Snad se proti Lyonu ukážeme, doufá olomoucký mladík Zlatohlávek

„Domácí zápas proti Maccabi byl úžasný zážitek, nikdy jsem nehrál před tolika lidmi,“ říká osmnáctiletý Tomáš Zlatohlávek. Reprezentační útočník vstřelil ve slavné soutěži tři góly a řekl si o pozornost trenéra ligového áčka Václava Jílka. „Říkal mi, na čem bych měl pracovat. Chci ukázat, že na to mám,“ říká odhodlaně před zítřejším domácím zápasem UEFA Youth League proti Lyonu.

Do kabiny prvního týmu jste několikrát nakoukl. Nemrzí vás, že jste nejel na herní soustředění do Turecka?
Samozřejmě že mě to mrzelo, ale je to rozhodnutí všech a já se s tím musím smířit. Žiju současností, musím v juniorce makat a ukázat, že umím dávat góly a rozhodovat zápasy. Potom můžu pomýšlet na kabinu áčka.

V minulém půlroce jste do ní měl daleko i kvůli zraněním…
Dvakrát jsem se vrátil zraněný z reprezentace. Jednou se zlomeným nosem, což mi vzalo dva nebo tři týdny. Potom jsme měl měsíc problémy s kotníky. Teď to musím zaklepat, momentálně jsem v pořádku.

Loni jste v kategorii U19 nastřílel 22 branek v 15 zápasech, ale letos jste v juniorské lize vyšel zatím naprázdno. Čím to?
Jsem odmalička střelec, takže mě to ubíjelo, sám jsem z toho byl nešťastný. Na druhou stranu jsem posbíral nějaké asistence a v reprezentaci i juniorské Lize mistrů jsem skóroval, takže se to trošku vyvážilo. Ale mrzí mě, že jsem nedal gól, šance jsem na to měl.

Mohla gólový výpadek způsobit vyšší fyzická náročnost soutěže? Trenér Chromý o vás před rokem prohlásil, že musíte ještě zesílit, abyste více soubojů ustál…
Myslím, že jsem za poslední rok zesílil, cítím se lépe. Mám kondičního trenéra, se kterým na tomto problému pracujeme. Doufám, že se brzo dostaví výsledky a vrátím se zpět do kabiny áčka. Bavil jsem se s trenérem Jílkem a řekl mi, že občas budu chodit na tréninky s áčkem.

Zůstáváte v juniorce Sigmy, ač vaši spoluhráči Baďura se Zifčákem se zkouší prosadit v druholigovém Prostějově, respektive Vítkovicích. Byla varianta hostování ve hře také u vás?
Nebyla. Letos budu maturovat, a to je pro mě priorita. I když by bylo pro mě lepší hrát mužský fotbal. Ale jak jsem zmínil, maturita je pro mě přednější. Chci mít vnitřní klid, a až potom se uvidí, jestli někam půjdu nebo co se bude dít. Navíc je tu juniorská Liga mistrů…

 … V ní narazíte na slavný francouzský klub Olympique Lyon. Co na to říkáte?
Doufám, že nastoupím. Byl by to největší zápas, který bych odehrál. Když ten zápas zvládnu, tak může přijít i něco lepšího. Snad přijde hodně lidí, ukážeme se a zvládneme to.

Hraje se na pouze jedno utkání, které odehrajete doma na Andrově stadionu. Je to výhoda?
Určitě, jsem za to šťastný. Doma máme velkou výhodu v rychlých nástupech do utkání. Pokud nás diváci přijdou podpořit, máme velkou šanci utkání zvládnout.

Slovinskému Mariboru jste ve dvojutkání vstřelil tři góly, což musel být velký zážitek…
Byl to první soupeř a vůbec jsme nevěděli, co nás čeká. Ale nakonec jsem si to všichni užili a vyhráli 4:1. Nikdo tak velkou výhru neočekával.

Může se taková konfrontace něčemu rovnat?
Rovná se to reprezentaci. Stejně jako tam, i v juniorské Lize mistrů se hraje v obrovském tempu. Je tam velká kvalita soupeřů a rozhodují maličkosti.

S reprezentací jste postoupil do závěrečné fáze o postup na mistrovství Evropy 2019, které se koná v Arménii. Jak na tohle vzpomínáte?
Byl to povinný postup. Ve všech zápasech jsem sice nastoupil od začátku, ale vstřelil jsem jen jeden gól. Je to škoda, protože šance jsem měl. Důležitá bude nadcházející kvalifikace v Anglii…

Tam se střetnete s domácím týmem, Dánskem a Řeckem. Jaké jsou vyhlídky na postup?
Jsou to velká jména. Anglie bude největší oříšek, ale ty zbývající zápasy jsou hodně hratelné. Určitě to bude další zkušenost, můžeme jen překvapit a třeba to i v pohodě zvládnout.