Zvednout hlavu a tvořit.
Cesta hendikepovaného malíře
Hříbka k vlastní knize

Třicet čtyři let bez fungujících rukou a nohou. K pohybu užívá Jakub Hříbek kutálení po podlaze vlastním tělem. Pečovatele a návštěvy přitom vnímá ze své perspektivy, tedy hlubokého podhledu. Jeho touha po seberealizaci, záliba a trocha štěstí mu pomohly ke stipendijnímu programu pro těžce hendikepované.

Získané prostředky k pohybu a poznávání znamenaly pro Jakuba Hříbka novou šanci, a to nejen pro jeho tvorbu, ale i setkávání. Obdivuhodná je zejména čtrnáctiletá péče učitelky výtvarného umění Milady Sobkové.

Při nedávné výstavě navíc mladého umělce oslovila spisovatelka Markéta Pilátová, která má zájem o jeho ilustrování své knihy o Janu Antonínovi Baťovi, který utekl do vyhnanství v Brazílii v úprku před nacisty. Kniha pro dětské čtenáře vyjde v Brazílii na jaře.

Perspektiva pohledu života člověka, který se narodil bez funkčních rukou a nohou. Pozvednout hlavu k vlastní seberealizaci vyžaduje touhu umělce i ochotu pomoci od okolní společnosti.

Čtyřiatřicetiletému Jakubovi Hříbkovi pomohla jeho vlastní záliba vyjadřovat se obrázky za pomoci štětce ovládaného jeho ústy. Díky pozornosti učitelky ve speciální škole byl navržen do stipendijního programu sdružení UMÚN z Lucemburska, to pomáhá právě podobně postiženým lidem, kteří malují a předávají své vnímání krásy ostatním lidem.

Díky stipendiu z Lucemburska tak Jakub mohl získat speciální elektrický vozík, který mu předtím Česká zdravotní pojišťovna zamítla jako nepřínosný. Nejen vozík, ale i počítač ovládaný bradou a ústy se stal více než přínosným zařízením pro Jakubův další život. Žlutý balonek slouží k ovládání vozíku.

Už čtrnáct let za Jakubem každý týden přichází učitelka výtvarné výchovy Milada Sobková. Je to díky komunikaci mezi lidmi, kterým jeho osud nebyl lhostejný.

Hledání a poznávání námětu pro malování z pozice ležícího člověka je velmi omezené. Když si chce Jakub odpočinout, dokáže se kutálením svého těla přesunout na matraci. Nemožnost stálého pečovatele je problémem pro mnoho dalších lidí. Jakubovi pomáhá spojení se světem zejména prostřednictvím internetu.

Volná tvorba bývá zúročena nejen výstavami, na kterých poznává nové přátele, ale je vydávána i organizací UMUN, která mimo výstavy tiskne obrázky, pohlednice, kalendáře a další tvorbu svých stipendistů.

Autoportrét Jakuba Hříbka. Jakub například ilustroval knihu Markéty Pilátové o Janu Antonínovi Baťovi, který utekl do vyhnanství v Brazílii v úprku před nacisty. Kniha pro dětské čtenáře vyjde v Brazílii na jaře.

Z pasivního žáčka speciální školy, kde se učili rozpoznávat písmenka, se z Jakuba stal samostatný člověk, kterého zajímá spousta věcí. Získává nejen informace z různých oborů lidského života a vědy, na některé obrázky si dlouho shání informace, aby je namaloval správně. Naučil se i práci s grafickým programem Corel.

Mezi pokojem, který slouží ke spánku a k malování, se Kuba svým kutálením přesunuje do denní místnosti, kde se setkává s dalšími obyvateli domovu v Olšanech, kde žije již 31 let.

Jakub telefonuje vleže Frantovi, svému kamarádovi v domově.

Pozvednout hlavu někdy znamená velmi mnoho. Objevují se přátelé, smysl vlastní tvorby, seberealizace. Ve volném čase si Jakub rád píše se svými přáteli na dálku, surfuje na internetu, dívá se na televizi. Vše ovládá svou hlavou, bradou, ústy.

Nejoblíbenějším tématem Jakuba jsou obrázky koček. V současnosti probíhá příprava kalendáře bylinek. Jak v různých podobách bylinky vypadají, malíř zjišťuje z různých obrázků v knihách a na internetu.

Stipendistů sdružení UMÚN malujících ústy nebo nohama je v České republice osm, tři muži a pět žen. Také podpis českého malíře a ilustrátora Jakuba je psaný ústy.

Michaela Danelová