Hráči jako Petr Peš, Jakub Sajdl, Zdeněk Kučera, David Polesný, Jakub Zollpriester a další jsou buď přímo z Hodonína, nebo zde alespoň dlouhé roky hráli druhou ligu. Dohromady je pomohl spojit Martin Vyrůbalík, další hodonínský odchovanec. Přestože stále ještě hraje extraligu za Olomouc, doma je garantem zajímavého projektu.
„Minulý rok mezi dubnem a červnem, když se všechno dávalo dohromady, jsem měl v Olomouci dohodnutou individuální přípravu, takže času jsem měl víc. Teď během sezony se spíš na zimáku v Hodoníně zastavím, když tam jsem, jinak všechno řešíme po telefonu,“ řekl 38letý Vyrůbalík.
Hodonín tak má o hokejovou zábavu postaráno. Ve druhé lize dál funguje jeho „hlavní“ tým, ale dobře mu šlape i nováček. Oběma celkům se daří, figurují shodně na 2. místech tabulek svých soutěží.
Patrioty spojuje to, že buď na třetí nejvyšší soutěž už nestačili, nebo neměli zájem ji hrát, nebo už s hokejem chtěli končit. A tak si chodí zahrát pro radost ještě o soutěž níž.
„Je tady velký elán ze všech stran. Od vedení, hráčů, fanoušků i sponzorů. Kádr máme slušný, ostudu neděláme, chodí na nás lidé, takže je to super,“ pochvaluje si Karel Lidák, předseda oddílu.
Díky tomu, že jsou ve městě mezi lidmi známí, nalákali „noví drtiči“ dost fanoušků. Rekordem na jejich zápase je v sezoně návštěva 1 012 diváků, což by bylo parádní číslo i ve druhé lize a pořád ještě dobrá kulisa na leckterém prvoligovém stadionu.
„Ve druhé lize jsme už za poslední roky nebyli s fanoušky na jedné lodi. Teď v krajském přeboru cítím přátelskou atmosféru, souznění hráčů s tribunami, podporu,“ oceňuje útočník Peš. Loni v létě už chtěl s hokejem seknout, druhá liga ho přestávala naplňovat.
Pak kývl Vyrůbalíkovi. „Když jsem v létě viděl, jak se po hrstkách scházíme na tréninku, tak jsem váhal, jestli jsem udělal dobře. Teď už nelituji. Máme kotel, fanoušci jezdí i na výjezdy ven, připravují chorea. To jsem v Hodoníně cítil před těmi 13 lety, když jsem sem přišel, a tyhle pocity se vrací,“ říká.
Traduje se, že k mužstvu odložených „starousedlíků“ se přimkli právě ti skalní nadšenci, kteří na tribunách Zimního stadionu Václava Nedomanského s bubny a vlajkami tvořili vždy pověstnou hodonínskou bouřlivou atmosféru.
Trénuje se třikrát v týdnu, hraje se o víkendech, všechno po práci a zadarmo. Vyrůbalík s Lidákem tým doplňují tak, aby ho na jaře nezaskočil ani boj o postup do vyšší soutěže.
Proto třeba Vyrůbalík před koncem roku zlákal k návratu na led brankáře Zdenka Kotvana, který loni přerušil kariéru. „Abychom na play off měli brankáře proti lepším soupeřům,“ vysvětlil Vyrůbalík, kterého se už kamarádi z legrace ptali, kdy si i on jako manažer za SHKM zahraje. Třeba po nedávném zranění, kdy se zkušený bek dostával do tempa, by se to bývalo hodilo; jenže Vyrůbalík nemá ve svém týmu registračku a z extraligy pendlovat do krajské ligy nemůže.
„I tak nám pomohl a pomáhá dost,“ říká Lidák. „Pro sponzory je Martin osobnost, sám měl možná pocit, že Hodonínu něco dluží, tak se sem přestěhoval a zapojil se. Pomáhají mu lidé jako letitý sekretář Milan Kuba nebo dlouhé roky vynikající kustod Roman Bárta. Martin je mentorem a zárukou naší cesty, patriot se vším všudy,“ chválí extraligového obránce oddílový předseda.
Stejně jako Vyrůbalík ani on nezastírá, že s mužstvem má větší plány než hrát krajský přebor. Se sérií 15 výher v zádech a hraním na špici tabulky je to i logické.
„Nechceme nic vyhlašovat a dostávat se pod tlak. Ale nebráníme se tomu. Necháme to na mančaftu, co uhraje,“ usmívá se Lidák. „Museli bychom to zvážit, protože třeba vůbec nevím, co by to udělalo, kdybychom skočili do druhé ligy, kde už jeden Hodonín je,“ připouští opatrněji Vyrůbalík. Ale i on přiznává: „V kraji nastálo zůstat nechceme. S jídlem roste chuť.“
