V přípravném zápase s Ústím nad Orlicí, předposledním, který Hradec sehrál v končící zimní přípravě, ho totiž jeden ze soupeřových hráčů zasáhl do nártu pravé nohy, který měl na podzim zlomený.
Naštěstí pro dvaadvacetiletého hradeckého fotbalistu bez jakýchkoliv následků. „Hned takhle na začátku jsem si ověřil, že noha drží,“ těší Zorvana.
Že tomu tak opavdu je a že bude připravený naskočit za necelé dva týdny do ligového kolotoče, který opustil na konci září loňského roku, byl i včerejší den. Zorvan v něm totiž nastoupil v základní jedenáctce hradecké juniorky a odehrál v něm rovněž poločas, na rozdíl od sobotního duelu s Ústím nad Orlicí první.
Stejně jako v sobotu vstřelil gól, kterým v Uhříněvsi, v zápase s domácími Bohemians 1905 vyrovnal na 1:1 a položil střelecký základ k vysoké výhře svého týmu v poměru 5:1.
Na fotbal jste se prý hodně těšil, takže i na juniorku?
Určitě, každý zápas, v němž můžu hrát, mi v tuhle chvíli hodně pomůže. Pět měsíců jsem nehrál, a i přestože jsem v poslední době mohl trénovat naplno, tak herní zatížení je něco jiného.
Filip Zorvan
|
Na zápas jste po po zářijovém zápase v Chrudimi, kde jste si zlomil zánartní kůstku, čekal pět měsíců. Přitom to na začátku prý tak vážné nevypadalo...
Já jsem ten zápas dokonce dohrál a ještě do půlky týdne jsem trénoval. Jenomže bolest byla čím dál větší, tak jsem šel za lékařem, aby mi dal nějakou injekci. On mě ale raději poslal na kontrolní rentgen a na něm se teprve zjistilo, že je to zlomené..
I tak ale je pět měsíců až nečekaně dlouhá doba.
To ano, protože já jsem měl nejprve čtyři týdny sádru a teprve pak jsem šel na zadrátování.
Proč až za tak dlouhou dobu?
Protože jsem nechtěl, aby se mi v noze někdo pitval, i když mi doktoři doporučovali na to jít. Šel jsem na to nakonec i proto, že jsem si vyslechl rady od jiných, kteří měli stejné zranění a protože na to nešli, tak jim to třeba znovu prasklo i jen při běhu. Takhle to v tom postiženém místě prasknout už vlastně nemůže.
Přišel jste tím ale o měsíc času.
To je sice pravda, ale podzim bych už stejně nestihl a přišel tak o leden. I takhle budu na začátek jara připravený.
Zimní přípravu jste ale měl hodně neobvyklou, celý leden jste se mohl věnovat jen posilovně a s týmem jste netrénoval. Hodně těžké?
Dost, zažil jsem to poprvé a čekání na to, až budu zase trénovat s týmem, bylo strašné. Dívat se z posilovny na to, jak kluci trénují s míčem a dělají nějaké zajímavé cvičení, nebylo nic moc, balon a hřiště hodně chyběly.
Od začátku února už ne, musel jste se na začátku šetřit?
Právě že naštěstí ne, o tom, že noha už nemůže prasknout v tom místě, jsem už mluvil. Kluci, kteří se vracejí po zranění kolena, na tom jsou hůř.
Druhou polovinu podzimu jste musel jen sledovat, pro tým dopadl dobře, je ve hře o přední příčky. Co čekáte od jara?
Že to potvrdíme. Není tajemstvím, že chceme být nahoře. Na co to bude stačit, teprve uvidíme.