Jak vás napadlo napsat film?

Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že na všech televizních kanálech a v kinech převažují kriminálky a detektivky, kde teče krev a jsou plné násilí, že je doplňují sci-fi a horory… Tak jsem se na popud své partnerky Lenky rozhodl, že se pokusím napsat příběh, který je této produkci na míle vzdálený – romantickou komedii.

Máte pravdu, že kriminálky jsou teď hodně v kurzu, ale i nějaká ta romantická komedie se sem tam objeví…

Ano, všiml jsem si, že v poslední době u nás vznikají i komedie a romantické filmy, a jsem tomu upřímně rád. Je to pro mě sice konkurence, ale pro diváka je to dobře. A to je přece nejdůležitější – aby byl spokojen divák!

Jde o vaši prvotinu coby autora scénáře. Jak to šlo? Psalo se vám snadno, nebo jste se u psaní i trochu potrápil?

Začal jsem psát předloni v létě a byl jsem až překvapen, jak lehce mi to šlo. Asi jsem s tím měl začít už mnohem dřív, protože mě to opravdu moc bavilo.

Už při psaní jste si v rolích představoval konkrétní herce?

Pochopitelně jsem měl před očima tváře mých hereckých kolegů, což mě samozřejmě i dost inspirovalo. Ale pak do toho vstoupil režisér Jiří Adamec a distribuční společnost Bioscop, kteří přišli s návrhem, aby se ve filmu objevily mladší tváře než ty, které jsem měl na mysli já. A tak hrají hlavní role Alenka Antalová a Igor Bareš, za což jsem moc rád, protože jsou oba skvělí.

No a tu trojici hlavních postav doplňujete vy sám. Věděl jste hned, že si ve filmu i zahrajete?

Víte, když píše scénář herec, je tak nějak logické, že si tam nějakou tu roli napíše. A že to nebude zrovna role kostelníka, co se objeví v jednom záběru, ale ideálně role hlavní. (směje se) Jenže ono mi to s tou hlavní rolí nakonec tak úplně nevyšlo…

Jak to?

Ta moje postava byla plánovaná jako hlavní, ale Igor Bareš, který hraje mého "soka", je tak úžasný herec, že mě vlastně "přehrál". A to samé platí i o Alence. Tak nějak mě nenápadně svými výkony odsunuli na vedlejší kolej. (směje se)

Režii jste svěřil do rukou Jiřího Adamce, pro kterého to byla svým způsobem taky premiéra – ačkoliv má za sebou spoustu práce, celovečerní film točil poprvé. Tak proč právě on?

Původně jsem myslel, že scénář nabídnu Jirkovi Menzelovi. Samozřejmě netuším, jestli by mou nabídku přijal, ale než jsem to vůbec mohl zkusit, postihly ho zdravotní potíže a už to nešlo. No a pak jsem v metru náhodou narazil na Jirku Adamce a svěřil jsem se mu, že jsem napsal film. A on velmi nedůvěřivě, dokonce s jistým despektem, prohlásil: „Ty jsi napsal scénář? Tak to bych si teda rád přečetl.“ Tak jsem mu ho ještě ten večer poslal a ráno zvonil telefon: „Ty vole, to je dobrý! To musíme natočit!“ Tak jsme to spolu natočili.

Vy i Jiří Adamec jste dost výrazné osobnosti. Jak ta spolupráce fungovala?

Dočetl jsem se v médiích, že jsme se snad i poprali! Leč přestože měl režisér denně na place herce a scenáristu v jedné osobě, natáčení probíhalo v pohodě. Jirka se sice vyjádřil v tom smyslu, že pro režiséra je nejlepší mrtvý autor, jelikož ten už mu do práce nekecá, nicméně já se ještě na onen svět nechystám, tak musel mou přítomnost skousnout. (směje se) Snažil jsem se ale »prudit« co nejméně.

Hodně se psalo, že Léto s gentlemanem volně navazuje na váš kultovní film Léto s kovbojem, a musel jste složitě vysvětlovat, že tomu tak není…

Vůbec tomu tak není! Ty filmy nemají nic společného, ale jednou prostě nějaký s prominutím blbec napsal, že jde o pokračování, a všichni ostatní už to jen slepě přebrali. Rozčiluje mě to, i když už bych mohl být zvyklý. Je to podobné, jako když kdysi nějaký pisálek napsal, že jsme žili ve třech společně s Janou Brejchovou a Vlastimilem Brodským. To byla taky úplná blbost, ale novináři se toho chytli a pak už se tenhle blud objevoval pravidelně všude. Jsou to hlouposti.

Nicméně nemůžete popřít, že minimálně název filmu na Léto s kovbojem odkazuje.

To ano, a možná byla chyba ten název použít. Ale když mně se tak líbil! A ten odkaz tam vlastně je – já prostě chtěl přinést divákům takovou milou, pohodovou letní atmosféru, pobavit je a zlepšit jim náladu, prostě navodit podobné pocity, jaké vyvolává právě Léto s kovbojem. V tom je ta jediná souvislost.

A ani na chvíli jste nepřemýšlel, že byste Léto s kovbojem opravdu »oprášil«? Takových pokračování kultovních snímků po x letech už tady bylo víc.

Bylo, a z mého pohledu to vždycky dopadlo dost špatně. Takže ne, že bych napsal druhý díl Léta s kovbojem, nad tím jsem neuvažoval ani minutu.

Těch veleoblíbených filmů máte na kontě mnohem víc, právem patříte mezi naše nejoblíbenější herce. V posledních letech ale nehrajete zdaleka tolik jako dřív, přitom nabídky vám jistě chodí. Nejsou dobré role?

Pravda je, že tolik nabídek, jako jsem dostával kdysi, už zdaleka nedostávám. Ale to jde přirozeně ruku v ruce s přibývajícími léty, zamlada má prostě člověk těch příležitostí víc. Takže jestli myslíte, že se topím ve scénářích a přehrabuju je vidlema, tak to opravdu ne. (směje se) Nicméně ano, nějaké nabídky chodí, to nepopírám. Jenže já už jsem ve věku, kdy si říkám, že jsem si u diváků vydobyl jistý kredit a není nutné dělat věci, kterými bych si ten kredit mohl pokazit. To mi za to nestojí, tudíž si práci pečlivě vybírám. Prostě nemusím být u všeho.

Takže v nekonečném seriálu vás neuvidíme?

To je něco, co mě opravdu neláká, takže to rád přenechám jiným. Já na tyhle věci ani nekoukám, nebaví mě to a nezajímá. Taky jsem hrál v seriálech, ale ty napsali skutečně renomovaní autoři a točili skvělí režiséři. Byly to kompaktní příběhy, kdy všichni herci předem věděli, jak to začne, jak to skončí a jak se bude která postava vyvíjet. Dneska ale ty nekonečné seriály píše několik autorů, točí je spousta režisérů, a tak se stane, že z postavy babičky se po pár desítkách dílů vyklube dělostřelecký důstojník. To vážně není pro mě. Ale neodsuzuji to, lidi se na to rádi dívají, a to je hlavní. Cokoliv, co si najde svého diváka, má smysl. Jen já ten divák nejsem, natož abych byl aktérem.

Z těch oblíbených filmů můžu krom Léta s kovbojem jmenovat například Jak utopit doktora Mráčka, Noc na Karlštejně, Postřižiny… A to je jen nepatrný zlomek. Koukáte na ně někdy?

Já dlouhou dobu neměl žádný archiv svých filmů, neměl jsem k tomu důvod. Ale s příchodem vnoučat se to změnilo a já si řekl, že by bylo fajn, až tady jednou nebudu, aby jim tohle po mně zůstalo. Aby viděla, jak děda zamlada vypadal, co hrál a že toho v tom životě udělal poměrně dost. Takže jsem začal tu svou tvorbu shromažďovat a už jich většinu mám – vždycky ve dvou vyhotoveních, aby měla svou sérii Verunka i Mareček, aby se o to jednou neprali. Ale že bych se na sebe nějak cíleně díval… Sem tam, když to zrovna někde běží, tak se chvíli podívám, ale nevyhledávám to. Už je to dávno, je to minulost. Já se naopak divím, že se na to ještě někdo je schopný dívat, když běží stá repríza. Vždyť už to všichni musí znát zpaměti. (směje se)

Vy asi nebudete nostalgický typ.

To nejsem. Vždycky když se mě na to někdo ptá, tak říkám: „A proč bych se na to díval? Už je to dávno hotové, peníze, které jsem za to dostal, jsou dávno utracené, a tím je to vyřízeno!“ (směje se)

Ve všech těch filmech jste hrál po boku našich nejlepších a nejkrásnějších hereček. Ale byla to právě Daniela Kolářová, která byla takovou tou vaší »osudovou« filmovou i divadelní partnerkou. Jak tahle dvojice vznikla?

Vlastně celkem náhodou. Mě coby mladého kluka přijali do vinohradského divadla, kde jinak žádní mladí herci nebyli. No a tak ke mně hledali partnerku, když zrovna tou dobou nastoupila čerstvě po DAMU Daniela Kolářová do dnešního Divadla pod Palmovkou. Tam ji režíroval pan Dudek, který pak přešel k nám na Vinohrady. A ten si to nějak pospojoval a navrhl, že by k tomu Hanzlíkovi tu Kolářovou zkusil. Tak to celé začalo a zbytek už se na to jen nabaloval. Oba jsme za tu dobu ale nesmírně vděční, každé období má totiž své, v uvozovkách, »idoly«. Před námi to byla například Alena Vránová a Vladimír Ráž, no a později Dana a já. Byli jsme svého času TA dvojice. Než nás, jak ona říká, rozsadili, protože jsme zlobili.

Jak to myslíte?

Odmítali jsme politická angažmá za minulého režimu, což se těm nahoře nelíbilo, takže přišel zákaz nás společně obsazovat. Takový trest! (směje se) Ale i tak jsme za sebou, řekl bych, určitou stopu zanechali, což je dobře.

Protože vám to na plátně tak fungovalo, často se taky spekulovalo, jestli k sobě nemáte blízko i v soukromí…

To jsou zas ty bludy, jak už jsem zmiňoval na začátku. Mezi námi dvěma nikdy nic nebylo, vždyť jsme oba měli své partnery, Danielin manžel, Jirka Ornest, byl můj kamarád. Pochopitelně že jsme byli blízcí přátelé, vždyť jsme spolu byli téměř denně, zažili jsme spolu narození mého syna i jejích dětí a další důležité milníky. Měli a máme se rádi, ale jak říkal můj tatínek: „Co je v domě, není pro mě.“ (směje se)

No to trochu vyvrací fakt, že jste se prý během Jak utopit doktora Mráčka zakoukal do Libušky Šafránkové.

Vy s těmihle otázkami zjevně jen tak nepřestanete! (směje se) Ano, to se psalo, ale taky už jsme to oba s Libuškou mockrát vyvrátili.

No dobrá, ale nikdo by se vám nemohl divit, ona byla velmi krásná…

Ale tak to víte, že se mi Libuška líbila, to nemůžu popřít. A i ona ke mně zřejmě chovala jisté něžné city… Ale byl to vztah čistě přátelský. Já si jí vždycky velmi vážil, a to trvá dodnes. Jako divákovi je mi hrozně líto, že netočí, to je velká škoda. I když k tomu má jistě své důvody. Já bych si ale moc přál ji zase někde v něčem vidět, a dokonce bych si moc přál, kdyby se třeba objevila v nějakém mém filmu…

Takže chystáte další film?

V okamžiku, kdy se Adamec zavřel do střižny, kde dělal postprodukci Léta s gentlemanem, k čemuž mě už nepustil, tak jsem toho času využil a napsal další příběh. Ale to, jestli se někdy bude realizovat, samozřejmě velmi závisí na úspěchu Gentlemana. Pokud to u diváků zabere, pak je naděje, že by se i ten nový příběh mohl v budoucnu realizovat. Pokud ne, je ta pravděpodobnost velmi malá. U filmu je totiž vždycky nejtěžší sehnat peníze, a když nemáte úspěch, nenajde se nikdo, kdo by na něj ty peníze dal.

Opět by to byla romantická komedie?

Samozřejmě. Já nechci lidi děsit, chci je potěšit, pobavit. Chci, aby z kina odcházeli pokud možno s lepší náladou, než s jakou do něj přišli. To je moje jediná ambice.

Myslím, že na Gentlemana lidi přijdou už jen kvůli tomu hvězdnému obsazení. Bylo těžké všechny ty herce přesvědčit?

My měli na natáčení právě kvůli financím dost málo času, točilo se vlastně jen osmnáct dní loni v létě. Bylo to trochu narychlo, až někdy v půlce června se rozhodlo, že se může začít točit, a věděli jsme, že to za léto musíme stihnout, protože je to letní film a nelze ho točit na sněhu. Takže v tu chvíli začal Adamec shánět herce a bylo strašně krásný, a já za to moc děkuji, že pokud někdo neměl tou dobou už domluvené jiné natáčení nebo třeba zaplacenou drahou zahraniční dovolenou, tak na nabídku kývnul. Dokonce ti, co měli dovolenou různě po Česku, byli ochotní ji na pár dní přerušit a přijet. A navíc byli tak kolegiální, že hráli za ani ne polovinu svých standardních honorářů, protože věděli, jak to máme s penězi napnuté. Všichni byli úžasní.

Těch peněz bylo opravdu tak málo? Ani vaše slavné jméno nepomohlo?

Finance jsme sháněli opravdu dlouho a obtížně, nakonec jsme je na natáčení sehnali, ale pak přišla postprodukce – střižna, hudba a tak dále a tak dále. A s tím souvisí pronájmy studií, platy hudebníků… Na to už nám nezbylo, takže jsme do filmu s Jirkou Adamcem investovali naše vlastní úspory. Byl to obrovský risk a samozřejmě že naše nejbližší okolí z tohoto kroku neskáče nadšením, ale my tomu věříme. O to nervóznější ale jsme, jak jistě chápete, jak se bude film líbit.

Já bych se ještě vrátila k Jak utopit doktora Mráčka, což je film režiséra Václava Vorlíčka, který teď na začátku února zemřel. Jak na něj vzpomínáte?

Já s Vaškem dělal několikrát, i když Mráček je samozřejmě nejznámější. Byl to člověk s obrovským smyslem pro humor a jeho spojení se scenáristou Milošem Macourkem bylo takřka geniální. Ty fantaskní věci, které spolu dělali, byly prostě jedinečné. Kdyby tihle dva chlapi žili v Americe, byli by nesmírně bohatí, protože jejich nápady neměly obdoby. Na Vaška vzpomínám hrozně rád, protože nejen že s ním byla sranda, ale měl své řemeslo dokonale zvládnuté. A v tandemu s ním byl ještě jeden důležitý člověk, na kterého se dnes trochu zapomíná…

Myslíte kameramana?

Ano, Vladimíra Novotného, kterému se říkalo Mulínek a který byl duchovním otcem všech těch neskutečných triků, které v Mráčkovi jsou. Tehdy ještě neexistovaly žádné počítačové efekty, záběry pod vodou se točily přes akvárium nebo scéna, kdy leze Miloš Kopecký z umyvadla, byla vytvořena pomocí různě zakřivených zrcadel… No neskutečné věci, a přitom tak úžasně jednoduché.

Takže jste si práci s Vorlíčkem užíval?

V naší branži existuje takové pořekadlo, že maminka a režisér mají vždycky pravdu. S tím já ale nesouhlasím, protože dobře vím, že ačkoliv má maminka byla skvělá žena, vždycky pravdu neměla. A s těmi režiséry je to stejné. Ne všichni měli vždycky pravdu. Ale měl jsem tu čest poznat pár skutečně velkých režisérů, ať už to byl Kachyňa, Menzel, Vávra nebo právě Vorlíček, kteří svému oboru opravdu rozuměli. Vašek Vorlíček konkrétně v oboru komedie měl pravdu vždycky!

A jak je to s pravdou u tatínků a dědečků? To vy už totiž jste, dokonce dvojnásobný.

No… Nejsem hlídací dědeček, to se přiznám. Svého syna jsem měl velmi mladý, hodně jsem tehdy pracoval a veškerá ta starost a výchova byla na ženě. Takže jsem se vlastně nenaučil, jak se vedle malých dětí chovat. Když byli vnučka s vnukem ještě úplně malí, tak jsem s nimi nikdy nebyl sám, bál bych se, že je nějak nešikovně chytím, že mi upadnou a ublíží si. Prostě tohle neumím. Dneska už s nimi sám čas, tedy občas, trávím, vezmu je třeba do zoo a podobně, ale typický dědeček nejsem.

Syn David ve vašich šlépějích nešel, projevují se aspoň u vnoučat herecké geny? Byla by škoda, kdybyste neměl pokračovatele…

Já jsem docela rád, že Davida hraní nikdy nijak zvlášť netáhlo. Je to vrtkavá profese, když uspějete, je to samozřejmě skvělé, ale je spousta těch, co neuspějí, a to je průšvih. Navíc když se toho i přes neúspěch někteří urputně drží, nevede to k ničemu dobrému. U vnoučat se ale podle mě určité geny projevují. Mareček je totální éro, z toho by mohl vyrůst herec, a i u Verunky se projevují jisté umělecké sklony. Tak uvidíme.

Před pár dny jste oslavil narozeniny, nutí vás bilancovat?

Já myslím, že na bilancování mám ještě dost času. Nebo myslíte, že ne? (směje se)

To rozhodně. Ale přece jen, když se ohlédnete, jste se svým životem spokojený?

Rozhodně si nemůžu stěžovat. Jediné, co mě trochu mrzí, je, že jsem prožil velkou část života v době, kdy jsem například nemohl cestovat tak, jak bych chtěl, kdy jsme všichni nemohli, a naopak museli spoustu věcí. To mě mrzí za celou moji generaci, ale není to nic, co bych mohl ovlivnit.

A dnes? Jste šťastný?

To je otázka do pranice… Štěstí je vrtkavá věc. Jak říká klasik: Muška jenom zlatá. Člověk je šťastný jak kdy. Někdy ho štěstí úplně zahltí, a jindy ho přepadnou chmury. Ale já musím říct, že v mém životě ty šťastné chvíle jednoznačně převažují, za což jsem vděčný a děkuju osudu!

 

Fotogalerie
72 fotografií

VIDEO: Hanzlík jako zloděj všednosti? Léto s gentlemanem jde do kin na Valentýna!

Video
Video se připravuje ...

Hanzlík jako zloděj všednosti? Léto s gentlemanem jde do kin na Valentýna! Bioscop