Do divadla chodí „sťatí pod obraz“ i s řízkem ke svačině: Co na to mistr etikety Špaček?

Jiný kraj, jiný mrav a u divadel to zřejmě platí dvojnásobně. „V divadlech na londýnském West Endu jsem párkrát byl a nikdy mi nevadilo, že lidé v hledišti pijí alkohol,“ řekl Blesk Zprávám Mikuláš, který momentálně ve Velké Británii studuje. „Jednou se mi ale stalo, že jsem seděl v divadle na balkoně a já jediný jsem tam byl střízlivý. Všichni dělali takový bordel, že jsem občas neslyšel, co se děje na pódiu,“ popsal student Blesk Zprávám.

„V Londýně je návštěva divadla méně slavnostní událostí, než u nás. Tam nikomu nepřijde divné jít na představení v džínách, dokonce jsem párkrát viděla i tepláky. Bere se to více jako konzumní zábava, takže jsou s tím spojené i konzumní doplňky. Všeobecně platí, že co si zakoupíte na baru divadla, můžete si v divadle vypít a sníst, a to i v průběhu představení. Nezažila jsem ale, že by někde extrémně kontrolovali, co si divák přinese zvenčí, takže lidé často konzumují i další věci,“ vysvětluje Klára, která delší dobu v Londýně žila a pracovala.

Nová hra ve Švandově divadle: Kdo chce zabít Johnnyho Glendenninga

Klára: Nejhůře se chovají turisté

Ženě prý nevadí, že lidé v hledišti pijí, u jídla je to individuální. „Pokud tím člověk neruší ostatní návštěvníky ani herce, je mi to jedno. Šustění sáčku mi vadí i v kině,“ uvedla Klára. Za dobu, co v Británii strávila, navštívila spoustu divadelních představení.

„Bohužel moje zkušenost je taková, že Brit ví, co je v divadle přijatelné a co už je přes čáru, cizinci, kteří na tohle nejsou zvyklí, si to chtějí náležitě 'užít' a často neodhadnou míru. Čímž nechci tvrdit, že všichni cizinci jsou v divadle neomalení a všichni Britové mají divadelní etiketu zvládnutou na jedničku,“ popsala Klára s tím, že zavedení možnosti jídla a pití v českých hledištích by nebylo na škodu.

„Záleží na druhu představení, samozřejmě. Vždy by ale mělo platit, že chování diváka by nemělo omezovat další návštěvníky a (hlavně) herce na jevišti,“ dodala mladá žena.

Česká divadla: Jídlo a pití během představení? Zapomeňte

Blesk Zprávy oslovily česká divadla a všechna se jednoznačně shodla, že nošení jídla a pití do hlediště je zakázáno. Stejně tak dala jasně najevo, že na tom nehodlají nic měnit.

„Pojídání, šustění, usrkávání a sklánění se pro sklenky ruší nejen okolní diváky, ale (pokud by se tak dělo v předních řadách) i herce. Snažíme se tím ochránit divácký zážitek,“ vysvětluje opatření Lenka Pazourková, mluvčí Městského divadla Brno.

„Ctíme tradici, která je v našem regionu hluboce zakořeněná, už na prvním stupni základní školy se děti dozvědí, jak se v divadle chovat. Dalším argumentem je bezpečnost, takové střepy z rozbité sklenice mohou někomu hodně pokazit večer,“ uvedl Jaroslav Panenka, mluvčí pražského divadla Kalich.

Všechna divadla nabízejí občerstvení v barech a bufetech ve foyer. Výjimkou jsou venkovní scény, kde je pití a jídlo povoleno. Ale ani to prý tuzemci obvykle nevyužívají.

Do Brna připlouvá Poslední loď s kapitánem Stingem: Muzikál rockové legendy bude trhák

Řízek a chleba v hledišti?

„Kdysi zasedla s relativně velkým časovým předstihem před představením do první řady početná rodinka, z tašky vyndali řízky s chlebem a podávali si termosku s čajem. Požádali jsme je, aby se šli občerstvit alespoň do foyer, když už považují za společenské takhle tábořit v divadle,“ vypráví Panenka s tím, že toto se děje jen zřídka.

„Naši diváci zákaz respektují a stále si myslíme, že návštěva divadla je záležitost slavnostní, není to kino, koncert v klubu nebo baru,“ řekla Šárka Swiderová, tisková mluvčí Národního divadla Moravskoslezského.  

Špaček: Češi se chovají na úrovni

Možná máte vy sami pocit, že Češi se v divadlech příliš chovat neumí. Jiného názoru je ovšem přední tuzemský odborník na etiketu Ladislav Špaček.

„Protože jsme vždycky měli velmi dobré kulturní návyky a dobré chování, vzpomeňme Jiřího Gutha-Jarkovského. V některých zemích (začalo to v Americe) se mnozí lidé domnívají, že nikdo je nemůže omezovat, ale my dobře víme, že bychom měli ctít tradice a zvyklosti, které se pro chování v divadlech vytvořily, je to k našemu prospěchu, více si užijeme to výjimečné a slavnostní prostředí. Ostatně kvůli tomu se taky společensky oblékáme,“ řekl Blesk Zprávám Špaček.

Podle odborníka jsou Praha, Vídeň, Paříž už po celé století kolébkou divadelní kultury. Proto je chování návštěvníků v divadlech v Česku na zřetelně vyšší úrovní než v některých jiných zemích. „Češi se umějí chovat lépe než návštěvníci ze zahraničí, vidíme to často na první pohled,“ uzavírá Špaček.