Komentář Roberta Maleckého: Politický dadaismus

Jiří Ovčáček

Jiří Ovčáček Zdroj: Blesk:Czech News Center, a.s./Martin Sekanina

Tomio Okamura a jeho "pravá ruka", Fiala, při jednání Poslanecké sněmovny
2
Fotogalerie

Nejdůležitějším pravidlem hybridní války v postfaktické době je, že nemá žádná pravidla, když jde o dosažení propagandistického cíle. Je to svým způsobem milé a vede to až k dadaistickým obrazům. Třeba když předseda SPD Tomio Okamura spouští kampaň „Za Českou republiku bez extremismu“.

„Výhrůžky“, „vandalství“, „agrese“, stojí na cedulkách, které v klipu na sociálních sítích drží v ruce Okamura a další poslanci SPD, aby sdělili, z čeho mají obavy. A přidávají příklady: facebookové pohrůžky násilím, poničené dveře kanceláře poslance Kobzy, samolepkou přelepené Okamurovy oči na volebním plakátu. Prostě někdo jde SPD po krku. Ani pokud v sobě naleznete dost mentální rovnováhy a dokoukáte klip do konce, překvapivě v něm nenajdete stromy pokácené na koleje. Tolik sebereflexe, aby upozornil na případ jediného usvědčeného českého teroristy, příznivce SPD, Okamura nemá.

Příklad druhý: Hrad rozčililo rozhodnutí Městského státního zastupitelství v Brně. Podle něj policie postupovala správně, když lokálního brněnského politika Svatopluka Bartíka odmítla stíhat za pomluvu. Bartík před prezidentskou volbou o Zemanovi napsal, že trpí rakovinou a zbývá mu několik měsíců života.

Rozhořčení by ještě bylo pochopitelné třeba tam, kde žalobce dovozuje, že falešná zpráva mohla Zemanovi pomoci, protože v lidech vyvolala soucit. To se státní zástupce pohybuje ve sférách řekněme alternativní historie, což mu nepřísluší. Za pozornost ovšem stojí způsob, jak rozčilení Hradu ventiloval jeho mluvčí Jiří Ovčáček. Rozhodnutí státního zastupitelství bude prý mít dalekosáhlé důsledky.

„Znamená: 1) Zcela beztrestně lze šířit jakékoliv hrubé pomluvy o komkoliv. 2) Zcela beztrestně lze šířit jakékoliv dezinformace,“ napsal Ovčáček a dodal, že jde o návod, jak beztrestně poškodit například konkurenta v předvolebním boji.

Nic proti prostředkům, které světí účel. V tomto případě se ovšem nemůžeme ubránit dojmu, že jde o licoměrnost, někdo by se možná neubránil pojmu drzost. Hlavně když víme, jakými prostředky přátelé Miloše Zemana bojovali v první volbě proti Karlu Schwarzenbergovi i ve druhé proti Jiřímu Drahošovi.

Oba případy spojuje napínání tětivy trpělivosti veřejnosti až na mez únosnosti. Patří to k žánru. Ovčáčkův twitterový účet, který se kdovíproč pořád jmenuje @PREZIDENTmluvci, už dávno neslouží jen k prezentaci oficiálních sdělení Hradu. Stejné je to s Okamurou – nemluví jako místopředseda sněmovny, ale jako roztleskávač svých věrných. Tak je potřeba oba vzkazy číst. Člověk si alespoň ušetří nervy.