Někteří obyvatelé Jižního Města sami sebe vzletně označují za Jihoměšťany. Jak si říkáte vy, patrioti z Čerňáku?
My si na tohle moc nepotrpíme. Ale šlo by třeba Černomostečani, Černoobčani nebo prostě Čerňáci.
První lidé se na sídliště stěhovali před čtyřiceti lety. Jak dlouho tu bydlíte vy?
Je mi třicet a na Čerňák jsme se přestěhovali, když mi byly dva. Až do čtrnácti patnácti jsem ale sídliště skoro neznal. Rodiče mě každý víkend tahali na chatu, takže jsem stejně jako většina ostatních vnímal Černý Most jen jako noclehárnu. Pak jsme se ale šprajcnul a začal zůstávat i o víkendech.
A důkladně poznávat svou čtvrť, třeba její lavičkovou etiketu.
Jasně, byly tu lavičky, kam chodily jen zamilované dvojice – říkalo se jim Romantiky – a pak třeba lavičky s všeříkajícím označením Fetky. (smích) Hlavně, ale na všech člověk musel sedět úplně nahoře, takzvaně na frajera.
Také tyhle postřehy z dětství jste zužitkoval při psaní vašeho průvodce. Má téměř čtyři sta stránek, jak dlouho jste na něm pracoval?
Zhruba dva a půl roku to trvalo a za tu dobu jsem potkal obrovské množství lidí. Knihu jsem ale nenapsal sám. Na přebalu jsme podepsaní tři – já, Pjeer van Eck a grafik Šimon Matějka, ale do knihy nám přispěly desítky dalších autorů.
Na její vydání jste ve sbírce vybrali skoro tři sta tisíc. Máte nějakou statistiku, kdo přispěl? Byli to hlavně místní?
Myslím, že tak z osmdesáti procent ano, ale kniha není určená pouze pro lidi z Čerňáku, oslovit by mohla například i studenty architektury nebo sociology. Posíláme výtisky do Hradce, Brna nebo Teplic.
Kde se teď dá kniha sehnat?
Samozřejmě třeba na e-shopu, ale já lidem doporučuju dojet si pro ni sem na sídliště: Chceš knížku o Čerňáku, přijeď na Čerňák! Máme tu šest prodejních míst: tři hospody, sámošku, kavárnu a skate shop.
Na co by se měl člověk zajít podívat, až si ji pojede na Čerňák koupit?
Tak rozhodně by člověk neměl vynechat torzo původního černého mostu okouřeného od parních vlaků, podle kterého dostala celá čtvrť jméno.
Počkejte, on ještě stojí?
Jo, jde se po takových schůdkách k vlakové trati. Je to důležité místo, tam to všechno začalo.
Většina Pražáků zná z vaší čtvrti jenom autobusové nádraží na konečné metra a Centrum Černý Most. Obřímu obchoďáku se věnuje i jedna z kapitol.
Ano, Centrum Černý Most se chystalo zpočátku spolupracovat, ale pak se od knihy kvůli jejímu pojetí tak trochu distancovalo. Asi čekali, že to bude taková univerzální brožura o městské části, že jim zveřejníme otvírací hodiny, reklamu a informaci, že mají v areálu saunu. My ale dělali undergroundovou knížku, kde se píše třeba o tom, jak bývalý primátor Prahy Jan Koukal prohrál sázku a musel v obchoďáku prodávat na kase.
Myslíte, že obchoďák do undergroundové knížky patří?
My jsme o tom diskutovali. Já jsem přesvědčený, že je nedílnou součástí tohohle příběhu a byl důležitý pro rozvoj sídliště – stejně jako metro zviditelnil název Černý Most. Navíc každý tam chodí, vlastně i musí chodit. Všechno tam seženete, máte tam banku, a dneska dokonce poštu.
Svým způsobem supluje náměstí, přirozené centrum, které sídlišti chybí, ne?
Je to přesně tak, centrální náměstí Čerňák nemá a vlastně by ho už dnes ani nebylo kde vybudovat.
Navíc Centrum Černý Most změnilo sídliště ještě jinak. Člověk mezi paneláky často narazí na ukradené nákupní vozíky, které váš grafik neopomenul nakreslit na přebal knihy.
Jo, vozíky jsou pro mě jedním z novodobých symbolů Čerňáku.
Stejně tak jako legendami opředená autobusová linka číslo 141. Pro starší generace je to vzpomínka na dřívější strastiplné cestování ze sídliště do centra Prahy a zpět, řekne ale titul vaší knihy něco mladým?
Tak stočtyřicetjednička pořád jezdí, ale pravdou je, že pro novou generaci už to asi takový pojem není. Ale pro nás představuje legendární brand, který jsme titulem naší knihy znovu resuscitovali.
