Profesionální hraní počítačových her neboli tzv. e-sport je celosvětově rok od roku populárnější. Největší turnaje se pořádají na stadionech, odměny pro ty nejlepší se pohybují v milionech dolarů, v Asii jsou z hráčů regulérní celebrity a dokonce se ozývají hlasy, že by se některé e-sporty měly objevit i na olympiádě. Ale to je zatím hudba budoucnosti, o aktuálním stavu e-sportu v Česku jsme si popovídali s Ladislavem Dyntarem, majitelem nejúspěšnějšího českého profesionálního e-sportového týmu u nás.
Ladislav Dyntar - K hraní her poprvé přičichl zhruba ve 12 letech, e-sportu se věnuje od svých 15 let, kdy se začal aktivně účastnit turnajů. - Organizaci eSuba založil ve svých 16 letech na střední škole. - Po vystudování Fakulty informatiky a statistiky na Vysoké škole ekonomické v Praze se rozhodl věnovat e-sportu na plný úvazek. - eSuba je tedy v tento moment jediným jeho zaměstnáním. - Kromě eSuby ho baví příležitost měnit to, jak široká veřejnost vnímá hráče, a to primárně přes projekty, jako je např. #jetovtobě od Vodafonu. - Mimo gaming je dále závislý na sladkém, sportu a rodině. |
Jak poznat, jestli je někdo skutečný talent, nebo prostě „jen“ dobrý hráč?
Poznat opravdový talent hráče není vůbec jednoduché. Z pohledu hráče je to hodně o sebereflexi, která často mladým chybí. Je potřeba podívat se na čas, který u hry trávíte, a porovnat ho se svou úrovní hry v čase. Hry mají tu skvělou vlastnost, že většina z nich přímo v sobě nabízí možnost okamžité zpětné vazby v podobě interního žebříčku. Pokud tedy už tři roky v řadě trávíte hru za hrou v nejnižší lize, chyba pravděpodobně nebude ve vašich spoluhráčích.
Pro rodiče je to o to těžší, že hrám většinou vůbec nerozumí. Poznat fotbalový talent své ratolesti moc obtížné není. Ale vědět, jestli je „50 creepů ve dvacáté minutě“ dobré, či špatné, to ví už jen málokdo. Mohou si však o dané hře zjistit alespoň základní údaje o řazení hráčů a pak si nechat ukázat, jak si daná osoba stojí v interním rankingu.
Jak vypadá typický den profesionálního hráče?Typický den profesionálního hráče se hodně podobá jakékoliv jiné profesi. Primárně je potřeba nastavit si přísný harmonogram a ten s celým týmem dodržovat. Individuální trénink, studování vlastní hry i zápasů soupeřů, strategická příprava, přáteláky i ostré zápasy, to vše musíte narvat do jediného dne. Bavíme se o cca 8-12 hodinách denně, klidně 6-7 dní v týdnu. Do toho je dobré zakomponovat alespoň hodinu sportu, správnou výživu a relax. Myslím si, že hráči to mají mnohdy těžší než “klasičtí sportovci”.
Naučí se během kariéry profesionální hráč i něco užitečného a využitelného do budoucnosti?
Týmová komunikace, bleskové rozhodování, jazyky, vystupování před médii, tvrdý tréninkový režim a znalost prostředí, kde poptávka po pracovních místech silně převyšuje nabídku.
E-sporty jsou rok od roku populárnější.
Je fyzická příprava hráčů opravdu nutná, nebo se dá přinejhorším trochu odbýt?
Fyzická příprava je přesně ta aktivita, která vám umožní být o krok před vaším soupeřem. V rozhodujících momentech je nutné spolehnout se na sto procent na své tělo, jakékoliv zaváhání vás může stát hru. To nemluvím o nutnosti předcházet zdravotním problémům (záda, zápěstí). Každý hráč by měl udělat maximum pro to, aby prodloužil svou kariéru.
Dá se uživit jenom na českém trhu? Je to pro sponzory vůbec zajímavé?
Určitě dá, někteří naši hráči jsou toho příkladem. Nicméně pravdou zůstává, že světová scéna je zatím stále bohatší. Donedávna mezi sponzory české herní komunity patřily jen technologické firmy, nyní už si i ostatní značky začínají uvědomovat, že skrze eSubu mají možnost oslovit širokou a velice luktativní skupinu mladých lidí. Z průzkumů vyplývá, že 65 % hráčů má už práci na plný úvazek a je u nich dva až třikrát větší pravděpodobnost, že budou utrácet za prémiové služby a produkty.
Dá se vůbec konkurovat asijským velmocím, jako jsou Čína nebo Jižní Korea?
Dříve bylo téměř nemožné konkurovat asijským státům, nicméně výsledky posledních let dokazují, že Západ už manko stáhnul a troufám si tvrdit, že je to nyní vyrovnané. Hodně také záleží na vybrané hře. Problém „Západu” byl vždy hlavně kulturní a také ve výchově mladých talentů. V Asii je zcela běžné, že billboardy zaplňují tváře profesionálních hráčů a na ulici místo seriálové hvězdy s prosbou o podpis oslovíte spíše výherce posledního turnaje ve Starcraftu. To vše motivuje mladé talenty věnovat se tomuto oboru a systém je na to připravený.
Mladí hráči mají své mentory, kouče, podporu ze strany široké veřejnosti. Jsme proto neskutečně šťastní, že se naše vize výchovy mladé generace zalíbila Vodafonu a mohla tak vzniknout eSuba Vodafone Academy. Chceme mladým hráčům pomoci vyrůst, ale budeme tak činit za pomoci odborníků. Naším cílem je ukázat, že pro úspěšný herní život je potřeba být nejen dobrým hráčem, ale i studentem a sportovcem. Rádi bychom principy osvojené v Asii aplikovali i u nás.
Mohou být aktuální hry zajímavé i pro laické diváky „mimo obor,“ nebo musí přijít nějaký nový titul?
Pár titulů by se našlo, hlavně ty sportovní, ale většina ostatních her bude pro laického diváka jen stěží pochopitelná. Jedná se o těžce slučitelné požadavky. Hra, která bude natolik jednoduchá, aby ji pochopila moje babička, nikdy nebude záživná pro samotné hráče a pro hardcore e-sportové fanoušky. Krásné na tom je, že e-sport toto vlastně ani nepotřebuje, divácká báze mu stále roste spolu s tím, jak mladá generace postupně stárne.
Jednou z nejpopulárnějších her v e-sportu je League of Legends
Účastní se e-sportů i ženy? Mohou soupeřit s muži, nebo mají vlastní soutěže? A mají e-sportovci i klasické fanynky?
Ačkoliv z průzkumů vyplývá, že kolem 45 % hráčů tvoří ženské pohlaví, mezi profesionálními hráči byste ženy téměř nenašli. Existují čestné výjimky, ale e-sport zatím mnoho dam neoslovil. Pravidla účast žen nezakazují, a ty tak mají dveře stále otevřené. Naopak vznikají ryze holčičí turnaje, které mají za cíl účastnice něžného pohlaví do turnajů nalákat.
#jetovtoběCílem dlouhodobého projektu #jetovtobě je motivovat mladé lidi, aby dělali, co je skutečně baví, i přes případné počáteční neúspěchy. V jeho rámci společnost Vodafone dává mladým lidem možnost vyzkoušet si některá povolání budoucnosti, jakým může být třeba progamer nebo pilot monitorovacího záchranářského dronu. Pokud byste se chtěli zúčastnit, všechny potřebné informace naleznete na oficiálních stránkách. |
V nedávném zátahu na cheatery ve hře PUBG uvízli v síti i dva hráči týmu eSuba (psali jsme tady). Je vůbec možné takovýmto selháním na online turnajích předcházet?
V eSubě striktně odsuzujeme jakékoliv formy podvádění. Naše hráče sledují stovky tisíc fanoušků a uvědomujeme si, že jsou tak pod mnohem větším drobnohledem. Jako ti nejlepší ve svém oboru totiž reprezentují nejen náš tým, ale i celou herní komunitu. Všem hráčům je neustále opakován přísný zákaz podvádění, dopingu, drog či alkoholu, tyto zákazy jsou ukotveny i v hráčských smlouvách. Zmiňovaný případ považujeme za nevysvětlitelný individuální zkrat a s danými hráči jsme ihned rozvázali spolupráci.
Podléhají profesionálové i testům na doping jako skuteční sportovci?
Ano, na největších světových turnajích se hráči testují na doping, je to ale zatím spíše v malém měřítku a ryze náhodně. V lokálních podmínkách se toto neděje.
Jsou v e-sportu i skuteční rozhodčí, nebo férovost hlídá „jen“ samotný software?
Role rozhodčích v e-sportu je do jisté míry rozdělena mezi samotný software (ten hlídá základní pravidla hry) a „admina”, tedy zástupce pořadatele turnaje, který je připraven řešit jakékoliv problémy nedefinované softwarově.
Co se děje, když v průběhu zápasu dojde k nezaviněné technické chybě nebo bugu?
Zde nelze generalizovat, protože do velké míry záleží na typu chyby a čase, ve kterém nastala. Zpravidla bude problém oznámen adminovi (rozhodčímu) a ten poté rozhodne, zda se v zápase bude pokračovat beze změny, zda se bude opakovat např. jen dané kolo a nebo dojde ke kompletnímu restartování celého zápasu. Pokud se však například jedná o chybu, která je veřejně známá a je pravidly zakázáno ji využívat, může být daný hráč či jeho tým rovnou potrestán.
