Drahoš slaví sedmdesátku. Akademik a Zemanův soupeř na důchod zakotvil v Senátu

V říjnových volbách Drahoš kandidoval jako nestraník za KDU-ČSL, Stranu zelených, STAN a TOP 09 na Praze 4. A zadařilo se mu, mandát získal již v prvním kole. Své voliče v kampani oslovoval heslem „Tak to dejme dohromady“. V horní parlamentní komoře se zaměřuje hlavně na vzdělávání, vede výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Drahoš je členem klubu Starostů a nezávislých.

„Jako dlouholetý vysokoškolský pedagog a člověk, který se zabývá vzděláváním, vidím jako svou prioritu v Senátu určitě vzdělávací systém v České republice. A to nejenom systém základní, střední a vysoká škola, ale celoživotní vzdělávání, zlepšení finanční a mediální gramotnosti populace, vzdělávání seniorů. Všechno to beru jako potřebnou věc,“ řekl po svém zvolení do Senátu.

Neúspěšný boj o Hrad

Kandidaturu na prezidenta Drahoš ohlásil koncem března 2017 krátce poté, co ukončil osmileté působení v čele AV. Už před koncem druhého mandátu v čele této instituce ale připustil, že o kandidatuře seriózně uvažuje. Do boje šel jako nezávislý, podporu mu vyjádřilo hnutí STAN nebo lidovci. Drahoš postoupil do druhého kola, v něm ale prohrál (48,6 procenta) s obhájcem Zemanem (51,4 procenta).

Dětství v Jablunkově

Narodil se 20. února 1949 v Českém Těšíně. Vyrůstal v nedalekém Jablunkově, kde také odmaturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole. Poté vystudoval fyzikální chemii na Vysoké škole chemicko-technologické (VŠCHT) v Praze (1972), v roce 1994 se habilitoval pro obor chemické inženýrství na VŠCHT a o pět let později obhájil doktorát věd. Od roku 2003 je Drahoš profesorem.

Svou kariéru zahájil v roce 1973 v Ústavu chemických procesů Akademie věd (AV), kde působil jako vědecký pracovník, vedoucí vědecký pracovník a zástupce ředitele. V letech 1996 až 2003 ústav vedl. Ve funkci místopředsedy AV byl Drahoš v letech 2005 až 2009, zodpovídal za oblast chemických věd a věd o živé přírodě. V čele AV stanul v březnu 2009 a instituci vedl až do 24. března 2017.

Hostující profesor

Za úspěch svého osmiletého působení v čele AV Drahoš považuje zejména stabilizaci rozpočtu a zachování demokratického charakteru řízení akademie. Cení si také toho, že lidé začali AV vnímat jako nezpochybnitelnou součást vědy a vzdělávání. Drahoš sám publikoval přes 60 původních prací ve vědecky významných mezinárodních časopisech, je rovněž spoluautorem několika patentů.

V letech 1985 až 1986 působil díky Humboldtovu stipendiu na Hannoverské univerzitě, jako hostující profesor se také v roce 1989 šest měsíců věnoval studentům na univerzitě v brazilském Sao Paulu. Osobní kontakty s kolegy, s nimiž se znal dlouhá léta z dopisů, ale mohl Drahoš začít navazovat až po listopadu 1989.

Je členem řady vědeckých rad, redakčních rad mezinárodních časopisů a členem českých odborných sdružení. Působí například v České společnosti chemického inženýrství. V letech 2006 až 2009 stál v čele Evropské federace chemického inženýrství.

Rodina a ocenění

Drahoš je od roku 1974 ženatý. S manželkou Evou Drahošovou (67), která pracovala jako knihovnice, mají dcery Radku a Lenku. K jeho koníčkům patří zejména hudba - sborový zpěv, hra na klavír či trubku. S manželkou také rádi chataří, věnují se zahradě a turistice. Oba přiznali, že zcela propadli humoru Divadla Járy Cimrmana.

Rok od voleb. Drahoš: Udělali ze mně ilumináta a vítače, Zeman ohrožuje bezpečnost

V roce 2012 byl Drahoš oceněn medailí Za zásluhy v oblasti vědy. Předloni o něm vyšla kniha Věda života (s podtitulem Rozhovory s profesorem Jiřím Drahošem), kterou sepsal Jiří Padevět. Drahoš v ní vzpomíná na dětství, vliv hudby i krizové okamžiky v AV.