Donald Trump je mistrem světa ve změnách názorů na zásadní, světodějné věci. Včetně mezinárodní bezpečnosti. Pán Bílého domu reaguje pružně, ba beztvaře. Ztrácí tím důvěryhodnost, nicméně na pětníku se otáčí bleskově, až mu lví hříva vlaje. Příčiny toho jsou obvykle nabíledni – činí mu fajn nejprve se poslouchat, a teprve potom případně myslet. Považuje se však za génia (a přejme mu to!), takže ho nutnost kličkovat ohledně vyslovených „pravd“ a nastíněných projektů zjevně dosti rmoutí.

Aby se mu to pokud možno dělo co nejméně, nevšední mírou i způsobem haní kriticky tisk, profesionální politickou opozici nebo zhusta provádí „kádrové změny“ ve svém nejbližším okolí. Naposledy obvinil z naivity – v čemž se znovu potkává s nikdy nepozvaným Milošem Zemanem – americké zpravodajce. Je to neotřelé, leč nabourali mu svět! Dali najevo, že sankcionovaný Írán skutečně umrtvil svůj nukleární program, kdežto KLDR „milovaného“ Kim Čong-una nikoliv. Čili přesný opak toho, co by si přál slyšet nejvyšší šéf.

Různorodé bezpečnostní složky (jen tajných služeb mají USA šestnáct!) nebo rozložitý vojenskoprůmyslový rank tlačí na Trumpovy změny postojů pravidelně. Pomalu každý den proto proklamuje jiný plán ohledně budoucnosti Sýrie, Iráku, ale též Afghánistánu, s nímž se supervelmoc moří nějakých osmnáct let. Má na to také své spojence, jenže všecko marné! Lidské i materiální ztráty či peněžní náklady rostou a rostou a nikdo pořádně neví, co s tím. Polotajná vyjednávání o stažení z hornatého regionu už probíhají hezky dlouho; v podstatě se toliko hledá, jak udělat porážku před americkou a světovou veřejností co nejsnesitelnější. Ovšem když naše expediční jednotky loni zaznamenaly další oběti na životech, kritici (českého) angažmá byli obviňováni ze zbabělosti, neřkuli okřikováni jako agenti už zrovna nevím koho. Přitom jisté významné státy se dávno přestaly účastnit na předem prohrané válce, v níž se prý mimochodem „bojuje o Prahu“...

Autorům těchto frází, nebo spíš jejich důvěřivým příjemcům, muselo znít před pár dny skoro jako „poplašná zpráva“, že mírová smlouva Američanů s Tálibánem je na spadnutí. Ovšem i taková informace si žádá odstup a skepsi, poněvadž afghánští (islamističtí) povstalci trvají na bezpodmínečném odchodu ozbrojených „nositelů pokroku“. To je pro ně doopravdy nepřekročitelná červená linie, nicméně tlak Kongresu na Trumpa přinesl přání, aby jich v Afghánistánu přece něco zůstalo. Kdyby ano, znamenalo by to rozval příslušného diplomatického úsilí. Konec jednání a pokračování nekonečné vojny.

Pokud tyto zmatky nebo faktické vnitropolitické tanečky přece vykrystalizují do klidu zbraní okupantů a vzbouřenců, odchod cizích jednotek ještě notně potrvá. Tu a tam se mluví o osmnácti měsících od podpisu příslušných smluv…

Klid ve svárlivém „Afgoši“, jak mu familiérně říkájí naši vojáci, dozajista nenastane ani potom. Západem dosazeného kábulského prezidenta Gháního odmítají totiž tálibánci zcela kategoricky. Budoucí bezpečnostní úlohu v nekontrolovatelném areálu nadto sehrají též zájmy nezápadních hybatelů. Stále nevyzpytatelnějšího Pákistánu, s USA opět rozkmotřeného Íránu, Ruské federace (s jejím vzdorojednáním o afghánském míru) a Čínské lidové republiky. Funguje tu také rozvětvený narkobyznys, obchod zbraněmi nebo moderní kondotiérství. Podnikání v bezpečnosti, jehož protagonisté mají často lepší prostředky než leckterý chudý stát. Je to jejich eldorádo, jenže odcházení pravidelných expedičních sil jim nejspíš teprve poskytne prostor! A samozřejmě i píáristům, kteří budou muset za celým podnikem udělat tečku. Mediálně zamést.

Obdobný článek publikovalo Forum24