MILAN DUŠEK

Stejně jako Matouš Poříčský, autor úvodu publikace Radima Duška a Barbory Kundračíkové, jsem dosud neměl povědomí, že existuje skupina nadšenců z různých koutů české republiky, kterou spojuje nenápadná zřícenina lanšperského hradu. Obrazy Adolfa Lachmana jsem poprvé spatřil díky EPOPEJI LANŠPERSKÉHO ČERTOVA MOSTU, kterou vydal OFTIS v Ústí nad Orlicí jako svoji v pořadí již 525. publikaci. Útlá knížka má 96 stránek a patří k těm, co je lze vsunout do kapsy a mít ji při sobě, pokud se rozhodneme pátrat v místech, o kterých jsme si přečetli, a roznítilo to v nás zájem dozvědět se o dávných tajemstvích těchto míst víc.

Nepochybně na nás zapůsobí již přední stránka, kde spatříme oslnivě bílého kohouta stojícího na rohovém kůlu ohrady na louce při smrkovém lese, vítajícího svítání nového dne. Jde o výřez z obrazu Zakokrhání, který malíř Adolf Lachman namaloval v rámci již zmíněné Epopeje.

Legendu o lanšperském Čertově mostě a Čertových kamenech se čtenářům snaží přiblížit Radim Dušek, jeden z autorů publikace. Vychází z ústně předávané události, přináležející do oblasti bájí a lidových pověstí.

V dobách rytířské hrdosti a cti žili na lanšperském a žampašském hradu rytíři, kteří se tak velice měli rádi, že bez sebe nemohli žít. Posílali si dary, často se navštěvovali a společně se bavili honitbou po okolních lesích svých panství. Z jejích vzájemného dorozumívání prostřednictvím domluvených znamení brzy vznikla touha po lepším spojení mezi oběma hrady a nápad na jakési přemostění údolí. Jenomže zamýšlené dílo bylo samozřejmě nad lidské síly. Z bezvýchodnosti a bezradnosti byl ku pomoci povolán sám pán říše temna a kníže pekel Lucifer. Setkali se v den, kdy na noční oblohu nevyplul Měsíc, nezahoukal žádný sýček, výr či sova, nezavyl vlk, nepohnul se jediný lístek na lanšperském dubu. Byla černočerná půlnoční tma, kdy začalo jednání, při němž se domlouvala smlouva o stavbě mostu. Lucifer měl jedinou podmínku: Do ukončení díla, tedy do kuropění, nesmí zakokrhat jediný kohout.

Jak to dopadlo, nebudu prozrazovat, jisté však je, že most přes údolí nestojí.

Ale vraťme se k obrazové epopeji Adolfa Lachmana. Následují reprodukce obrazů:

Na lovu (Lanšperský a žampašký pán na cestě za svou loveckou vášní), Smlouva s Pánem pekla Luciferem (Rytíř z hradu Lanšperka právě podepsal krví svůj osud), Zabíjení kohoutů, Noční stavba mostu, Zakokrhání, Čertovy kameny.

Publikace je rozšířena o perokresby Františka Zlocha z roku 1932. Pocházejí z Pamětní knihy obce Lanšperka s názvy Čertův kámen na Baště, Hrad Lanšperk, Čerti staví most z lanšperského hradu, Podepiš! a o další reprodukce Lanšperku a okolí Adolfa Lachmana. Tuto část uzavírá fotografie Radima Duška Čertův kámen“ z roku 2002.

Barbora Kudračíková přispěla důsledným rozborem úlohy bájí a pověsti v dějinách, a je třeba dodat, že ne pouze českých.