7°C
Ta otázka jistě nedala spoustě Vorlíčkových kolegů z branže spát: Jak to, že v dobách nejtužší normalizace mohl režisér se scenáristou Milošem Macourkem (†75) chrlit jednu komedii za druhou, inkasovat pěkné sumy, a ještě jezdit na Západ? Sdělení z Archivu bezpečnostních složek je jednoznačné: Vorlíčka ve své evidenci vedla X. správa Sboru národní bezpečnosti v kategorii kandidát tajné spolupráce, a dokonce i jako agenta s krycím jménem »Vašek«.
Jeho svazky však byly v prosinci 1989 – jako mnohé další – zničeny. Není tak jasné, odkdy se Vorlíčkova spolupráce s tajnými, kterou ostatně režisér později připustil, datuje.
Hrubým odhadem mohlo jít o období od poloviny 70. let, kdy příslušná správa, jejímž úkolem byl boj s vnitřním nepřítelem, vznikla. „Skartaci svazků nařídil generál Lorenc (tehdejší šéf Státní bezpečnosti – pozn. red.), i kvůli tomu byl sám vyšetřován. Skartovaly se primárně živé, rozpracované svazky,“ vysvětlil Blesku historik Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Jak připomíná, kandidát tajné spolupráce nemusel vědět, že má co do činění s rozvědkou. Jako agent, jímž Vorlíček byl, už ale nikdo nemohl mít pochyb. „Agent byl člověk, který podepsal vázací akt,“ dodal Svoboda. V hierarchii StB nad ním stál už pouze rezident.
Čisté svědomí?
Zájem StB režisér vysvětloval svými častými cestami do západního Německa. Tvrdil, že nepochybil a nikoho neudal. Ve své biografii Pane, vy jste režisér! to komentoval takhle: „Nutno také podotknout, že československé úřady na nás přirozeně vyvíjely nátlak, abychom jim z Německa přiváželi informace. Zažil jsem třeba nerváky, když jsem se měl náhle dostavit na policii, kde mi zabavili pas. Ale hospodářství nutně potřebovalo devizy, valuty, které jim naše filmy a seriály přinášely, takže nás nakonec vždy zase na výjezd pustili. Snažil jsem se v těch situacích taktizovat. S výhradami jsem naoko souhlasil a doufal, že to nějak ustojím.“ Popisoval, že před úřady mlžil...
„To, co po mně chtěli, jsem pak řekl známým ve Svobodné Evropě. A když tajní chtěli vědět něco konkrétního, třeba abych jim nahlásil česká auta, která jsem viděl před sídlem Svobodné Evropy v Mnichově, snažil jsem se z toho vybruslit. Nahlásil jsem jen naše vlastní číslo auta a řekl, že jsme jiné s československou SPZ nepotkali. Žádnou podstatnou informaci jsem jim nikdy nepředal, to vím jistě...“
Vorlíčkův šrám klidně mohl být jedním z důvodů, proč na jeho úterní pohřeb z desítek lidí, ze kterých režisér udělal hvězdy, dorazila jen hrstka. Dát sbohem přišli například Jiřina Bohdalová (87), Pavel Trávníček (68) či Jan Hrušínský (63). To třeba Libuše Šafránková (65), hvězda dodnes neskutečně výdělečného filmu Tři oříšky pro Popelku, chyběla. Zrovna tak Saxana Petra Černocká (69) i Arabela Jana Nagyová(60). A mnoho dalších...
Takhle ho viděl Menzel
„Někdy mě napadalo, že Rusové přijeli jen proto, aby soudruzi režiséři neměli konkurenci. Do té doby druhořadí režiséři jako Vorlíček, Sequens nebo Balík ovládli Barrandov. Jim vůbec nešlo o nějakou ideologii. Tihle nás likvidovali promyšleně a cynicky,“ rozčiloval se před lety pro Hospodářské noviny. „Pan Vorlíček rozhodně nebyl žádné hodné jehňátko...“
Tajemství Václava Vorlíčka (†88): Jaké své filmy neměl rád a proč?
Tajemství Václava Vorlíčka (†88): Jaké své filmy neměl rád a proč? Blesk TV
