Jsou všichni filatelisté nepříčetní lháři a podvodníci?

            Poštovní známky jsou na tom stejně jako hmyz, který masově vymírá tak, že za sto let bude, aspoň podle vědců, docela fuč.

            Poštovní známky zmizí z našeho běžného života ještě mnohem dřív, k ničemu již, jako spousta jiných věcí, a ovšem i lidí, nepotřebné. Zachovají se jen v albech filatelistů, oné podivné lidské rasy, pro kterou jsou tyto, už teď dočista mrtvé, kousky papíru středobodem života.

            Ale nechejme již promluvit kapitána Jedličku, vysloužilého kriminalistu, který má s těmito lidmi svoje, ne zrovna nejlepší zkušenosti

„Je zajímavé, že i tak zdánlivě poklidný obor, ve kterém se točí milióny a miliardy, má svoje temné stránky.

            Kdo by to byl řekl, že i mezi filatelisty, podivíny, které celé dny tráví s lupou v ruce nad kousky papíru, který se může kdykoliv rozmočit, a z nichž některé stojí tolik peněz, že by si za ně mohli mladí lidé koupit byt v Praze bez obav ze zadlužení, se najdou podvodníci, zloději a možná i vrazi.

            Ale staří zkušení kriminalisté říkají, že kriminalista, který nevyšetřoval filatelistický případ, je ještě mlíčňák, holobrádek, kterému teče mléko po bradě,“ usměje se kapitán Jedlička a pokračuje, „tehdy jsem pracoval jako kriminalista v prvním oddělení.

            Vyšetřovali jsme vraždy, loupežná přepadaní a dotační podvody, prostě ta největší svinstva.

            Jednoho dne jsem přišel do práce a všichni najednou ztichli, vyhýbali se mi pohledem, sotva odpovídali na můj pozdrav, jako bych měl na krku GIBS.

            ,Co je, kluci?´ divil jsem, ale nikdo mi neodpovídal a přitom jsme byli takový dobrý kolektiv, parta jako hrom.

            Vůbec jsem nechápal

            ,Můžeš na chvilku, Ivane?´ objevil se konečně šéf a já šel k němu do kanceláře.

            ,Co je, co se stalo?

            Všichni mlčí, dívají se do země.

Píchl jsem do nějakého vosího hnízda?´ vyhrkl jsem, šéf ještě ani pořádně nezavřel dveře do své kanceláře.

            ,Nebudu chodit kolem horké kaše, Ivane,´ vydechl ztěžka šéf jako v nějakém televizním seriálu a šel rovnou k věci, ,máme filatelistický případ.

            ,Cože, filatelistický případ?!´ vytřeštil jsem oči.

            ,Jo, filatelistický případ, do prdele práce!

            Člověk neví, kam dřív kvůli dotačním podvodům skočit a teď ještě do toho filatelistický případ,´ chytil se šéf za hlavu a zoufale pokračoval, ,zákulisí špičkové filatelie byla ta největší žumpa už za komunistů!

            Řekni mi, kde ti filatelisti na ty známky berou prachy?!

            Tuhle se jedna známka vydražila za devět miliónů a to vyvolávačka začínala na čtyřech!

Všichni ti filatelističtí znalci a experti jsou jeden hajzl větší než druhý, ani profesoři z AVU nebo kaktusáři nejsou takové svině!“

Šéf ztěžka oddechoval, kroutil hlavou, zalykal se rozčilením.

,O co jde?´ zeptal jsem se.

,O podvod, o co jiného by mohlo ve filatelii jít?´ řekl šéf a zvedl hlavu, ,proto jsem chtěl s tebou mluvit. Jsi na oddělení nejmladší, služebně určitě.

Víš, všichni si myslíme, že bys to měl dělat ty.´

,Já?

Já přece vyšetřuji Čapí hnízdo. Jel jsem kvůli tomu i na Krym,´ namítl jsem.

,Čapí hnízdo si od tebe vezme Pepa. Tu trojnásobnou vraždu v bleším cirkuse už objasnil, tak se teď pustí do Čapího hnízda.

Kamaráde, řeknu ti, že do těch filatelistických bytů už by mě nikdo nedostal ani heverem.

Co jsem jen po nich nachodil!

A tolik lží jsem nikde jinde neslyšel jako tam!

Lžou ti do očí a ještě se u toho usmívají!

Fuj!

Ale ty jsi ještě mladý, ty jsi ještě filatelistický případ neměl, ty jsi ještě mlíčňák!´

Pustil jsem se tedy do filatelistického případu, který nechtěl nikdo dělat. Chodil jsem po bytech filatelistů, kteří mi lhali do očí. Brzy jsem pochopil, že čím větší expert, tím více lže. Ukazovali mi svoje známky, chlubili se jimi, vypadali přitom jako malé děti, ale přitom to byli opravdu hajzlové.

V případě šlo opravdu o padělek.

Nějaký dobrák koupil padělek za milióny, který měl ovšem od třech expertů dobrozdání o své pravosti, pak si jej ten dobrák nechal prověřit od dalšího znalce, který opět potvrdil jeho pravost. Až pak kdosi upozornil, že jde o padělek a filatelistický případ byl na světě.

Brzy bylo jasné, že za tím stojí filatelistická mafie. Ti znalci se ale dušovali, že jednali v dobré víře, že byli opravdu přesvědčeni o pravosti toho padělku. Hned mi bylo jasné, že lžou, jako lžou všichni filatelisté, ale neměl jsem proti nim žádné důkazy.

Ty svině důkladně zametaly za sebou všechny stopy a já se točil v bludném kruhu. Babiš už dávno bručel v base a já pořád neměl ještě svůj filatelistický případ vyřešený. Kolegové byli usměvaví, veselí, aby ne, když si vyšetřovali vraždy a loupeže, ale já měl depresi, jak kráva.

Už jsem to chtěl zabalit, už jsem chtěl vyšetřovat nějakou normální vraždu, když mi pomohla náhoda.

No, náhoda…

Dostal jsem totiž anonym.

Poštou a na obálce byla nalepena nejstarší poštovní známka z roku 1838, samozřejmě padělek.

,Jestli chcete něco zjistit, pátrejte po stranické příslušnosti znalců. Přítel,´ stálo tam.

V tu chvíli jsem pocítil takový příval energie a nové chuti do případu, že neuplynuly ani dva měsíce a já seděl v šéfově kanceláři.

,Jeden je napojený na STAN, druhý na ODS, třetí na Piráty a čtvrtý, ten, co potvrdil pravost padělku po koupi, si za uplynulé dva měsíce dvakrát telefonoval s Kalouskem,“ vítězoslavně jsem oznamoval šéfovi.

,Neříkal jsem, že špičková filatelie je žumpa?

STAN, ODS, Piráti a Kalousek, fuj, řekni mi, kde se to v těch filatelistech jen bere!

Teď už nám stačí, když je budeme rok odposlouchávat a budeme mít dostatek důkazů na jejich obvinění, o tom nepochybuju!´ jásal šéf a skutečně po roce odposlechů se na podařilo filatelistickou mafii, napojenou na opoziční strany rozbít, přičemž se provedly razie v desítkách filatelistických bytů, v nichž byly zabaveny padělky za stamilióny korun, nejvíce pak z padělané známky z období 1950-1962.

To byl můj první filatelistický případ a hned úspěšný, to se podaří málokomu. Ale řeknu vám upřímně, že bych raději vyšetřoval sto Čapích hnízd než jednu padělanou známku.

Nebo podělanou, hehe?“

Kapitán Jedlička se rozesmál a my s ním. Možná je dobře, že poštovní známky budou již brzy mrtvou minulostí, odloženou ad acta do alb, nad kterými se budou sklánět již jen vyšinutí, třebaže movití, podivíni, ale normální a zdravý život, ten už bude úplně jinde.