Článek
Ještě nikdo z českých pilotů neskončil v hodnocení SP takhle vysoko. Už jste historický úspěch stihl vstřebat?
Pomaličku mi to dochází a jsem fakt nadšenej! Celkově jsme předčili olympijské medailisty Kanaďana Justina Krippse, nebo Korejce Jun-čong Wona. Byl to boj do poslední chvíle, protože na dráhách v Lake Placid a Calgary jsme nikdy nestartovali. Ale skvěle to dopadlo.
Takže týdenní tréninkový kemp v Lake Placid vám musel stačit. A v Calgary jen tři tréninky na naučení.
Jinak se to udělat ani nedalo. Lake Placid je takový americký Altenberg, šlo o to dráhu hlavně sjet a nerozsekat se. (smích) Docela jsme se s tím porvali. A Calgary jsem se učil na youtube. To je u pilotů normální u dráhy, na které nikdy nejeli. O to víc jsem šťastnější, hlavně po tom, co jsme tam předvedli za posun ve druhém kole čtyřbobů.
Čeští bobisté měli v Calgary důvod k oslavám.
Proti loňské sezoně jste poskočil o neuvěřitelných dvacet míst výš ve dvojbobech a sedmnáct ve čtyřkách. Čemu to přičítáte?
Zúročili jsme tvrdou letní přípravu, já osobně jsem zase o něco vyježděnější pilot, máme lepší čtyřbob a taky skvělý mikrotým. Těch faktorů je mnohem víc. Ale mně osobně to nestačí. Chtěl bych příští sezonu pokračovat v posunu a navázat na tohle výrazné zlepšení.
Jaké byly reakce na celkové čtvrté místo v SP, zaznamenal jste nějaký zvýšený zájem?
Akorát na sociálních sítích, tam to do docela jede, a hodně nám naskakují lajky. Moc nás to všechny těší. Ale jinak nic zas tak zvláštního. Možná je to dané i časovým posunem. Těžko říct. Přišly mi gratulace a ještě další zprávy, ale hlavně od lidí, co nás sledují celou sezonu. Přece jen náš sport nemá ani zdaleka tolik fanoušků jako fotbal, hokej, nebo biatlon.
Dvojbob Dvořák, Nosek na trati v Calgary.
Stihli jste po nedělním závodě čtyřbobů s parťáky Dominikem Suchým, Janem Šindelářem a Jakubem Noskem úspěch alespoň oslavit?
Trochu jo, vyrazili jsme do města a šli do jedné lepší restaurace. Říká se, že v Calgary dělají nejlepší steaky na celém světě. Určitě je to pravda, byl fakt pořádnej. Moc jsme si pochutnali a taky pěkně nacpali břicha. (směje se)
Takže žádné alkoholové dýchánky se nekonaly?
Podle hlasu to možná tak zní, ale nejsem po žádné pařbě. Už před odletem za oceán jsem bojoval s nachlazením a nechce mě to pustit ani tady. Byly tu teploty i hluboko pod minus 20 stupňů, na pokoji jsem měl v noci asi deset stupňů. To se fakt moc nedá...
Po závodech v Calgary jste odletěli do Vancouveru. Ve Whistleru vás ještě čeká vrchol sezony, březnové mistrovství světa. Jaké si na nejrychlejší dráze světa dáváte cíle?
Žádné. Fakt ne. Nechci na sebe vytvářet zbytečně tlak, nemám to rád. Něco mi určitě řekne trenér Dawid Kupczyk, uvidíme. Naštěstí ve Whistleru jsme už na podzim jezdili, dráhu trochu známe, asi u mě patří i k těm oblíbenějším... Jezdí se tu přes 150 kilometrů za hodinu, tak snad nám to sedne a budeme spokojený.
