Tři písmenka, která tvoří základ nejhodnotnější sportovní organizace na světě, dorazila do srdce Evropy. Konečně.
Česko jsme dlouho obhlíželi, přišel jeho čas, říká viceprezident UFCRozhovor poskytl David Shaw   |
Už na úvod dlouho očekávaného galavečeru je hlediště téměř plné. A to proti sobě stojí prakticky neznámý Rus Damir Ismagulov a Španěl Joel Alvarez. V Česku o nich doteď pravděpodobně slyšeli jen fajnšmekři bojových sportů a experti.
„Když si koupíte lístek na UFC, jako divák očekáváte to nejlepší. Zábavu, nadšení,“ říká viceprezident David Shaw v pátek před akcí.
Nejde jen o výběr těch nejlepších zápasníků pro kvalitní sportovní podívanou. UFC ráda do dokonalosti promýšlí každou maličkost.
Místa diváků, VIP hostů, fotografů kolem oktagonu, stejně tak novinářů v prvních řadách za nimi, barvu (černou) oblečení pro všechny pořadatele. Bodoví rozhodčí sice sedí mezi fotografy hned u oktagonu, ale pro lepší komfort před sebou mají osobní obrazovku s přenosem. Jediná zapnutá světla v hale míří během zápasu na probíhající střetnutí, další se rozsvěcí jen v průběhu přestávek.
Pohled na oktagon UFC ze stanoviště novinářů.
Pověstné „cage girls“, tedy dámy, které klec obchází ve spodním prádle a v ruce nesou karty s čísly kola, jsou v Praze dvě. Převážně mužské publikum od začátku sleduje blondýnku a brunetku s hlasitým nadšením, obě reagují širokým úsměvem a letmým zamáváním.
S přibíhajícími minutami další a další diváci zjišťují, proč, kromě pohledu na pěkné dívky, vlastně přišli. Hukot, potlesk a nadšený pískot nezaujatých lidí se pere s energickým povzbuzováním po celé areně rozmístěných skupinek příznivců jednoho či druhého. Jen těžko přehlédnete vlajky Rakušanů, Kazachů, Rusů nebo Dánů a jejich energický křik. Ale i zklamání či rozhořčení, když rozhodčí podle jejich názoru předčasně ukončí zápas ve prospěch Američana Dwighta Granta proti Italovi Carlu Pedersolimu, vnukovi slavného herce Buda Spencera. Pískot míří jak na rozhodčího, tak i na trochu nevinného Granta.
Netrpí se ani neaktivita, při první známce nečinnosti lidi nespokojeně bučí. Ve třetím zápase je Brazilec Michel Prazeres blízko uškrcení Ismaila Naurdijeva. Jen se štěstím Rakušan uniká.
To máte slyšet ten zklamaný výdech! A naopak další potlesk, když Naurdijev nakonec překvapivě vítězí.
„Rakušan rozdal pecka kopačky, nechápu, jak to ten Brazilec ze začátku ustál,“ říká Alexandr Tomčík, který s kamarádem Janem Mrázkem přijel do Prahy ze západočeského Sokolova. „Kámoš je velkej fanoušek, viděl všechny večery UFC zpětně do první akce. Já MMA vnímám až posledních pět let, je koukatelnější a živější než dřív. Nejlepší ligu MMA si nejde nechat ujít.“
Podle informací od vedení O2 areny v hledišti sedí okolo 80 procent Čechů, pochopitelně z velké části kvůli Lucii Pudilové, kteří dostávají tolik slibovanou světovou podívanou zároveň bez zbytečně přehnané show.
