Baťu nebo Škodu netřeba představovat, znáte ale Schichtovo impérium? Ne? Ale určitě jste slyšeli o mýdle s jelenem, které tato firma prodávala po celé Evropě. Kurátor Martin Krsek je autorem originálně pojaté výstavy Schichtova epopej v Muzeu města Ústí nad Labem. V expozici prezentuje nejen sérii obrazů, které němečtí Schichtové nechali vyrobit na počest českým dějinám, ale také mezinárodní aktivity firmy, která měla po generace sídlo v Ústí.
  |
LN: Název výstavy je trochu zavádějící, jsou tu nejen obrazy, ale mnohem širší pohled na firemní kulturu. Co vše jste chtěl představit?
Máme v muzeu dlouhodobý projekt o slavných lokálních značkách, kdy průběžně mapujeme osudy podnikatelů z Ústecka, které bývalo průmyslovou metropolí monarchie a Schichtové samozřejmě patří k nejvýraznějším. Původně začínali s venkovskou výrobou mýdla v roce 1848 v Rynolticích u Liberce, ale roku 1882 postavili moderní továrnu v Ústí a významným způsobem ovlivnili místní společnost.
Zaměstnávali přímo v Ústí 3,5 tisíce lidí, postavili pro ně několik sídlišť, vybudovali krytý bazén a také tu předvedli nejrůznější technické novinky od zvukového filmu až po aeroplány. Kromě toho provozovali desítky filiálek v Čechách i po celé Evropě. Šlo vlastně o nadnárodní koncern s centrálou v Ústí nad Labem.
LN: Firma Schicht měla velmi propracovanou reklamní kampaň. Na výstavě jsou i repliky plakátů z berlínské olympiády v roce 1936. Odkazují k vizuálnímu stylu tehdejší nacistické ideologie?
Spíš reagovali na aktuální výtvarné trendy. Schichtové měli totiž reklamní centrálu ve Vídni, kde pro ně pracovali renomovaní výtvarníci a designéři, a je logické, že navrhovali reklamy ve vizuálním stylu, který byl tehdy populární. Zjistil jsem, že zástupci firmy Schicht byli v organizační komisi olympiády a to zřejmě díky tomu, že tuto akci finančně podporovali. Tehdy spustili masivní kampaň na tuk Ceres k jednotlivým olympijským disciplinám. Zakladatel továrny v Ústí Johann totiž prosazoval zdravý životní styl. Nešlo mu jen o zisk, ale věřil, že může díky svým výrobkům měnit společnost k lepšímu. Byl zapřisáhlým abstinentem a propagoval zdravý životní styl.
LN: Schichtové ale nebyli jednoznačně německá firma. V roce 1928 si od českého malíře Emanuela Boháče objednali sérii obrazů o českých dějinách. Jejich reprodukce darovali do všech škol v republice. Co je k tomu vedlo?
To je právě zajímavé téma, které na výstavě prezentujeme. Je Schicht česká, nebo německá firma? Vznikla v Čechách a majitelé se tu narodili, ale mluvili německy. Tendenci prezentovat mýdlo s jelenem jako „německé“, a tedy cizí ale musel Schicht čelit už od osmdesátých let 19. století. Schichtové byli povznesení nad nacionální půtky Čechů a Němců a to nebylo dobré pro obchod. Epopej tak byla jedním ze způsobů, jak českého zákazníka utvrdit, že jde o domácí firmu. Firma ji darovala republice k jejímu desátému výročí jako výraz loajality. Na výstavě máme originální malby i reprodukce v podobě školních obrazů a vlasteneckých pohlednic. Schichtové připravili i německou verzi epopeje, která ale byla méně rozsáhlá.
LN: Tohle je tedy vůbec první veřejná prezentace obrazů?
Od pamětníků víme, že obrazy visely ve správní budově firmy v Ústí. Po roce 1938 určitě zmizel ze stěny motiv s příjezdem Masaryka, který ani o deset let později nebyl zrovna v kurzu. Ležel vyrámovaný někde za skříní, než ho zaměstnanci v osmdesátých letech zachránili předáním do muzea. Zbytek visel různě po fabrice a sedm z celkového počtu 22 pláten se postupně ztratilo. Teď je to skutečně poprvé, kdy je může veřejnost vidět.
LN: Zmiňoval jste důležitost Schichtů pro Ústí. Jaké je dnes povědomí místních o této firmě?
Od roku 1951 se továrna přejmenovala na Setuzu, ale generace mojí babičky jí stejně říkala Schichtovka. Mladší lidé už historii firmy neznají, ale mýdlo s jelenem se vyrábí dodnes.
LN: Aktuální výstava zaujme nejen tématem, ale také zpracováním. Jaké bylo zadání pro architekta Richarda Loskota?
Je to už třetí spolupráce našeho muzea s tímto autorem. Richard je architekt a výtvarník, který umí velmi dobře pracovat nejen s prostorem, ale také s příběhem. Začali jsme výstavou o druhé světové válce na severozápadě Čech, za niž jsme hned získali Cenu Gloria musaealis za nejlepší výstavu roku. Rok nato následovala expozice o historii paroplavby, která se ve stejné soutěži umístila na páté příčce. U výstavy k Schichtovi jsem po architektovi žádal zobrazit dvě vrstvy pro dvě témata, která se nemají rušit, ale podporovat. Něco je zřetelnější a něco potlačené a je na nás, abychom se snažili podívat se na minulost jinak než černobíle.
Martin Krsek  Kurátor výstavy Martin Krsek. |
