„Lidé už je téměř nevyužívají. Prádlo si suší doma a koberce už taky nejsou tak běžnou součástí bytů, jak tomu bylo v minulosti,“ vysvětluje Emil Dostál z městských technických služeb.
Sušáky a klepáče využívaly k různým hrám i děti ze sídlišť, i to už je ale spíše minulostí.
„Jak jsme si dříve hrávali na klepáči, skákali a různě blbli, to už se dnes u dětí moc nevidí. Je to problém, protože v současnosti máme vlastně jen dvě skupiny dětí. Ty, které sedí u počítačů, nebo ty, které od čtyř pěti let dělají vrcholový sport s jednostrannou zátěží,“ říká ostravská fyzioterapeutka Pavla Kusynová Vichnarová, která se zaměřuje na pohybové aktivity dětí.
A když už si jde omladina mezi staré sušáky zakopat s balonem, musí pak město řešit stížnosti obyvatel přilehlých domů.
„Lidem vadí, že jim děti balonem okopávají nové fasády domů,“ podotýká Emil Dostál.
Sušáky likvidují karvinské technické služby ve větším měřítku, u klepáčů se zatím spíše zaměřují na ty ve špatném stavu.
S nostalgií obyvatel k letitému mobiliáři města se příliš nesetkávají.
„Naopak, v každém místě se snažíme nechat alespoň pár kusů, ale lidé za námi často přijdou s tím, abychom si odvezli i ty zbylé,“ dodává Dostál.
Zcela ale sušáky a klepáče z města v dohledné době nezmizí. Jednak by při jejich počtu (jsou jich řádově tisíce) technické služby v Karviné nedělaly nic jiného, jednak mají stále ještě pár posledních příznivců.
