezdil s Tomášem Šuráněm s felicií spíše sporadicky. Nějak jsme se zkontaktovali s tím, že ho pojedu nafotit. Jako diváci jsme záhy začali soutěže objíždět společně.“

Roku 2010 jste absolvovali první společný závod.

„To bylo v půlce června. Telefonoval mi Marek, že Tomáš Šuráň s ním nemůže jet Radouňskou Rally. A jestli prý nechci místo focení usednout na sedadlo spolujezdce. Nechal jsem si den na rozmyšlenou. Přece jen mít doma malého syna a pouštět se do riskantních akcí… Nakonec však vyhrál adrenalin a touha zažít pocit závodníka. Souhlasil jsem s podmínkou, že mě Marek musí vše naučit. Vyrazil jsem se do Plzně pojistit, koupil první kombinézu – tu pro mechaniky, blok a tužku, helmu mi půjčil Marek a hurá trénovat civilní fabií rozpis. Psal jsem si strašně malá písmena. Při ostřejší jízdě tak vůbec nebyla šance stíhat něco číst. Marek mi tedy vysvětloval, jak si psát rozpis. Jeho to kdysi učil Bohouš Ceplecha, který s ním pracoval jako přijímací technik v Autocentru Na Strži.“

Marek Štuksa tedy je tvým největším učitelem?

„Rozhodně. Třeba během té radouňské premiéry si hlídal časovky, přejezdy a servis. Já měl ještě velký respekt a tak jsem hlásil zatáčky o stupeň výše a veškeré „DRŽ“ změnil na „BRZDA“. Byl jsem spíše živou zátěží než spolujezdcem. Přiznal jsem mu to nicméně až loni:-). Jak se však říká, soutěže jsou návykovým adrenalinem a tak jsme pokračovali dál. Následně mě Marek naučil vnímání jezdce, taktiku, strategii, rozvržení sil od startu až do cíle, přizpůsobení se podmínkám. Prostě za vše, čeho jsem v rallye dosáhl, vděčím jemu. Letos spolu načínáme už desátou sezón.“

Role se však trochu obrátily – nyní ty učíš Markova syna Tomáše.

„Tomík má za sebou několik sezón v autokrosových divizích RacerBuggy, rallycrossu a slalomech. Když jako třináctiletý začal jezdit Amater Rally u Milana Blahouta, podmínkou bylo, že vedle něj bude sedět Marek nebo já. Marek se však vpravo bojí. To já ne:-). Byť jde o mladého jezdce, je Tomáš klidný, auto ovládá a poslouchá, co mu říkám. Jde o to naučit ho rozpis, aby se jej naučil jednak napsat a také následně vnímat. Třeba zpočátku si psal solidně metry a stupně zatáček, ale zapomínal na doplňující informace a orientační body. A ty jsou na větších soutěžích velmi důležité. Mě v rozpisu paradoxně nejvíce posunula Nikola (Dvořáková, pozn. autora).“

Jak k tomu došlo?

„Někdy loni na jaře se mi na telefonu objevil hovor z neznámého čísla. Byla to Nikola. Předtím jezdila Amater Rally u Milana Blahouta a toužila zkusit větší rallye, aby se posunula jezdecky dále. Radila se s Filipem Marešem, jejím přítelem, a ten doporučil mě, za což jim takto zpětně děkuji. Po zhruba čtvrthodinovém čase na rozmyšlenou a zvážení všech pro a proti jsem na Nikolinu nabídku kývl. Stejně jako při mých začátcích s Markem jsme vyrazili civilním autem trénovat rozpis. Nikola diktovala a já poprvé pochopil, co to je detailní rozpis. Myslel jsem, že mi shoří tužka. Takto rychle jsem ještě nikdy nepsal:-). Ten její desítkový jí učil Filip. Každou zatáčku popisuje hodně podrobně včetně typu asfaltu, odklonu či záchytných bodů. Navíc má velký jezdecký talent, cit pro auto a jede perfektní a rychlou stopu. V tom je určitě výhoda jejích zkušeností z okruhů.“

S Nikolou jste úspěšně odjeli čtyři podniky Rallysprint série.

„První sprint na Kopné, kde jsem startoval s Markem v historicích, jsme ještě vynechali. Počínaje Vyškovem jsme však jeli všechno. Když to vezmu popořadě, tak zrovna na Vyškov rád vzpomínám. První závod s Nikčou, první sehrávání se v závodním režimu, prvně na Vyškově atd. A hned napoprvé vítězství ve třídě 9. Zkrátka těch jedniček tam bylo mnoho a bylo to krásné. Následoval Pačejov, kde si na nás soupeři přece jen už dávali větší pozor. Jeseníky byly zase zajímavé profilem a náročností tratě. Poslední sprint ve Vsetíně byl asi nejnáročnější. Jak jezdecky, tak i na psychiku. Přece jen jsme měli na dosah životní úspěch a to titul ve třídě 9, což se nakonec povedlo:-)). Je starou závodnickou pravdou, že při závodech je taktika velmi svazující. Podvědomě se bojíš jet naplno, chceš se vyhnout chybě, plně se soustředíš a jízdu si tolik neužíváš. Ale jsou to cenné zkušenosti, jet rovnoměrně a vyrovnaně, ovládnout emoce a koncentrovat se. Proto mě rallye taky tak baví.“

A co tvé další rallyové plány?

„To nezáleží jen na mně. Každopádně mě i Marka Jänner navnadil na rakouské tratě a tak bychom k našim sousedům ještě letos rádi párkrát zavítali. Hned v únoru se jede Schneerosen Rallye. Samozřejmě chci pokračovat na Amater Rally a Traiva Cupu s Tomíkem a nadále ho učit rozpisu. S Nikolou se o jejích plánech teprve musím pobavit, ale snad něco společně vymyslíme. Ne nadarmo se říká, peníze jsou brzda zábavy. A v rallye to platí dvojnásob.“

Závěrem se Tě zeptám, jestli máš nějaký rallyový sen?

„Tím je start na Rallye Monte Carlo. Je to nejslavnější soutěž a podle mě vrchol každého soutěžáka. Vzhledem k různorodému povrchu a nepřebernému množství zatáček musí být obrovsky náročná i pro spolujezdce. Takže právě této rallye bych se někdy rád zúčastnil a bylo by mi úplně jedno v jakém autě.“