Byl policistou v Šanghaji, v jeho pražském bytě ho navštívil perský šáh a holýma rukama rdousil hady. Život Otakara Batličky měl být prý podobně dobrodružný jako jeho povídky, které za války vycházely společně s Rychlými šípy v časopise Mladý hlasatel. Dobrodruh, který zcestoval půl světa, ale také pojišťoval psy a řídil pražské tramvaje, zemřel před 77 lety, když mu nacistický lékař v koncentračním táboře Mauthausen vstříknul do srdce benzenovou injekci. Zaplatil tak za svoji odvahu a přímou účast v odboji.
Příběhy Otakara Batličky, které v 70. letech přepracoval výtvarník Petr Barč, připomíná nová publikace Příběhy statečných, která přibližuje jak Barčovu práci, tak osud Batličky, který byl v jeho poslední fázi výrazně spojen s protinacistickým odbojem.
„V úterý 14. října 1941 vyrazil Otakar Batlička, jako obvykle, časně ráno do práce. Vyšel na nepříliš široké schodiště a scházel dolů… Proti němu kráčeli dva muži. Ohlédl se. Jiní dva sestupovali z třetího patra. Než se nadál, byli u něho. V jejich rukou se zableskly pistole a elipsovitá známka na řetízku – služební průkaz německé Státní policie,“ popisuje Batličkovo zatčení badatel Jaroslav Čvančara. Autorovi dobrodružných povídek Rájem i peklem nebo Na vlně 57 metrů zbývaly tehdy čtyři měsíce života. Jeho osud se měl ale původně odvíjet úplně jinak.
