A tak se Eckl při studiích na katedře církevních dějin v Olomouci věnoval právě Šebestiánovu životu, který je neodmyslitelně spjatý se Znojmem. Je to zakladatel jedné z nejstarších matrik na Moravě i první pěstitel okurek.

A hlavně muž, který povznesl a opravil do té doby zchátralý a zadlužený Loucký klášter. Příliš ho přitom neznají ani sami obyvatelé Znojma.

Šebestián Freytag z Čepiroh byl prý vychovatelem mladého Rudolfa II., pozdějšího císaře. „Podařilo se mu to díky vzdělání, které získal u jezuitů, a osobním schopnostem, přestože pocházel z nižší šlechty. Respekt na císařském dvoře mu pomáhal v další kariéře,“ líčí historik.

Velmi pravděpodobná je i Freytagova účast v bitvě u Lepanta, jedné z největších mezi křesťany a Turky v raném novověku, kam si odskočil ze studií. A měsíc po promoci vstoupil roku 1573 do Louckého kláštera.

Renesanci přinesl na Moravu dřív než šlechta

Existuje dokonce romantická představa, že projížděl kolem na voze a uslyšel krásný zpěv chorálu. Seskočil dolů, vyslechl nešpory až do konce a nadšeně požádal, aby byl přijat. Reálně ale spíš sehrála roli jeho známost s Maxmiliánem II. Habsburským.

„Císař si uvědomoval velké nebezpečí, že klášter může zaniknout, protože za Šebestiánových předchůdců upadal – jeden opat si vydržoval konkubínu, další nedokázal řešit disciplínu svých bratří. A tak tam poslal Freytaga,“ vypráví Eckl. Šebestián byl krátce nato skutečně jednomyslně zvolen opatem a o rok později vysvěcen.

Část jeho jmění padla na umoření dluhů a striktně se pustil do reformy na poli hospodářském i upevnění disciplíny řádových spolubratrů. Díky tomu mohl začít s opravami, v nichž je patrný důsledek jeho pobytu v Itálii a obliba renesance, ačkoliv na Moravě teprve doznívala pozdní gotika.

„Freytag měnil Louku podle nejmodernějších představ, ještě dřív než moravská šlechta. A později začal pracovat také na zchátralých kostelích v obcích, které Louce patřily. To je právě i případ Loděnic,“ vysvětluje Eckl.

Ve Znojmě nemá ulici ani pamětní desku

Do kláštera přivedl naprosté hudební špičky. Využíval kontakty na bývalého svěřence Rudolfa II., který měl na dvoře vynikajícího kapelníka Filippa de Monteho. Do Znojma přilákal třeba skladatele Jakoba Galluse Handla, který patrně učil také na louckém kněžském učilišti.

Freytag se zasloužil i o založení matriky, patřící k nejstarším na Moravě, a knihovny, kterou mu pomáhal plnit císařský knihovník a později učenec Jacopo de Strada.

A nebýt Šebestiána, Znojmo by se nikdy nestalo městem okurek. Freytag totiž přivezl semena a jako první je pěstoval v klášteře. „Byla tehdy považována za léčivá proti moru. Je to možné považovat za počátky pěstování okurek na Znojemsku, nicméně než se dočkaly obliby, trvalo to ještě století. Zpočátku se jedly pocukrované jako dezert, stejně jako brambory,“ říká Eckl.

Šebestián se stal legendou až po smrti. Ve Znojmě však ulici nebo pamětní desku ani dnes nemá. „Jaksi se na něj zapomnělo. Měli bychom mu částečně splatit dluh. Už jen pro to, co se stalo s jeho ostatky,“ připomíná Eckl. Po zrušení kláštera totiž v roce 1802 objevili Freytagovo tělo v nádherné cínové rakvi. Přítomní neváhali kosti pohřbít na louckém hřbitově a rakev prodat.

Videomapping na zdech Louckého kláštera: