ROSWELLSKÝ INCIDENT S OTAZNÍKY KOLEM PLUKOVNÍKA CORSA (3)

Corsův seznam nalezené mimozemské technologie

Tento vzorec zamlžování je patrnější, když se podíváme, co Corso vypovídá ohledně údajné nalezené technologie. Corso například tvrdí, že mnoho z technologie pro Strategickou obrannou iniciativu prezidenta Ronalda Reagana pochází z roswellského incidentu a nalezeného plavidla, včetně „laserů, zbraní využívajících akcelerovaný paprsek částic a letounů vybavených prvky „Stealth“. A konečně, nejenže jsme přečkali Sověty a ukončili studenou válku, ale dosáhli jsme patové situace s mimozemšťany, kteří nakonec nebyli tak nezranitelní.”

To je další zajímavé prohlášení, protože Corso jasně naznačuje nějakou formu „tajné války“ odehrávající se „tam nahoře“ mezi „námi“ a „nimi“, což je výrok, u kterého si opět přeje, aby si ho čtenáři zasadili do mimozemského kontextu, který uvádí. Ale stejně tak dobře by mohl zapadat do pozemského kontextu, který podle jeho jemných náznaků rovněž existuje. Corso tak jako jiní také zmiňuje „optická vlákna“, integrované obvody, a v souvislosti s filmem s pitvou mimozemšťana, kde lze vidět „doktora“ jak odstraňuje tmavou membránu z očí jednoho z „mimozemšťanů“ zmiňuje jistou formu „kontaktních čoček pro infračervené vidění“. To není všechno.

Byla zde látka ze supersilných vláken, ze které jsme získali kevlar, jistý typ „náhlavníku“ či „vizoru“, který umožňoval přímé propojení mezi mozkem „stvoření“ a kontrolními mechanismy plavidla (což naznačuje, že tato „stvoření“ byla také nějakou formou kyborgů), dělostřelecké granáty s ochuzeným uranem, zbraně na bázi částicových paprsků atomů vodíku, a dokonce i „ozářené potraviny“! A pak tu byl samozřejmě „paměťový kov“. Corso všechno zestručnil a shrnul do praktického seznamu:

Zesilovače obrazu, ze kterých se nakonec stalo „noční vidění“

Optická vlákna

Superpevná vlákna

Lasery

Kovové slitiny s molekulárním uspořádáním

Integrované obvody a mikrominiaturizace základních desek HARP (High Altitude Research Project) Projekt Horizon (základna na Měsíci)

Přenosné atomové generátory (iontový pohon)

Ozářené potraviny

Naváděcí systémy „třetího mozku“ (EBE pásky na hlavu)

Částicové paprsky (protiraketové energetické zbraně, jako ve Star Wars)

Elektromagnetické pohonné systémy

Projektily s ochuzeným uranem

Všechny tyto věci podle Corsa vděčí za svou existenci roswellskému incidentu. Jak za chvíli uvidíme, najdou se tací, kdo mají značné výhrady vůči Corsově narážce, že lidská inteligence toto není schopna vymyslet sama. A jak zjistíme ve třetí části, mnoho z nich má znepokojivé vazby na Třetí říši.

Jak podle Corsa plavidlo fungovalo

V Corsově roswellské fantazii stojí za povšimnutí ještě jeden poslední detail, a tím je, jak se podle něj plavidlo vlastně pohybovalo. Podle Corsa bylo plavidlo schopné obejít gravitaci prostřednictvím šíření magnetických vln řízených změnami magnetických pólů kolem plavidla, aby bylo možné řídit či navádět ne pohonný systém, ale odpudivou sílu nábojů.   Jakmile si to uvědomili, inženýři hlavních dodavatelů v oblasti obrany z naší země se předháněli, aby zjistili, jak si plavidlo mohlo udržet svou elektrickou kapacitu a jak piloti, kteří ho řídili, mohli přežívat v energetickém poli vlnění. Ve hře nebyl jen významný objev, ale i zásadní šance získat multimiliardové kontrakty na vývoj pro celou generaci armádních vzdušných a podmořských plavidel.

Počáteční odhalení ohledně povahy kosmické lodě a jejího řídícího rozhraní přišla velmi rychle během prvních pár let testování v Nortonu. Letectvo zjistilo, že celý prostředek fungoval prostě jako obří kondenzátor. Jinak řečeno, plavidlo ukládalo energii potřebnou k šíření magnetického vlnění, které ho povznášelo, dovolilo mu dosáhnout únikové rychlosti ze zemské gravitace a umožnilo mu dosáhnout rychlostí přes deset tisíc mil za hodinu.   Piloti nebyli ovlivněni ohromným přetížením, které se vytváří při zrychlení konvenčního letounu, protože pro mimozemšťany uvnitř je to jako kdyby gravitace byla ovinutá na vnější straně vlnění, které plavidlo obalilo. Možná to bylo jako cestování uvnitř oka hurikánu.
Opět tu máme několik zajímavých bodů, jako například že podle Corsa nebylo plavidlo tak úplně typickým „antigravitačním“ plavidlem, jelikož zjevně muselo dosáhnout „únikové rychlosti“, aby se dostalo do vesmíru.

Jsou tu ale čtyři další implikace, kterých je třeba si všimnout v souvislosti s Corsovými poznámkami, a pokud je mi známo, nikdo je nezaznamenal:

1)    Zaprvé, aby „obešlo gravitaci prostřednictvím šíření magnetických vln“ a „ovinulo gravitaci kolem vnější strany vlnění, které obalilo plavidlo“, je třeba nevyhnutelně předpokládat přímé teoretické spojení mezi gravitací a magnetismem.To samozřejmě bylo v jistém smyslu to, o co se různé dokumenty o „teorii sjednoceného pole“ publikované v Německu mezi světovými válkami v podstatě pokoušely;
2)    Dále Corsovy poznámky naznačují, že kolem plavidla zjevně existovala nějaká forma „magnetické bubliny“, jako kdyby se nacházelo uvnitř jakési „magnetické lahve“;
3)    V rámci této „bubliny“ či „lahve“ se magnetická polarita podle všeho mění či osciluje, a to konstantně, a kvůli řízení odporu nábojů zřejmě rychle; a nakonec
4)    Armáda zjevně nebyla schopna zjistit, jak jakékoli inteligentní stvoření mohlo v takovém prostředí žít.

Čtenářům mých přechozích knih by to mělo znít povědomě (Bell), protože každá z těchto čtyř věcí byla součástí nejcitlivějšího projektu tajných zbraní Třetí říše z období války. Pro čtenáře, kteří s těmito knihami obeznámeni nejsou, si tyto čtyři body projdeme znovu později. Nyní je však nezbytné upozornit na něco velmi významného ohledně Corsových poznámek, protože když pro účely argumentace připustíme podobnost jeho popisů se základními principy v daném tajném  výzkumném projektu nacistů, pak Corso opět jemně ukazuje prstem na nacistické Německo, a na jeho technologické úspěchy. Co víc, on tak činí předtím, než existovala jakákoli publikace o tomto projektu v angličtině.

Corsova tvrzení versus veřejně známá historie daných technologií

Bez ohledu na tyto zajímavé a fascinující postřehy se Corsova tvrzení ohledně mimozemské povahy technologií na jeho seznamu povětšinou nesetkala s pochopením. Například jeho tvrzení, že „páska na hlavu“ zapojovala nějaký typ přímého rozhraní mezi „mimozemšťany“ a samotným plavidlem, má čistě pozemské předchůdce.  Od 70-tých let existoval výzkum v oblasti technologie elektroencefalogramu a zpětné vazby, přičemž někdy byly využívány elektronické implantáty v mozku, kvůli myšlenkovému ovládání počítačů. Tento výzkum má ale ještě delší pozemskou historii, nejen co se týče projektů na kontrolu mysli neblaze proslulého programu CIA MK-Ultra, ale také pokud jde o „psychotronický“ výzkum psychologa Joseho DelGada, který sahá zpět do 50-tých let, a pokud u těchto výzkumů na kontrolu mysli zohledníme i nacisty, pak i dále.

Co se týče technologie na zlepšení nočního vidění, tak ta, jak uvidíme později, je rozhodně technologií, která má původ nejen u nacistů v období druhé světové války, ale rovněž i v Americe, a přinejmenším v případě Ameriky tento výzkum po válce pokračoval ve Fort Belvoir, a v 60-tých letech pak dostal impuls výzkumem v oblasti zesílení obrazu Williama Spicera. Integrované obvody mají také dobře známou pozemskou historii, jelikož myšlenka vtisknutí elektrických mikroobvodů na čipy byla nápadem Teda Hoffa, který začal s prvním výzkumem v roce 1968 a který si nevybavuje žádný kontakt s kýmkoli v armádě, kdo by mu tuto myšlenku vnukl. V každém případě, mnoho kritiků Corsových tvrzení rovněž upozorňuje na to, že taková technologie by kvůli analýze jakýchkoli takových čipů také vyžadovala vynález snímacích elektronových mikroskopů, což je vynález, jehož historie, alespoň ta veřejně známá, začíná v roce 1966. 

Pokud jde o Corsova tvrzení o laserech, jejich veřejně známá historie začíná ve společnosti Hughes Aircraft počátkem 50-tých let s fyzikem Charlesem Townesem, který vypracoval první koncepty, jejichž výsledkem byl nejprve mikrovlnný laser, respektive maser, a v roce 1960 pak první optický laser. Optická vlákna mají podobnou souvislost s naprosto pozemskou technologií a mysliteli. Vynálezce telefonu, Alexander Graham Bell, si nechal patentovat vynález, který považoval za mnohem významnější než telefon, zařízení, kterému říkal „fotofon“, které přenášelo hlasové signály prostřednictvím světla, a to v devatenáctém století!   Problémem u Bellova fotofonu – který byl vyřešen optickými vlákny – bylo, že nebylo možné vést tyto signály za roh. Optická vlákna představují mísení technologií, a sice laseru a schopnosti vytvořit složené, poddajné křemíkové vlákno, čehož dosáhla trojice výzkumníků v Corning Industries: Don Keele, Peter Schultz a Bob Mauer. Výhodou tohoto vlákna bylo, že si poradilo s asi 65 000x více informacemi než standardní dráty.  A konečně, supersilná vlákna kevlaru a obdobné materiály vděčí své existenci ne mimozemšťanům havarujícím na Zemi, ale výzkumníků v Du Point v 60-tých letech.

Corsův „seznam technologií“ a spojení s nacisty

Tak jako jiné věci v jeho knize je i Corsovo tvrzení, že mnoho z této technologie má „tajnou historii“ zmatené, protože také poukazuje ne právě jemně, jak jsme viděli v dřívějších příkladech, ale velmi otevřeně na zcela pozemský, a velmi hrozivý původ: nacistické Německo.   Podle Corsa ve skutečnosti padala první podezření armády na Sovětský svaz, a na možnost, že plavidlo představovalo nějaký tajný ruský projekt zakládající se na nacistických plánech, „protože se natolik podobalo některým Němci navrženým letounům, které se objevily koncem války, zejména létajícímu křídlu s tvarem půlměsíce bratří Hortenů“. Ale abychom citovali samotného Corsa, „to není celý příběh“:

"Během zmatených hodin po nalezení havarovaného roswellského neznámého plavidla armáda rozhodla, že při absenci jakýchkoli jiných informací muselo být mimozemské. Navíc fakt, že toto plavidlo a další létající talíře sledovaly naše obranná zařízení a dokonce se zdálo, že svědčí o technologii, kterou jsme viděli u nacistů, přiměl armádu domnívat se, že tyto létající talíře měly nepřátelské úmysly a mohly dokonce zasahovat do událostí během války".

Zde Corso nerozvinul své znejasňování přes celou knihu, ale podařilo se mu ho všechno vložit do dvou vět a k tomu ještě ve stejném blízkém kontextu, protože na jednu stranu naznačuje, že „při absenci jakýchkoli jiných informací“ armáda usoudila, že to bylo mimozemské, a hned v další větě ukazuje poměrně jasně a zjevně protichůdně vůči sobě samému na podobu mezi nacistickou a roswellskou technologií!

Tato „nacistická podobnost“ byla podle všeho natolik jasná, že Corso, když dal dohromady tajný tým, který potřeboval pro „zpětné technické prozkoumání“ a „zasetí“ veškeré této „mimozemské“ technologie do amerického průmyslu, zašel za svým nadřízeným důstojníkem, generálem Trudeauem, s tím, zda by mohl přivést nacistické „vědce s bezpečnostní prověrkou, kterým můžeme věřit, Obertha a von Brauna“ do projektu „kvůli poskytnutí rady“.  Corso se mohl obrátit na „nacisty, kterým můžeme věřit“, protože jako bývalý účastník operace Paperclip – tajného projektu určeného k přivedení bývalých nacistických vědců, aby po válce pracovali v této zemi – se řídil vzorcem, který, jak uvidíme, armádě dovoloval označit někoho jako „vřelého nacistu“, ale současně pak za naprostého znejasnění tvrdit, že představuje bezpečnostní hrozbu pro zájmy národní obrany Spojených států amerických! 

Posledním „nacistou, kterému můžeme důvěřovat,“ na kterého se Corso obrátil pro „radu“ v jeho údajné tajné skupině zabývající se zpětným technickým zkoumáním, nebyl nikdo jiný než Hans Kohler, strůjce podivného malého zařízení v období  mezi světovými válkami, které neobsahovalo nic než magnety v hexagonálním uspořádání, kolem kterých byly ovinuty cívky v neobvyklém obvodu. Toto zařízení nemělo žádný napájecí zdroj a přeci bylo schopné převádět energii, tedy vytvářet elektrický proud, podle všeho „odnikud“ a jen díky podivné konfiguraci magnetů a cívek. 

O tomto zařízení jsem psal již dříve ve dvou ze svých knih. Pro teď je však zapotřebí zmínit jen to, že plukovník Corso opět ukazuje nejen směrem na nacistické Německo, ale na specifické technologie a zařízení, které nebyly zbytkem roswellské komunity nikdy zmíněny, a co víc, které lze považovat za hyperdimenzionální a založené na fyzikálních principech radikálně odlišných, než které jsou u klasické elektrodynamiky. Uprostřed toho všeho Corso opět mlží, tentokrát tím, že svůj scénář o „nalezeném a zpětně technicky prozkoumaném plavidle“ tlačí dále do historie, ne do Roswellu, ale do samotného nacistického Německa:

"Twining naznačil, že srpkovité plavidlo přinejmenším vypadalo tak znepokojivě jako německá křídla bratří Hortenů, která naši letci viděli na konci války, že musel nabýt podezření, že Němci narazili na něco, o čem jsme nevěděli. A jeho rozhovory s Wernherem von Braunem a Willym Leyem během dnů po havárii to potvrzovaly: Nechtěli, aby o nich bylo smýšleno jako o verrükt (tj. o bláznech), ale dali na srozuměnou, že za tím, co Němci konstruovali, byl hlubší příběh. Ne, podobnost mezi křídlem bratří Hortenů a plavidlem, které vytáhli z rokle nebyla žádná náhoda. Vždycky jsme si říkali, jak byli Němci schopni začlenit tak pokročilou technologii do jejich vývoje zbraní v tak krátké době a během období velké deprese. Měli nějakou pomoc? Možná jsme teď měli takové štěstí jako Němci a utrhli si kousek této technologie pro sebe".

Jinými slovy, nacistická technologie byla sama o sobě produktem obdobného projektu zpětného technického zkoumání. Ačkoli je extrémně nepravděpodobné, že by jakýkoli spojenecký či sovětský pilot kdy zahlédl nějaké z křídel bratří Hortenů při skutečném letu během bojové situace, jelikož tyto letouny podléhaly vysokému utajení, a létaly pouze když spojenci či Sověti nebyli poblíž, tak to, co je zde opravdu zajímavé, je Corsova zmínka německého raketového vědce Willyho Leye, který na rozdíl od Wernhera von Brauna nebyl jedním z vědců přivedených do této země v rámci operace Paperclip. Ley emigroval do Spojených států amerických před válkou kvůli jeho neshodám s nacistickou vládou.
Co je významnější, Ley byl vědcem, který zmiňoval, že německá tajná společnost, společnost Vril, zkoumala fyzikální vlastnosti časoprostorového média. Společnost Vril prý byla organizací stojící za pokusem kontaktovat „mimozemšťany“ prostřednictvím psychických médií a „channelingu“. Během jednoho takového pokusu po první světové válce, který se ironicky odehrál poblíž Berchtesgaden, se prý médium Maria Orsic spojila s civilizací ve hvězdném systému Aldebaran, a ve výsledku byla schopna channelovat plány na pokročilé hyperdimenzionální plavidlo.

Problém s celým „mimozemským kontaktem“ v nacistickém Německu je dvojitý. Zaprvé ti, kdo tvrdí, že se tento kontakt odehrál jsou neonacisté, a musí ještě předložit nějakou špetku důkazů na podporu jejich tvrzení. Zadruhé jsou zde tací, kteří prohlašují, že nacistické Německo mělo svou vlastní „roswellskou událost“ a po nálezu začalo danou technologii zpětně technicky zkoumat.  Data a místa ohledně tohoto nálezu se pohybují mezi Black Forest v roce 1936 a regionem Harz Mountains oblasti Thuringia ve středním Německu v roce 1933. Nikdy se ale neobjevil jakýkoli důkaz či svědek, ma v rozsáhlých archivech Třetí říše, které byly odtajněny, není žádný náznak o takové události. Corsova tvrzení jednoduše byla pro zásadovější roswellské výzkumníky, ať už věřící či skeptiky, příliš neskutečná, aby se jim dalo věřit, a tento autor povětšinou souhlasí s jejich hodnocením co se týče jeho osoby i jeho knihy. Nesmíme však ani na okamžik zapomenout, že Corso byl zpravodajským důstojníkem. Musí být tedy uvážena možnost, že jeho kniha – která nebyla pouze fantazií ve stylu Waltera Mittyho či pokusem nabýt snadno a rychle zisku – mohla být záměrnou dezinformací určenou k odhalení i zakrytí informací, a odvrácení pozornosti a zasetí semínek nesprávné interpretace. 

V tomto světle je snad významné, že Corso poskytl zjevná i mnohem jemnější vodítka, která jasně ukazují na možný nacistický aspekt roswellského incidentu, a nastrčil je takovým způsobem, že vždy, když ve své knize zmíní možné nacistické kořeny či podobnost roswellských technologií, se objeví nevyhnutelné „mimozemské znejasnění“, aby se člověk zaměřil nesprávným směrem.  Při konečné analýze, po pečlivém přečtení, by se dalo říct, že zesnulý plukovník Corso nás kvůli odpovědi na roswellský incident vybízel, abychom hleděli přes Atlantský oceán, stejně jako nás vybízel k dívání se nahoru k nebi. 

-pokračování-