Tom Clancy's The Division 2 - dojmy z bety

Jak už to tak na Hrej.cz pravidelně bývá, jakoukoliv možnost vyzkoušet si libovolnou hru v předstihu nemůžeme nechat ležet ladem. Tentokrát po víkendu odcházíme plni dojmů z uzavřené bety Tom Clancy's The Division 2. První díl v některých z nás nechal hořké vzpomínky, jiní ale pod dojmem druhé skupiny nadšených ohlasů chtěli zjistit, jestli je The Division značkou pro ně. Jaký je tedy verdikt?

Asi znáte ten pocit, když vám něco nejde. Jste naštvaní na celý svět a nejvíc na vývojáře, kteří tu zpropadenou hru dali dohromady. Naposledy mi takovýto pocit dala zakusit právě proběhnuvší uzavřená beta The Division 2. Osobně jsem Divisionem spíše nepolíbený, jelikož jsem hrál první díl pouze pár hodin, a ten mě moc nenadchl (no možná trošku prostředím). Můj čas strávený v betě dílu druhého mi však ukázal několik tváří hry samotné. A ne každá je pro hráče přívětivá. Přistoupil jsem nicméně na její pravidla a aktuálně musím uznat, že hra dokáže i příjemně pobavit. Je ovšem potřeba vrátit se na úplný začátek. Abyste totiž mohli naplno využít kvality multiplayeru, musíte se v singlu dostat do Bílého domu, který funguje jakožto centrální hub. Vzhledem k tomu, že kluci z redakce v tom nespatřovali problém, vydal jsem se i já samotný na zteč. Zhruba desetiminutový průchod na místo určení mě dokázal naprosto frustrovat tím, že pro zabití obyčejné fetky (zde hyeny) musíte vynaložit více úsilí, než bych od podobné hry čekal. Ani dobře mířená trefa do hlavy totiž nebožáka nezabije a musíte to udělat vícekrát. Ale to byl nejspíš jen můj problém spojený s vlastní neschopností.

Naprosto jiná zábava vás čeká, pokud do hry přizvete své kamarády. Ideálně další tři, aby vaše parta bylo plnohodnotná. S kolegy jsme vyzkoušeli vše podstatné a sám za sebe musím říci, že jsem se i docela bavil. Krycí systém zůstal od minula nezměněn a jde o velkou devízu hry. Gunplay funguje také více či méně stejně a bez zádrhelů.  Na odpravování vašich nepřátel se hodí ideálně. Protivníci sice moc inteligence nepobrali, ale nahrazují to počtem a speciálními jednotkami, které vydrží opravdu hodně. Ti z vás, kteří holdovali prvnímu dílu, budou i tady jako doma. Graficky nejde o nic světoborného. Spíše naopak.  Kulisy se změnily spíše k horšímu, protože zdejší Washington, alespoň soudě podle bety, je lehce zaměnitelný s jakýmkoli jiným (spíše jihoamerickým) městem. Přesto mi i tento aspekt hry přišel ze začátku v pořádku, ale postupem času jsem naznal, že minimálně na PS4 Pro, kde jsem betu hrál, by hra mohla vypadat o hodně lépe. Uživatelské rozhraní by zasloužilo předělat k větší přehlednosti a do plné hry očekávám větší variabilitu úkolů (ne pouze jdi a vystřílej/jdi, vystřílej a zachraň). Beta druhého The Division ve mně zanechala rozporuplné pocity. V singleplayeru bych se s ní absolutně nezabýval, ale pokud máte s sebou partu obdobně postižených lidí, nejspíše bych se i nechal zlákat k několika společným misím.

Bez mučení přiznávám, že Tom Clancy's The Division 2 stojí hodně na okraji mého zájmu. Předchozí díl jsem nehrál a multiplayerovým hrám obecně moc neholduji. Když se ale naskytla možnost si hru se třemi dalšími členy redakce vyzkoušet, nakonec jsem se rozhodl zapojit. Po zapnutí hry a vytvoření postavy čeká na hráče krátký úvod, ve kterém si osaháte základní prvky ovládání a postřílíte několik prvních nepřátel. Během tohoto intra se ještě nemůžete ke svým přátelům připojit, ale dostat se do centrálního hubu v podobě Bílého domu by vám nemělo trvat déle než pár minut.

Nepřátelé opět mnoho inteligence nepobrali, což je vyvažováno skriptovanými událostmi, kdy se vám někdo nenápadně pokusí dostat s nožem do zad, případně vás sevřít ze stran.

Následuje zřejmě nevyhnutelná záplava informací, co všechno bude možné v plné hře vylepšit, odemknout a zakoupit, z čehož je samozřejmě většina v betaverzi zablokovaná, takže nemá cenu se tím moc zaobírat a raději se co nejrychleji pustit do akce. Osobně bych byl za to, aby se vývojáři u beta a demo verzí naučili ze hry vyseknout otravné pasáže a dostat hráče rychleji do některé z misí, aby zbytečným vysvětlováním neztráceli jejich pozornost. Pro vyzkoušení na několik desítek minut příběhové pozadí nepotřebujete, to vás ke koupi hry pravděpodobně nepřivede. Důležitý je pocit z hratelnosti, a ten nabízí The Division 2 celkem obstojný. Když se nám po několika pokusech a restartech hry konečně podařilo naši partu seskupit, vydali jsme se za první z misí. I v tomto případě za sebe stejně jako u nedávného dema Anthem mohu prohlásit, že s přáteli jsou podobné hry pro příležitostné hráče multiplayeru podstatně stravitelnější, ale pokud nejste cílová skupina těchto her, The Division 2 váš vkus rozhodně nezmění.

POZLÁTKO?

Hra nabízí stejně jako první díl vynikající krycí systém, kterým vám jednoduchou grafikou napovídá, kde se můžete schovat, překonávat překážky a přemisťovat se mezi nimi. Využívat ho je pro úspěch ve hře téměř nezbytné, bez krytí budete schopni pokračovat jen s opravdu velmi dobře sehraným týmem. Nepřátelé opět mnoho inteligence nepobrali, což je vyvažováno skriptovanými událostmi, kdy se vám někdo nenápadně pokusí dostat s nožem do zad, případně vás sevřít ze stran. Většinu těchto situací lze ale efektivně vyřešit mírným ústupem, takže hned jak si na to zvyknete, neměli byste mít s postupem problém. Určitou výzvu představují silnější protivníci s podstatně vyšší hodnotou zdraví, jejichž likvidace vyžaduje trochu více trpělivosti a několik vystřílených zásobníků.

Hra vypadá na PlayStation 4 Pro poněkud nekonzistentně. Je sice krásně ostře vykreslena, nízká úroveň detailů ale hrozně bije do očí. V akci se tím ale stejně nebudete mít čas příliš zabývat a spíše oceníte, že výbuchy a podobné efekty vypadají vcelku dobře a hra se plynule hýbe. Osobně se mi potvrdil pocit, že The Division 2 si užijí především fanoušci původní hry, nám ostatním asi nemá příliš co nabídnout. Můj dojem z nevýrazné odlišnosti od prvního dílu mi ostatně moji kolegové potvrdili, takže jestli jste se těšili na více obsahu do vaší oblíbené série, máte se jistě na co těšit.

První díl The Division mě nijak neurazil. Courání promrzlými uličkami New Yorku dokázalo do mé hlavy velmi rychle nainstalovat vánoční atmosféru. Přestože jsem hru nakonec nedohrál, rád na ni vzpomínám. I proto mě zajímalo, co Ubisoft nabídne v pokračování. Všichni tak nějak tuší, že další díl nepřinese žádné velké novinky. Jde především o více téhož, akorát v jiném prostředí.

Zatímco New York skutečně oplýval parádní atmosférou, Washington D.C. mě nedokáže nadchnout. Nezachraňuje to ani fakt, že se hned v prvních minutách ocitám v samotném Bílém domě. Místo agresivního lobbingu probíhá na chodbách masáž srdce, naléhavost situace se snaží působit dramatickým dojmem. Nějak mám ale problém divadélku uvěřit.

Zprvu se také zdá, že by mohlo hlavní město střety s nepřáteli více otevřít. Úzké ulice střídají menší prostranství. Darebáci, kteří si od ctihodných občanů vysloužili přezdívku hyeny (jako vážně?), mají tendenci hráče obíhat a zákeřně útočit na jeho záda. Nepříjemné, ale zajímavé a jiné. Velmi brzy se však dění přesouvá zpět do sevřených kulis. Nevím, do jaké míry se úrovně v budoucnu otevřou, ale právě tím by se hra mohla trochu odlišit od předchozího dílu. Zatím to vypadá, že dvojka hraje na jistotu. Chybí jí odvaha zkoušet nové věci, což je podle mě škoda.

První The Division nemělo na růžích ustláno. Od kritiky i hráčů si odneslo lehce nadprůměrné hodnocení, a ačkoliv vývojáři postupem času vybrousili herní mechaniky, vybalancovali statistiky a dlouhodobě svůj titul podporují, pachuť na patře mnohých z nás přetrvala. Takřka přesně po třech letech tu máme pokračování. Jistě se ptáte, jaké změny a vylepšení si pro nás vývojáři z Massive Entertainment připravili? Předně je to číslovka 2 v názvu. No a potom nám zbývá už jen roční období a… místo. A to mi, ať se na mě nikdo nehněvá, připadá na plnohodnotný titul trochu málo.

UBI-STANDARD

Aktuální, tzv. privátní beta (o kterou si mohl zažádat každý čili tak privátní zase nebyla) odhalila nepěknou věc. Vývojáři vsadili všechny trumfy a pracovní síly na vymodelování dechberoucího Washingtonu a vyjma postupného zvelebování "střešních kolonií" okopírovali předchozí díl do posledního pixelu. Ano, prostředí, tentokráte zasazené do letní etapy (děj se odehrává 7 měsíců po tzv. dolarové chřipce), opět s vydatnou pomocí Snowdrop enginu, dýchá věrohodnými detaily. Lehce zlověstná vánoční atmosféra předchozího dílu je ta tam a ulice v okolí Bílého domu, který slouží jako základna jednotek Joint Task Force (JTF) a agentů divize, jsou zalité sluncem a tlejícími odpadky. Na vánoční dekorace pochopitelně narazíte i ve Washingtonu D.C., ať už to jsou sezónní trhy či výzdoba hotelu apod. Ostatně kdo by se staral o výzdobu, když svět zachvátila pandemie, chaos a mývalové se po boku srnek bezostyšně prohánějí ulicemi, že? Částicové efekty, neuvěřitelné množství bordelu a tisíce pečlivě naaranžovaných předmětů stále dokáže ohromit. Problém je, že jsme si na tento ubi-standard již stačili zvyknout. Ať už to byla uvěřitelně členitá krajina v Ghost Recon: Wildlands, špína a zmar opuštěných ulic New Yorku v The Division nebo olivové háje římských provincií v Assassin's Creed: Origins. Po několika odehraných misích tu krásu vůkol člověk přestane vnímat a soustředí se na to podstatné, na hratelnost. The Division 2 pravděpodobně nebude žádná trvalka. Několik hodin strávených v betě potvrdilo mé podezření, že videa skutečně nelhala.

Nasazená výbava opět vydrží zhruba půl minuty, než ji vyměníte za jinou s naprosto zanedbatelnými statistikami…

Všechno je na svém místě. Odpadky? Máme. Přehrávání záznamníků a rozsypaných echo protokolů? Máme. Skladba úkolů je totožná: zajdi tam či onam, eliminuj několik vln nepřátel, poraz bosse s vyšším počtem životů. Město rozparcelované podle levelů nepřátel je zpátky, stejně jako totožná oranžová mapa. Respawnující se pětičlenné skupinky desperátů (kanónenfutr) na každém rohu ulice. Comeback slaví samozřejmě nepřívětivý pohyb v menu s desítkami zmatečných položek, během kterých využijete veškerá tlačítka ovladače. Odměny padají po každém druhém výstřelu, na každém třetím metru významně poblikává kufr, krabice či alespoň kabelka s materiály a kvéry (kdo si proboha v době evakuace balí do kufříku titan?). Jinými slovy: nasazená výbava opět vydrží zhruba půl minuty, než ji vyměníte za jinou s naprosto zanedbatelnými statistikami… Za mě nejvíce otravný prvek, ale chápu, že o grind & loot jde v prvé řadě.

Pocit ze střelby je bohužel opětovně otřesný. Zvuky smrtícího ansámblu jsou vyloženě směšné a pro hudbu mám jen jediný výraz - triviální šeď (což je společný jmenovatel pro 90 % her od Ubisoftu). Povšiml jsem si, že zatímco noční scény v předchozím dílu doslova kouzlily fotogenické scenérie (jen si vzpomeňte na mrazivé svítání nad Manhattanem), Washington je zvláštně nemasný neslaný. Ve dne není dojem o nic lepší. Kritický musím být i k výběru postavy. Od minula sice došlo k navýšení počtu modelů (velice výrazně - jistě si pamatujete tu bídu v předchozím dílu), ale v betě nebylo možné postavu vytvořit takříkajíc od píky. Nemohu se zbavit dojmu, že přednastavené typy byly vytaženy přímo ze škatulky "ordinérní NPC". Obličeje jsou vysloveně odpudivé a modely celkově nedetailní. Předpokládám, že v plné verzi bude možné vysoustružit si postavu k obrazu svému. Jádro hry je identické, hlavní stan je opět významná americká budova, jejíž jednotlivé sektory vylepšujete. U obchodníků nakupujete, u specialistů zušlechťujete aktivní a pasivní dovednosti, vyrážíte do ulic, opuštěných bytů a významných budov, které se proměnily v pevnosti nepřátel. Ne, příliš se toho skutečně nezměnilo. Otázka je, jestli je to pro sérii The Division dobře. Já jsem toho názoru, že nikoliv. Pokud vás předchozí díl nebavil, není sebemenší důvod se The Division 2 zabývat. Patříte-li k zastáncům agentů a Temné zóny, čeká na vás 15. března robustní přídavek. Bohužel přídavek tak nějak jalový. Především v single playeru.

Měl jsem kdysi sen. Sen, že si vytvořím vlastní hru. Ta hra by byla pro čtyři, Dustman Simulator, kdy jeden člověk řídí, dva další se starají o vysypávání popelnic a jeden se vozí v kabině a dlabe zamazanou rukavicí čokoládové koblihy. Jenže moje sny se vyvíjí a popelnice mě s postupem věku opustily. Stále ale myslím, že bychom měli zůstat u kooperace. Zamířil bych ke hvězdám, nebo alespoň k Měsíci, a i když byla na Apollu 11 jen tříčlenná posádka Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins, pro čtvrtého bychom místo našli taky. Asi bychom s našimi znalostmi skončili stejně jako při prvním pokusu o start v Kerbal Space Program, ale to je jedno, na naše místo už by se stejně třásla další posádka. A do třetice, kdyby to nevyšlo s Apollem,… asi bych to zabalil, ale nemít slabou vůli, zkusil bych to ještě jednou s totální blbostí, třeba s první věcí, která vás teď hned okamžitě napadne.

A víte vy co? Ve čtyřech by to byla pořád zábava.

Chci tím jednoduše říct to samé, co kolegové nade mnou. Ve čtyřech je zábavné leccos – vyvážet popelnice, mačkat tlačítka, o kterých nemáte ponětí k čemu slouží v raketě připravené ke startu, stejně jako skupinově rozhodovat o dalším osudu Richarda La Ruiny v Super Seducer. Zapínáte hru s přáteli? Automaticky se tím snižují kritéria, s nimiž budete kalkulovat při rozvaze o kvalitách hry. V určitém ohledu tak mají vývojáři snazší situaci, tu zábavu si totiž dokážete sami udělat. Stačí hrát jak jelito, neustále nabíhat do spršek vystřelených nábojů a nutit spoluhráče k chrabrým záchranám, nebo se prostě pokoušet postupovat kupředu trochu takticky (každému dle libosti). Zbytek automaticky ustupuje v prvních chvílích do pozadí, ale výraznou pomoc při živení zábavy od vývojářů nečekejte. Stačí nastavit kulisy a o zbytek se postaráte vy.

Division v mých očích není výjimkou. Nedělá nic navíc, nic jinak. O to větší je pro mě záhadou, jak to, že někteří sveřepě říkají, že druhé Division je jak nebe a dudy a že je všechno o 180 stupňů jinak. Je nás pět a všichni se v tomto ohledu shodujeme. Nutí mě to ale přemýšlet, co tedy děláme špatně? A tak jsem se na hru podíval  z té druhé stránky – pro většinu hráčů to bude hra na dlouhé týdny, měsíce, u kterých budou trávit den co den několik hodin. Takovou hru zřejmě dokážete živit jen jednu, na trhu ale bude několik možností. Minimálně bychom měli připočíst Destiny a Anthem, byť titul od Bungie už je na trhu několik měsíců a možná vás omrzel. No ale dobrá, vystačíme si i s Anthem. Přiznám se, že právě to bude ta hra, kterou si vyberu já. Možná víte, že mě více zajímá: Nová IP, BioWare, atd., atd. Ale i kdyby to tak nebylo, tak minimálně z některých hledisek mi připadá lepší.

Na jednu stranu svět Anthem postrádá tvář, ale Division 2 je na tom snad ještě hůř. Martin má pravdu. Je Washington D.C. distriktem Kolumbie, nebo jak si to mám vyložit? Chrání agenti divize pozůstatky civilizace vodními pistolkami, nebo proč je pocit ze střelby tak mizerný? Anthem má v mých očích spoustu nedostatků, s nedostatečně bohatým a rozmanitým obsahem by si obě hry mohly podat ruce a jít světem, ale na druhou stranu má něco navíc a/nebo dělá určité aspekty lépe. Nadšení z druhého dílu mě míjí i v porovnání s alternativami na trhu. Svědčí to ale o sebedůvěře Ubisoftu. Nemusí se nám to líbit, ale i původní a v našich očích stereotypní Tom Clancy’s The Division mělo širokou základnu fanoušků. Druhými díly Ubi umí napravit reputaci, stalo se to v minulosti už tolikrát, tentokrát si ale vývojáři řekli, že není co napravovat. A tomu odpovídá i výsledek. Jen úplně nevím, jestli to stačí.