Tři generace českých ohýbačů železa jménem František, Fráňa, Franta (2)

Franta Kocourek v plné síle

Pak se objevil Česalův nástupce Franta Kocourek. Otec František (*1905), povoláním krejčí zvaný Krumpa, se po druhé světové válce vrátil z Francie do Brna a oženil se. Dne 21. února 1947 se jemu a manželce Marii (*1914) v Řečkovicích narodil syn František, potom ještě Václav. Otec měl TBC, nezapočítané roky práce v cizině a důchod jen 190 Kč, takže rodinu živila máma; dělala ve slévárně či u zedníků. V roce 1951 se přestěhovali do Králova Pole. Nejlepší kamarád Jan Nebenführ pocházel z rodiny zápasníků a boxerů, tudíž se logicky scházeli v tělocvičně na Marxově ulici. Velkou životní školu Franta dostal od tří strýců, hecířů a sedmilhářů Emila, Józy a Franty při jejich sedánkách v řečkovické hospodě. Odtud též pocházejí kořeny jeho schopnosti vymýšlet žerty a fabulovat vlastní výrazy v hantecu.

Franta od 13 let zápasil a někdy v té době se poznal s Fráňou Česalem (viz Česalův profil). Začal snít o silových výkonech.  Ačkoliv zpočátku vážil 45 kg, od 15 let tajně posiloval a brzy získal slušné svaly. V letech 1962 – 1965 se vyučil písmomalířem a aktivně zápasil v Rudé hvězdě Brno – Pisárky. Další motivací mu bylo učení od bývalého profesionála Jaroslava Chalupského – Lionela, tehdy dožívajícího v Brně. Základní vojenskou službu absolvoval v letech 1965 až 1967 v Uherském Hradišti.

Franta Kocourek při vystoupení

První veřejné vystoupení v roli “Krále železa Franty Kocourka, zápasníka Spartaku Zbrojovka, nejmladšího lamželeza a moderního gladiátora” uskutečnil na finále československé soutěže Miss 1967 v Ostravě. Tam ležel holými zády na prkně s 1500 hřebíky, nechal si na hlavě štípat špalek, prorážel desku hřebíkem v zubech, v podporu na kotnících a krku držel na prsou 150 kg kovadlinu, ohýbal přes krk traverzu atd. Bylo to celkem 10 čísel s vyvrcholením v potažení automobilu za lano v zubech, přejetí těla automobilem, roztahováním spojených paží dvěma auty a finálním zápase volným stylem s černou maskou, což byl kolega z oddílu.

V roce 1967 jej pozvala agentura Ploner KG do Rakouska. Vyjel tam roku 1968 a než po srpnové okupaci zavřeli hranice, objezdil desítky štací. Vystupoval pod pseudonymy Boris Tiger a Zlatý Toro v rakouských a německých nočních klubech, domů se vrátil v srpnu 1969. Od počátku 70. let jezdil často se zápasníky a při náborech do oddílů dělal silové exhibice po celé republice, vystupoval na estrádách, o přestávkách sportovních utkání, hudebních koncertů a podobně. Pro menší scény měl nachystané kroucení podkováků do spirály, trhání balíčků karet a ocelových lanek, tvorbu různých ornamentů z železné armatury. Na větších scénách včetně ulice dělal ohýbání tyče v zubech nebo traverzy přes ramena, za lano v zubech tahal auta a v mostu držel na prsou fošnu s deseti lidmi. Pětikoruny překusoval do té doby, než jej někdo udal, že je to trestný čin znehodnocování platidel neboli penězokazectví. Po zranění v Rakousku přestal ukazovat štípání špalku na hlavě a přestal taky roztahovat podkovy, protože je bylo obtížné sehnat.

V roce 1971 poprvé účinkoval v Mahenově divadle v inscenaci Romea a Julie v roli sluhy Petra. Pronesl zde dvě věty: “Bacha, Kapuleti dó,” a “Ešivá na tebe někdo šáhne, tak mu dám takovó do glocny, že se z toho nikdá nevzpamatuje.” Potom složil pro agenturu Čs. cirkusy a varieté jakési kvalifikační zkoušky a s povoláním gladiátor se stal jejich zaměstnancem. V roce 1972 zahrál ve filmu Tím hůř, když padnou roli boxera Torra a přidal roličku opraváře JZD ve filmu Hnízdo.

Kocourek s Bolkem Polívkou

V březnu 1974 se objevil na prknech divadla Na provázku a po boku Harlekýna Bolka Polívky úspěšně ztvárnil roli Kapitána. Dne 22. prosince 1976 se oženil s Lídou Plíškovou, v roce 1978 se v blíže neurčené roli mihnul v kultovním muzikálu – romantickém easternu Balada pro banditu. Od 70. let rovněž  pracoval u Uhelných skladů v Brně – Králově poli a rozvážel po městě uhlí. Při tom hrál ve dvou divadlech, účinkoval v televizi, měl vlastní program a jezdil po různých estrádách; od skladů odešel v roce 1978 a nastoupil k Domovní správě Brna 5 jako malíř, natěrač a řidič. Tehdy kvůli špatnému stavu brzd služební Avie způsobil havárii, dostal menší infarkt a odseděl 30 měsíců nepodmíněně.

Náhrobek Franta Kocourek

Po revoluci v listopadu 1989 se Kocourkův už tak hektický život ještě vystupňoval. Pomáhal kamarádům kde mohl, bral nejrůznější zakázky, ze zájezdu se vracel o půlnoci a do rána ještě něco dodělával. Tak jako kdysi v 70. letech chodil nevyspalý z vystoupení přímo do práce a z práce na trénink, tak nyní chodil jen z práce do práce. Založil též vlastní společnost, malířskou a natěračskou firmu, kterou hodlal otevřít 1. září 1991. Naposledy vystoupil 16. května 1991 ve studiu Marta. Potom v neděli dne 7. července, při výletě v hospodě na Hrdé Vsi ve Víru, dostal masivní infarkt a zemřel, měl 44 let.

(s použitím textu knihy J. Vondráka: Franta Kocourek, Král železa a srandy, Brno 2018)