Našim útočníkům chybí výběr místa, tvrdí legendární kanonýr Siegl

Krásně! Bylo to nejspíš k těm padesátinám. V srdcích těch starších, kteří mě pamatují, jsem asi zůstal. Z otců ten vztah pak přešel i na syny. Navíc v dnešní době techniky i mladí vidí sestřihy a zápasy, v nichž jsem dával góly, takže o mně vědí.

Zatím nebyl čas, navíc jsem byl nemocný, takže jsme stihli oslavu jen v kruhu rodiny. Větší oslavy teprve přijdou. V létě bych také rád udělal zápas mužstev, s mými spoluhráči i protihráči. Pracuji na tom.

Tak bouřlivě padesátiny oslavovat nebudu, roky letí (smích). Ale na mistrovské oslavy vzpomínám moc rád. Každá byla trochu jiná, někdy už před koncem ligy. Byly opravdu velké a trvaly i několik dní. Vymýšleli jsme různé akce, oblíbené byly parníky. Nejraději jsme ale slavili na Letné po zápase, jednak na hřišti a pak na balkóně stadionu s fanoušky. Hodně vzpomínám na jaro 1997, kdy jsem dával v 90. minutě vítězný gól Olomouci na 2:1 a získali jsme titul už v předposledním kole. Slavia skončila druhá. Věčně druhá... jak jsme slávisty tenkrát hecovali (úsměv). Co by za to dneska Sparta dala... Také návraty s titulem cestou třeba z Nitry nebo Liberce byly vydařené a bujaré.

Vůbec ne, už to nebylo tak divoké. Sedli jsme si s Michalem, ostatními asistenty a vedením klubu. Bylo to decentní. Trochu jsem záviděl hráčům, skončil jsem tenkrát ze dne na den v Mostě a šel dělat asistenta na Spartu. Pořád jsem měl ke klukům hodně blízko. Hráči si to užívají víc, ale tenhle titul pro mne měl kouzlo v tom, že byl první trenérský, a ještě s double.

Kdyby tenkrát bylo video, měl bych gólů víc, protože nějaké mi neuznali nebo připsali někomu jinému... Vybrat jeden se nedá, samozřejmě vzpomínám na ten první, který jsem dal Hradci Králové, to bylo v sezóně 1987/88. Trenér Václav Ježek mě moc nestavěl, měl Tomáše Skuhravého a Standu Grigu. Když byl nemocný poprvé mě poslal v tom utkání na hřiště jeho asistent Jozef Jarabinský a já dal gól po přihrávce Pepy Chovance. A už jsem začal myslet na stovku a Klub ligových kanonýrů (smích). Stý jsem dal Olomouci, a pak přišel ten poslední gól, v srpnu 2006 v dresu Mostu Teplicím. A druhý den už jsem byl asistentem na Letné. Těch důležitých branek, co rozhodly zápasy, jsem nastřílel hodně. Také mám nejrychlejší ligový hattrick, z března 1994 proti Dukle, za necelých osm minut... Cením si i hattricku Slavii.

Nejslavnější. Moc nás není, co jsme dali gól Barceloně v Lize mistrů (úsměv) a ještě jsme vyhráli. Ale důležitější i hezčí byl ten podzimní ve druhém kole na Letné do sítě Marseille. My jsme ji tou trefou porazili a postoupili do semifinálové skupiny. V ní jsme potkali Barcelonu, ta pak soutěž vyhrála a Sparta skončila ve skupině druhá, celkově třetí až čtvrtá.

Tohle občas slýchám. Ale to není přece pravda. Vezměte si tehdejší Barcelonu - Stoičkov, Ronald Koeman, Michael Laudrup, Bakero, Guardiola, nyní hvězdný trenér, Carles Busquets, teď za ni hraje jeho syn Sergio, trénoval je v té době legendární Cruyff. A Marseille, vítěz předchozího i následujícího ročníku? Angloma, Boli, Desailly, Deschamps, Papin, v kádru bylo pět pozdějších mistrů světa. To přeci nebyli hráči horší než dnes. A my je porazili.

Fotbal je dynamičtější a soubojovější než za nás. Těžší to útočníci mají hlavně u nás, kde většina týmů hraje na jednoho. Útočník je vpředu sám na dva i tři obránce.

Především výběrem místa, někdy se tomu říká čich na góly. Podobně jsme řešili situace. Oba jsme byli i předvídaví. Gól jsme uměli dát vším (úsměv), když bylo třeba. Rozhodovali jsme zápasy. A oba jsme kolem sebe měli výborné spoluhráče. Nebyli jsme ovšem rychlíci. Oba jsme toho ale moc neodehráli za národní mužstvo, a loučení se Spartou také nebylo ideální.

David dal asi víc gólů z penalt, já jich pár zahodil. A také z trestných kopů. K těm mě ve Spartě nepouštěli, byli tam Chovanec, Bílek, Vrabec, Svoboda. Přitom mi docela dobře šly na tréninku. Kdybych kopal penalty a tresťňáky, David by mě nepřekonal (smích).

Sám si tu otázku kladu... Něco je vrozené, ale hodně dělá naučená souhra se spoluhráči.

Láďovi Maierovi, ale to tvrdí on. Musím si projít statistiky, třeba nějaký najdu (smích).

Měl jsem jich víc, nejdřív Pepu Chovance, ten mi to dával z dálky přímo na klobouk, podobně i Míša Bílek, ale Frýďas byl top. Dokonce měl větší radost z přihrávky, než když sám dal gól. Jednou jsme šli v utkání sami dva na brněnského gólmana. Mohl skórovat do prázdné, ale ještě mi přihrál. Bez dobrých přihrávek je klasický hroťák poloviční. Jediný hráč na světě, který si umí akci připravit sám a zakončit ji, je Lionel Messi. I Cristiano Ronaldo, který to také umí, ke spoustě gólů potřebuje finální přihrávku do šance.

Ano, tedy jestli je to útočník (smích). Hraje hluboko, ale tím si akce chystá a pak zakončuje.

Z těch se mi nejvíc líbí Lewandowski, a také Džeko, právě na něm je vidět, co ještě chybí Schickovi.

Když se podíváte na tabulku střelců, jsou vpředu Komličenko, Beauguel, Tetteh... Těm českým podle mne vadí, že tam jsou sami a neumí si s tím tolik poradit. Chybí jim také ten výběr místa. Nemají tu ani vzor, jako byl třeba Lafi... Nebo i já (smích).

Svým způsobem ano. Je rychlý, má výborné, bleskové zpracování míče a zakončení. Nechybí mu ten omílaný výběr místa. Dal sice šest gólů z penalt, ale i to je kumšt.

Do sedmnácti byl ve Spartě, pak ho zkoušela druholigová Opava, jenže v přípravném zápase si zlomil nadvakrát nohu. Tím jeho kariéra skončila. Vzal jsem ho pak jako trenér do Blšan, teď spolu občas kopeme za Jíloviště, já už víc za béčko. To hraje v pátek večer za umělého osvětlení a chodí na něj víc lidí než v neděli nebo v sobotu na áčko (úsměv). Víc toho ale spolu odehrajeme za můj Sigi Team, v němž je spousta hvězd a mých bývalých spoluhráčů z Letné, ale i protihráčů. Hrajeme, abychom pobavili lidi a udělali si žízeň (smích). Tuhle neděli budeme k vidění v České Lípě.

Jsem blízko fotbalu. Baví mě to, ale ve studiu je to jiné, než když děláte spolukomentátora přímo na hřišti. Tam jsem fotbalu ještě blíž.

Já se tam vrátím v neděli při utkání s Baníkem. Dají mi dres k padesátinám (úsměv). Ale vážně. Sparta je nejkrásnější etapou mojí kariéry, mám ji v srdci. Určitě bych se tam chtěl jednou vrátit a pomoct jí.

Jasně! Jarda Jágr, ale o tři roky později. Gratulovali jsme si a já ho lákám, aby si v létě zahrál za Sigi Team. Neodmítl, takže nás možná posílí.