Komunisté se podle očekávání v pátek opřeli do ministra zahraničí Tomáše Petříčka. Nemohou mu odpustit, že podporuje Ukrajinu proti ruské agresi, a právě tak jim vadí postoj ČR k venezuelské krizi. 

Je to věru komické, s jakou úporností se drží ruského kožichu a jak věrně podporují ruské imperiální výboje, třebaže ten postoj dávno pozbyl poslední náznak nějakého ideového opodstatnění. Rusko je dnes temná imperialistická mocnost, rozhodně ne vlast dělníků a rolníků, a v čele nemá žádný předvoj dělnické třídy, ale bandu nacionalistických miliardářů. Ale to bylo mnohokrát už řečeno a vysvětlení není jiné, než že jsou komunisté zvyklí lézt Rusům do zadku a starého psa novým kouskům nenaučíš.

Čekalo se, co z jejich staronového postoje vzejde. Vláda stojí a padá na jejich mimovládní podpoře. Půjdou tak daleko, že se stáhnou do opozice se vším všudy a při příštím hlasování vládu potopí? Zatím to tak nevypadá a nechali se studeně osprchovat prohlášením, že nemají do složení vlády co mluvit.

Otázka je, proč do toho vůbec šli. Oni zřejmě spoléhali na podporu nejvýznamnějšího ruského exponenta, prezidenta Miloše Zemana. Ten se však do defenestrace Tomáše Petříčka nijak nežene a dokonce se připojil ve venezuelské věci k evropské, nikoli asijské klace. Tím příjemně překvapil i své oponenty, podobně jako překvapuje Tomáš Petříček svým rozumně proevroopským postojem.

Nakonec, být jako kůl v plotě je taky komunistická tradice.